praktické rady aneb jedete na Madagaskar?
mapy
základní údaje
osobnosti
vznik ostrova
osídlení lidmi
historie 
stručné dějiny 
    Imeriny 
historie invaze  
    opuncií a jejich  
    eradikace
politická krize 
    r. 2000
politická krize r. 2009
etnografie
příroda
fotky a kresby
zajímavé odkazy
ústava Malgašské republiky   
(in english)
malgaština
kultura (literatura, umění, historie, společnost)
různé 
Coton de Tulear
Fanorona
 
 
Ostrov Madagaskar je jedním z nejpodivuhodnějších míst naší planety. Hned z mnoha důvodů. Prodělal bouřlivou geologickou historii. Byl jedním z posledních lidmi osídlených míst na Zemi. Lidé, kteří na něm žijí dnes, připluli až z daleké Indonézie. Rozmanitost klimatu v jednotlivých částech ostrova je obdivuhodná. Fauna a flora ostrova je naprosto unikátní. Vysoký stupeň endemizmu a neobyčejná diverzita všeho živého z něj činí podivuhodnou „laboratoř“ přírody.  
Přesto přeze všechno je dodnes téměř zapomenutým koutem světa. Zůstává opomíjen, mimo hlavní světové dění. Ne snad v politice nebo společenském životě, ale je do jisté míry i stranou biologického zájmu (i když se to poslední dobou mění). Rychle postupující přírodní i kulturní devastace posledních několika desítek let způsobuje zánik mnohých zajímavostí i podivuhodností této jediněčné země. Rychle mizí nejen jednotlivé rostlinné a živočišné druhy a společenstva v nichž žijí, ale i tradice a zvyklosti obyvatel Madagaskaru. Celý ostrov se prudce mění. Vpád civilizace ze severu nenechává kámen na kameni a lze jen očekávat, že v příštím století bude tento trend – podobně jako snad na všech ostatních místech zeměkoule – pokračovat.  
Mnozí si začínají vážnost situace uvědomovat. Nejen cizinci z Evropy a Ameriky, ale i místní lidé. To je však asi to jediné, co se s tím (zatím) dá dělat. Způsob „civilizace“, který se rozvinul v euroamerické oblasti se rozpíná do celého světa. Stále více lidí na Zemi chce žít lépe, pohodlněji, snáze, luxusněji. Jen pramálo z nás si uvědomuje, že se tak děje na úkor budoucnosti a jen pramálo z toho pramála jde ještě dál a pokouší se najít pro sebe jinou cestu. 
Na Madagaskaru mnozí lidé ještě stále žijí postaru tak, jak žili jejich prapředci. Přímo to vybízí k obratu „v souladu s přírodou“. Není tomu tak, nežijí s přírodou v souladu ale v neustálém boji. Přesto způsob života, který vedou je s okolím v souladu, v harmonii. Nevybočuje z řádu přirozeného běhu věcí.  
V takovém způsobu života by mohla být naděje. Je však stále více těch, co ho opuštějí a zatím nikdo se nedokázal vrátit. Možná je to proto, že cesta zpět neexistuje. To bude nejspíš ono. Ve vývoji tvorstva přeci nikdy neexistovala cesta zpět. Vždy bylo nutno jít kupředu a vymýšlet nové a nové věci. Bude asi nutné vymyslet i něco, co nám dovolí déledobě přežít anebo dokonce trvale žít na planetě Zemi. Současné prognózy věští úplnou (rozuměj konečnou a stoprocentní) devastaci Madagaskaru během příštích 20–30 let. Musí se proto vymýšlet rychle. Osobně pochybuji, že se to podaří, ale kdo ví.  
Pavel Hošek

zpět na
domovskou stránku
expedice LEMURIA