Kdy a kde se zrodí nějaká myšlenka,
nelze dost dobře vystopovat. Historie (alespoň ta zjevná) se začíná
obvykle
odvíjet až od okamžiku, kdy je ona myšlenka vyslovena. Pokud nás paměť
neklame, myšlenka o výpravě na Madagaskar poprvé opustila nehmotný svět
idejí příznačně kdesi v nadoblačných výšinách nad Středozemním mořem.
Vraceli
jsme se z cesty po Alžírsku. Vyslovil ji kdosi z nás v okamžiku, kdy
něco
končí a začíná se bilancovat, kdy konec předznamenává také počátek
něčeho
nového a kdy euforie z právě prožitých dnů dodává energii do budoucna. Psal se rok 1988. Prvotní úvahy během několika příštích týdnů
vykrystalizovaly
do značně ambiciózního plánu. Zahrnoval průjezd celou Afrikou a na
konci
dlouhodobý pobyt na Madagaskaru. Právě Madagaskar, jeden z
nejpozoruhodnějších
koutů planety, měl být pro nás vyvrcholením celé Afriky. Následující
léta
byla nabita událostmi; naše plány se několikrát od základu změnily.
Zpola
dokončená nebo téměř dokončená práce vzala mnohokrát za své. Základní
myšlenka
– spatřit přírodu Madagaskaru – však zůstávala. Přibývaly jen
zkušenosti
a odborné znalosti. Z pouhé touhy navštívit vzdálenou a zajímavou zemi
se pomalu stávala seriózní a odpovědná práce přírodovědců. Zrodil se projekt
HATOKALIOTSY. S takovými idejemi startovala první expedice
roku 1993. Chtěli jsme v Hatokaliotsy předběžně zmapovat terén,
poznat
místní podmínky a připravit se pro budoucí práci. Mimo to jsme
procestovali
několik nejrozmanitějších míst na ostrově, abychom zvěděli trochu více
o jeho přírodě v celé její komplexnosti. Druhá výprava v roce 1998 vlastně
jen pokračovala v započaté práci. Měli jsme možnost posoudit změny,
které
Hatokaliotsy prodělalo během pěti let. Výsledky nyní vyhodnocujeme. Madagaskar nás docela pohltil. Chystáme další cestu, připravujeme
výstavy, píšeme články
a scénáře, uvažujeme o knize. Nápad
vyslovený
kdysi v letadle se uchytil a přežívá. Doufáme jen, že by to mohlo být k
obecnějšímu prospěchu především madagaskarské
přírodě.
