Aridní oblasti na jihozápadě ostrova s xerofytními společenstvy rostlin jsou označovány jako ekosystém trnitého buše (francouzsky bush epineaux nebo anglicky spiny desert)
. Bezesporu jsou tím nejzajímavějším, co může milovník sukulentní
flóry
na Madagaskaru zhlédnout. Vydáte-li se z hlavního města do této části ostrova po vlastní ose, nemůžete při cestě minout pohoří Isalo. Národní park Isalo se rozprostírá na větší části tohoto pohoří a v současné době představuje jedno z center turistiky pro dobrodružnější povahy.
Pohoří Isalo je zajímavé kromě rostlinných a živočišných druhů také svou geomorfologií. Prudce se zvedá z okolní rovinaté krajiny a vytváří velmi svérázný obraz zdejší oblasti. Původní pískovcová tabule je miliony let formovaná větrnou a vodní erozí až do současné podoby. Pohoří Isalo je vlastně obrovská soustava skalních měst a pískovcových stěn rozbrázděných hlubokými kaňony. Jednotlivá údolí bývají charakteristická výskytem některých endemických druhů živočichů. Jestliže dna kaňonů jsou většinou vlhká, často se souvislým porostem stromů, horní partie jsou výrazně aridní. Právě zde nacházíme velké množství sukulentních druhů a každého na první pohled upoutají početné populace Pachypodium rosulatum var. gracilius Perr. V roce 1934 popsal toto pachypodium francouzský botanik H. Perrier de la Bathie a vycházel z již provedených sběrů jinými botaniky, ale i z vlastního sběrového materiálu.
S Pachypodium rosulatum var. gracilius se setkáme pouze v Isalu, ale i přes jeho endemický výskyt roste na relativně velké ploše. Jeho vyhraněný habitus a rozdíly v generativních orgánech ho výrazně odlišují od druhů, se kterými má hraniční areály. Konkrétně se jedná o Pachypodium densiflorum, Pachypodium horombense a také o nominátní varietu Pachypodium rosulatum. Od základního druhu se Pachypodium rosulatum var. gracilius liší především mohutnějším a výrazněji kulovitě vyrýsovaným bazálním kaudexem, který může dosahovat rozměrů větších než fotbalový míč, méně větvenou korunou, jemnými ostny a menšími úzce kopinatými listy. Ty jsou jen asi 40–60 mm dlouhé a přibližně 10 mm široké. Žluté květy mají asi 17 až 20 mm dlouhou květní trubku, která je přibližně 7 mm široká.
Pachypodium rosulatum var. gracilius roste jak v nižších partiích pohoří, tak i na samých vrcholcích pískovcových skal. Doprovodná vegetace tohoto druhu je velmi rozmanitá a lze tu objevit řadu botanických rarit. Mezi velmi vzácné a zajímavé patří např. Ceropegia dimorpha, k vidění je řada dalších zástupců čeledi Asclepiadaceae. Častá je zde i Xerophyta dasylirioides (Velloziaceae) a rostou tu i ze zahradnické kultury známé Catharanthus roseus a Catharanthus ovalifolius (Apocynaceae).
V našich sbírkách je toto pachypodium poměrně vzácné. Rostliny rostou proti dalším pěstovaným zástupcům rodu dosti pomalu a jsou velmi citlivé na přemokření, což se o ostatních, především velkých druzích, příliš říci nedá. Ve sbírkách bývají často napadány vlnatkou. Jediným efektivním způsobem rozmnožování je generaticní způsob. Bohužel, semenáčky nedosahují zbaleka takové krásy jako rostliny v přírodě. Celé pohoří Isalo, jehož skalní útvary jsou porostlé různobarevnými lišejníky, vytváří totiž spolu s „obézními“ stonky pachypodií perfektní fotografickou kulisu.
