Published in: Cactaceae etc. 3,
1995:
92–94
Alluaudia montagnacii – vzácný sukulent jihozápadního Madagaskaru
Celá čeleď Didiereaceae
čítá jen čtyři rody z nichž je Alluaudia druhově nejbohatší.
Slůvko nejbohatší však nepředstavuje v tomto případě dlouhý seznam
názvů,
ale pouze šest doposud známých druhů. A. ascendens Drake, A.
procera Drake, A. humbertii Choux, A. comosa Drake,
A.
dumosa Drake a A. montagnacii Rauh. V našich sbírkách se
častěji
vyskytují první dva zmiňované druhy, ostatní většinou chybí i v
kolekcích
specialistů.
Rod Alluaudia, který byl pojmenován po francouzském
kolonizátorovi
Alluaudovi, se vyskytuje pouze na jihu a jihozápadě Madagaskaru 
.
Roste v aridních a subaridních oblastech, v relativně úzkém pásu při
pobřeží.
Zřejmě největší areál výskytu zaujímá A. comosa a naopak
nejmenší
právě popisovaná A. montagnacii. Všechny doposud známé
lokality,
na kterých se A. montagnacii vyskytuje, jsou na Mahafalské
náhorní
plošině (Plateaeu Mahafaly), nedaleko rybářské osady Itampolo. Zde
vytváří
specifické rostlinné společenstvo společně s Euphorbia intisy a
E. stenoclada. Z čeledi Didiereaceae roste s A. montagnacii
i Didierea trollii a na jedné lokalitě jsme pozorovali také Alluaudiopsis
fiherenensis. Kromě uváděných sukulentních rostlin doprovází A.
montagnacii řada xerofytů z různých čeledí (Cucurbitaceae,
Liliaceae,
Poaceae aj.). Všechny rostliny jsou skvěle přizpůsobeny životu v
extrémních
podmínkách, kde je limitujícím ekologickým faktorem voda. V těchto
oblastech
se pohybuje dlouhodobý roční úhrn srážek okolo 350 mm. Jejich rozložení
je velmi nepravidelné a většina jich spadne během ledna a února, kdy
také
začíná vegetační sezóna. V té době je celé plató svěže zelené, ale
tento
stav trvá přibližně jen tři měsíce. Během této krátké doby musí některí
jednoleté rostliny projít celým životním cyklem – vyklíčit, vykvést a
do
příštích dešťů přečkat ve formě semen (tzv. efeméry – rostliny s velmi
krátkým životním cyklem).
Alluaudia montagnacii vytváří 6–8 metrů vesoké, zřídka kdy
se v horních partiích větvící stonky, které jsou u baze až 30 cm silné.
Porosty A. montagnacii jsou nakloněny vždy jedním směrem.
Bohužel
se mi nepodařilo zjistit, zda se stonky přiklání k určité světové
straně,
nebo jestli se jedná o přizpůsobení ke směru převládajích větrů.
Brychyblasty
vyrůstající na stonku ve spirále obrůstají každou sezónu dvěma
vertikálně
postavenými sukulentními listy (brachyblasty jsou zcela odlišného
původu
než trny kaktusů a bylo by chybou je spolu zaměňovat). Vrcholičnaté
květenství
objevující se brzy na jaře nebe buď samčí nebo samičí květy (dvoudomé
rostliny).
A. montagnacii je habitem podobná druhu A. ascendens,
květenstvím
však připomíná A. procera. Zřejmě proto někteří autoři udávají,
že se s největší pravděpodobností jedná o přírodní hybrid, což se dosud
nepodařilo doložit. Domnívám se však, že A. montagnacii je
určitá
izolovaná, přechodová forma mezi oběma druhy.
A. montagnacii je domorodci nazývána „sono“ a nepatří k
využívaným
rostlinám jako např. A. procera, ze které zhotovují různé
dřevěné
výrobky. Samostatnou kapitolou je morfologická podobnost s některými
nepříbuznými
čeleděmi z amerického kontinentu, které rostou v podobných podmínkách
jako
zástupci čeledi Didiereaceae (konvergentní vývoj).
V našich sbírkách se A. montagnacii rozmnožuje převážně
semeny,
která se čas od času objevují v některých nabídkách zahraničních firem.
Údajně je možný i nepřímý způsob vegetativního rozmnožování roubováním
na A. procera, kterou lze řízkovat. Alluaudie zimujeme společně
s ostatními teplomilnými sukulenty a při teplotě okolo 18 °C můžeme
rostliny
během vegetačního klidu mírně zalít.
Alluaudia montagnacii patří mezi náročnější sukulenty, ale
stejně jako ostatní druhy čeledi Didiereaceae 
patří k velkým ozdobám sbírky.
Libor Kunte
