Published in: Koktejl 4, 1997: 142

Naši nejbližší příbuzní

Pavel Hošek

Loňského roku v létě se James L. Patton vypravil na přírodovědný „výlet“ do kolumbijských And. Měl v úmyslu pokračovat v práci na svém doktorandském projektu. Již za dva týdny se však vrátil se šesti novými druhy savců ve svých zavazadlech. Čtrnáct dní mu stačilo na to, aby objevil čtyři nové druhy myší, jeden druh vačnatce a jeden druh rejska. Ve 20. století je to mammaliologický (jak bychom řekli hezky česky „savcologický“) rekord.
Denně jsou popisovány stovky a tisíce nových druhů hmyzu a jiných drobnohledných bezobratlých. Na to jsme si již zvykli. My sami jsme však savci, a jako savci se bráníme myšlence, že neznáme ani své nejbližší příbuzné. Případ J. L. Pattona není totiž jediný, i když je to přeci jen extrém. Např. Stewen M. Goodman, terénní biolog pracující pro WWF na Madagaskaru objevil v roce 1991 několik dosud neznámých druhů včetně dvou nových rodů podčeledi Nesomyinae, která žije pouze na tomto ostrově. Lawrence R. Heaney evoluční biogeograf z chicagského muzea nalezl v posledních několika letech 11 nových savců na Filipínách.
Nejde vždy jen o „zapomenutou“ droboť. Vzpomeňme jen antilopu Pseudoryx nghetinhensis, která se až do roku 1993 „skrývala“ před lidmi ve Vietnamských lesích, jihoamerického „pekari“ Catagonus wagneri objevené v 70. letech nebo madagaskarské poloopice lemury (v posledních deseti letech byly nalezeny tři nové druhy).
„Dnes známe více než 4 600 savčích druhů,“ říká Heaney. „Odhaduji ale jejich skutečný počet zhruba na 8 000.“
Přesto, že nejbohatší objevitelské časy již pominuly, je i v současnosti každým rokem popisováno 10 – 15 nových druhů savců (viz graf). To znamená, že zhruba každý měsíc zjistíme, že s námi sdílí zemi tvor, jako je třeba jelen, opice, vydra nebo veverka o jehož existenci jsme až doposud neměli nejmenší tušení.
Objevování nových druhů není jen pouhým přidáváním dalších položek do seznamu jmen. Každý nový druh sebou nese i celé společenství symbiotických organizmů – parazitů, patogenů, komenzálů. Můžeme díky němu získat mnoho nových poznatků o evoluci, biogeografii, ekologii, bionomie. Je unikátní svou genovou výbavou, atd. , atd.
Dnes, kdy původní biotopy těchto druhů rychle mizí nebo se vlivem člověka zásadně mění, se práce biologů – objevitelů vlastně stává závodem s časem. Kolik asi druhů zmizí dříve, než si jich člověk stačí alespoň povšimnout?
(Science  Vol. 273, No. 5281, str. 1491 a Vesmír  72, 533, 1993/9)


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA