Published in: Koktejl 6, 1998: 130

JE TŘETÍ OKO OPRAVDU OKO?

Pavel Hošek

Snad každá maminka vám potvrdí, že by se jí občas hodil ještě jeden pár očí kdesi vzadu na hlavě, který by pomáhal hlídat neposedné potomky. Hadi, ještěři a ostatní nižší obratlovci takový orgán skutečně mají. Nazývá se třetí nebo také parietální oko. Oproti „normálním“ očím je tento světločivý orgán velmi malý (řádově okolo 0,2 mm v průměru), u některých plazů (například u leguána Chalarodon madagascariensis z Madagaskaru) je však dobře patrný díky skvrně na temeni hlavy, která jej obklopuje a opticky zvýrazňuje. Dlouhou dobu bylo třetí oko považováno za unikátní orgán, který v evoluci vznikl nezávisle na „předních“ očích. Američtí biochemici však upřesnili mechanizmus, kterým toto oko reaguje na dopadající světelný paprsek. Oproti původním předpokladům se ukázalo, že tzv. druhým poslem v světločivých buňkách je cGMP (cyklický guanosinmonofosfát), tedy stejná sloučenina, která vykonává tuto funkci v tyčinkách a čípcích „normálních“ očí. Způsob reakce těchto buněk je však přece jen jiný a v některých rysech odpovídá buňkám ve složených očích hmyzu.
Zdá se tedy, že původ třetího oka je stejný jako původ předního páru očí. Jinými slovy, třetí oko si opravdu zaslouží název oko. Kromě toho získané výsledky naznačují, že všechny typy očí – či lépe řečeno světločivých orgánů · jaké jen v živočišné říši můžeme najít, mají společný původ. Biochemická data jen potvrzují to, na co již několik let poukazují molekulární biologové, kteří na společný původ fotoreceptorů usuzují na základě shodných nebo velmi podobných regulačních genů (tzv. homeoboxových genů) odpovědných za embryonální vývoj oka. Přeloženo do poněkud srozumitelnější mluvy · společný předek všech dnes známých linií živočichů již "vlastnil" orgán, který dokázal reagovat na světlo.
(Nature  27. února 1997)
Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA