published in: Živa 3, 1995: 118

Madagaskarská „palma“?

Libor Kunte

Celý rod Pachypodium Lindl.  získal na obrovské popularitě během posledních 20 let. S příchodem „sukulentní horečky“ se dostávají na výsluní pěstitelského zájme především nekaktusovité sukulentní druhy zajímavé svou mnohotvárností stonků i květů. V minulých letech došlo ve světě a nyní i u nás k přirozenému vykrystalizování situace do módního boomu. U jejich pěstování zůstali jen ti se zdravým zájmem o věc, ale například 3 zástupce pachypodií můžeme často vidět i za okny laiků nebo na pultech květinových síní. Pachypodium geayi, ale hlavně P. lamerei a P. laelii ssp. saundersi se totiž staly vcelku běžným zahradnickým sortimentem, který se k nám importuje především z Nizozemí. Zahradníci a obchodníci je většinou nazývají „madagaskarská palmička“. Je to zarážející ze dvou důvodů – palmám nejsou vůbec podobné a botanicky patří do čeledi Apocynaceae, takže s palmami (Arecaceae)   mají snad shodné pouze začáteční písmeno v botanickém názvu čeledi.
Madagaskar je domovem 9 druhů pachypodií (viz také), které rostou prakticky na celém území ostrova s výjimkou vlhkých východních oblastí.. Včechny druhy i jejich variety jsou na Madagaskaru endemické. Pachypodia se obecně vyznačují sukulentními stonky a podle Raunkiaerova systému základních životních forem je řadíme mezi fanerofyty a 1 druh (P. brevicaule  ) je možno zařadit mezi chamaefyty. Tři madagaskarské druhy dorůstají stromovitých rozměrů a největší z nich je P. geayi Cost. et Bois.
Na jihozápadě Madagaskaru, v subaridních oblastech, kde se vytvořil ekosystém trnitého buše   , jsou zástupci rostlinného společenstva výborně adaptováni k dlouhému suchu. To platí i o P. geayi, které může v době bohaté na srážky hromadit ve svém sukulentním stonku množství vody, kterou využívá během periody sucha. Dorůstá výšky 8–10 metrů a je tak jednou z největších solitér společenstva. Průměr stonku u báze bývá okolo 0,6 m, zřídkakdy dosakuje průměru až 0,8 m. P. geayi má teké nejdelší listy ze všech zástupců rodu. Jsou úzce celokrajné, krátce řapíkaté s podvinutými okraji. Dosahují délky až 450 mm a šířky okolo 20 mm. Na obou stranách jsou listy šedostříbřitě plstnaté, což je také jeden z rozlišovacích znaků od P. lamerei, které má listy lesklé a lysé. Plstnaté jsou i nejmladší přírůstky stonku a trny. Bohatě větvená terminální květenství nesou velké množství bílých květů, které jsou v poměru k velikosti celé rostliny značně malé. Korunní trubka je asi 10 mm dlouhá, na konci miskovitě rozevřená do průměru asi 20 mm. Z ní vyrůstá úplně odkrytý kónus prašníků. Korunních lístků je 5, před rozvinutím jsou stočené a překrývají se. Plodem je měchýřek asi 160 mm dlouhý o průměru 20–40 mm. Semena jsou žlutavá, 8–10 mm dlouhá, s chmýrem na apikálním konci.
V přírodě se tento druh vyskytuje v jihozápadních oblastech ostrova s nejnižším ročním úhrnem srážek. Roste na vápencových podkladech, pouze vzácně ho lze objevit na pískovcích. Nacházeli jsme jej jak v rovinatých terénech, tak i na svazích s expozicí k severovýchodu či k severozápadu. Na velmi početnou populaci jsme narazili přibližně 100 km jihovýchodně od správního města Toliara. V polovině února 1993, kdy jsme tuto lokalitu navštívili, právě klíčily tisíce semenáčků, protože těsně před našim příjezdem zde pršelo – a to poprvé po téměř třech letech. Dospělé exempláře měly popata, ale do rozkvětu scházely alespoň dva týdny. Na lokalitě v Hatokaliotsy roste tento druh na rovinatých pláních řidčeji než předchozí pozorovaná populace.
Během vegetace zajišťují pachypodiím asimilaci především listy, ale i po jejich opadu rostlina asimiluje díky chloroplastům umístěným v podpovrchových vrstvách kůry. Zajímavé je i pravidelné utváření koruny, ke kterému dochází v důsledku rozvětvení vždy po vytvoření terminálního květenství.
Při pěstování ve skleníkové kultuře vycházíme z poznatků získaných na likolitách. Druh P. geayi je méně tolerantní k pěstitelským přehmatům a složení substrátu než P. lamerei. Během vegetace vyžaduje dostatek tepla, světla (nikoli sluneční úpal) i vody. Pokud můžeme mladým rostlinám dopřát dostatek tepla a co nejvíce světla i v zimě, semenáče pak vegetují plných 12 měsíců a jejich roční přírůstky dosahují až 250 mm. Semena si udržují klíčivost asi 2 roky. Získat rostliny P. geayi do sbírky není v současné době obtížné. Byla zvládnuta i pěstitelská technika, takže některým sběratelům tento sukulent kvete.
 
Schematické znázornění sympodiálního větvení. Stromovité madagaskarské druhy rodu Pachypodium kvetou až po vytvoření mohutného kmene; do té doby mají pouze jeden vrchol. Teprve po prvním kvetení na vrcholu postupně dochází k tvorbě rozvětveného stonku či korunky.  
(Upraveno podle W. Rauha, 1962)
Madagaskarský endemitní sukulent Pachypodium geayi Cost. et Bois na lokalitě (další obrázky)
 
 


Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Expedice LEMURIA