Published in: Cactaceae etc. 3, 1995: 92–94

Alluaudia montagnacii – vzácný sukulent jihozápadního Madagaskaru

Celá čeleď Didiereaceae    čítá jen čtyři rody z nichž je Alluaudia druhově nejbohatší. Slůvko nejbohatší však nepředstavuje v tomto případě dlouhý seznam názvů, ale pouze šest doposud známých druhů. A. ascendens Drake, A. procera Drake, A. humbertii Choux, A. comosa Drake, A. dumosa Drake a A. montagnacii Rauh. V našich sbírkách se častěji vyskytují první dva zmiňované druhy, ostatní většinou chybí i v kolekcích specialistů.
Rod Alluaudia, který byl pojmenován po francouzském kolonizátorovi Alluaudovi, se vyskytuje pouze na jihu a jihozápadě Madagaskaru      . Roste v aridních a subaridních oblastech, v relativně úzkém pásu při pobřeží. Zřejmě největší areál výskytu zaujímá A. comosa a naopak nejmenší právě popisovaná A. montagnacii. Všechny doposud známé lokality, na kterých se A. montagnacii vyskytuje, jsou na Mahafalské náhorní plošině (Plateaeu Mahafaly), nedaleko rybářské osady Itampolo. Zde vytváří specifické rostlinné společenstvo společně s Euphorbia intisy a E. stenoclada. Z čeledi Didiereaceae roste s A. montagnacii i Didierea trollii a na jedné lokalitě jsme pozorovali také Alluaudiopsis fiherenensis. Kromě uváděných sukulentních rostlin doprovází A. montagnacii řada xerofytů z různých čeledí (Cucurbitaceae, Liliaceae, Poaceae aj.). Všechny rostliny jsou skvěle přizpůsobeny životu v extrémních podmínkách, kde je limitujícím ekologickým faktorem voda. V těchto oblastech se pohybuje dlouhodobý roční úhrn srážek okolo 350 mm. Jejich rozložení je velmi nepravidelné a většina jich spadne během ledna a února, kdy také začíná vegetační sezóna. V té době je celé plató svěže zelené, ale tento stav trvá přibližně jen tři měsíce. Během této krátké doby musí některí jednoleté rostliny projít celým životním cyklem – vyklíčit, vykvést a do příštích dešťů přečkat ve formě semen (tzv. efeméry – rostliny s velmi krátkým životním cyklem).
Alluaudia montagnacii vytváří 6–8 metrů vesoké, zřídka kdy se v horních partiích větvící stonky, které jsou u baze až 30 cm silné. Porosty A. montagnacii jsou nakloněny vždy jedním směrem. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, zda se stonky přiklání k určité světové straně, nebo jestli se jedná o přizpůsobení ke směru převládajích větrů. Brychyblasty vyrůstající na stonku ve spirále obrůstají každou sezónu dvěma vertikálně postavenými sukulentními listy (brachyblasty jsou zcela odlišného původu než trny kaktusů a bylo by chybou je spolu zaměňovat). Vrcholičnaté květenství objevující se brzy na jaře nebe buď samčí nebo samičí květy (dvoudomé rostliny). A. montagnacii je habitem podobná druhu A. ascendens, květenstvím však připomíná A. procera. Zřejmě proto někteří autoři udávají, že se s největší pravděpodobností jedná o přírodní hybrid, což se dosud nepodařilo doložit. Domnívám se však, že A. montagnacii je určitá izolovaná, přechodová forma mezi oběma druhy.
A. montagnacii je domorodci nazývána „sono“ a nepatří k využívaným rostlinám jako např. A. procera, ze které zhotovují různé dřevěné výrobky. Samostatnou kapitolou je morfologická podobnost s některými nepříbuznými čeleděmi z amerického kontinentu, které rostou v podobných podmínkách jako zástupci čeledi Didiereaceae (konvergentní vývoj).
V našich sbírkách se A. montagnacii rozmnožuje převážně semeny, která se čas od času objevují v některých nabídkách zahraničních firem. Údajně je možný i nepřímý způsob vegetativního rozmnožování roubováním na A. procera, kterou lze řízkovat. Alluaudie zimujeme společně s ostatními teplomilnými sukulenty a při teplotě okolo 18 °C můžeme rostliny během vegetačního klidu mírně zalít.
Alluaudia montagnacii patří mezi náročnější sukulenty, ale stejně jako ostatní druhy čeledi Didiereaceae   patří k velkým ozdobám sbírky.

Libor Kunte


Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Expedice LEMURIA