získal na obrovské popularitě během posledních 20 let. S příchodem
„sukulentní
horečky“ se dostávají na výsluní pěstitelského zájme především
nekaktusovité
sukulentní druhy zajímavé svou mnohotvárností stonků i květů. V
minulých
letech došlo ve světě a nyní i u nás k přirozenému vykrystalizování
situace
do módního boomu. U jejich pěstování zůstali jen ti se zdravým zájmem o
věc, ale například 3 zástupce pachypodií můžeme často vidět i za okny
laiků
nebo na pultech květinových síní. Pachypodium geayi, ale hlavně
P. lamerei a P. laelii ssp. saundersi se totiž
staly
vcelku běžným zahradnickým sortimentem, který se k nám importuje
především
z Nizozemí. Zahradníci a obchodníci je většinou nazývají „madagaskarská
palmička“. Je to zarážející ze dvou důvodů – palmám nejsou vůbec
podobné
a botanicky patří do čeledi Apocynaceae, takže s palmami
(Arecaceae) 
mají snad shodné pouze začáteční písmeno v botanickém názvu čeledi.
Madagaskar je domovem 9 druhů pachypodií (viz také), které rostou prakticky na celém území ostrova s výjimkou vlhkých východních oblastí.. Včechny druhy i jejich variety jsou na Madagaskaru endemické. Pachypodia se obecně vyznačují sukulentními stonky a podle Raunkiaerova systému základních životních forem je řadíme mezi fanerofyty a 1 druh (P. brevicaule
)
je možno zařadit mezi chamaefyty. Tři madagaskarské druhy dorůstají
stromovitých
rozměrů a největší z nich je P. geayi Cost. et Bois.
Na jihozápadě Madagaskaru, v subaridních oblastech, kde se vytvořil ekosystém trnitého buše
, jsou zástupci rostlinného společenstva výborně adaptováni k dlouhému
suchu. To platí i o P. geayi, které může v době bohaté na
srážky
hromadit ve svém sukulentním stonku množství vody, kterou využívá během
periody sucha. Dorůstá výšky 8–10 metrů a je tak jednou z největších
solitér
společenstva. Průměr stonku u báze bývá okolo 0,6 m, zřídkakdy dosakuje
průměru až 0,8 m. P. geayi má teké nejdelší listy ze všech
zástupců
rodu. Jsou úzce celokrajné, krátce řapíkaté s podvinutými okraji.
Dosahují
délky až 450 mm a šířky okolo 20 mm. Na obou stranách jsou listy
šedostříbřitě
plstnaté, což je také jeden z rozlišovacích znaků od P. lamerei,
které má listy lesklé a lysé. Plstnaté jsou i nejmladší přírůstky
stonku
a trny. Bohatě větvená terminální květenství nesou velké množství
bílých
květů, které jsou v poměru k velikosti celé rostliny značně malé.
Korunní
trubka je asi 10 mm dlouhá, na konci miskovitě rozevřená do průměru asi
20 mm. Z ní vyrůstá úplně odkrytý kónus prašníků. Korunních lístků je
5,
před rozvinutím jsou stočené a překrývají se. Plodem je měchýřek asi
160
mm dlouhý o průměru 20–40 mm. Semena jsou žlutavá, 8–10 mm dlouhá, s
chmýrem
na apikálním konci.
V přírodě se tento druh vyskytuje v jihozápadních oblastech ostrova s nejnižším ročním úhrnem srážek. Roste na vápencových podkladech, pouze vzácně ho lze objevit na pískovcích. Nacházeli jsme jej jak v rovinatých terénech, tak i na svazích s expozicí k severovýchodu či k severozápadu. Na velmi početnou populaci jsme narazili přibližně 100 km jihovýchodně od správního města Toliara. V polovině února 1993, kdy jsme tuto lokalitu navštívili, právě klíčily tisíce semenáčků, protože těsně před našim příjezdem zde pršelo – a to poprvé po téměř třech letech. Dospělé exempláře měly popata, ale do rozkvětu scházely alespoň dva týdny. Na lokalitě v Hatokaliotsy roste tento druh na rovinatých pláních řidčeji než předchozí pozorovaná populace.
Během vegetace zajišťují pachypodiím asimilaci především listy, ale i po jejich opadu rostlina asimiluje díky chloroplastům umístěným v podpovrchových vrstvách kůry. Zajímavé je i pravidelné utváření koruny, ke kterému dochází v důsledku rozvětvení vždy po vytvoření terminálního květenství.
Při pěstování ve skleníkové kultuře vycházíme z poznatků získaných na likolitách. Druh P. geayi je méně tolerantní k pěstitelským přehmatům a složení substrátu než P. lamerei. Během vegetace vyžaduje dostatek tepla, světla (nikoli sluneční úpal) i vody. Pokud můžeme mladým rostlinám dopřát dostatek tepla a co nejvíce světla i v zimě, semenáče pak vegetují plných 12 měsíců a jejich roční přírůstky dosahují až 250 mm. Semena si udržují klíčivost asi 2 roky. Získat rostliny P. geayi do sbírky není v současné době obtížné. Byla zvládnuta i pěstitelská technika, takže některým sběratelům tento sukulent kvete.
