published in: Živa 2, 1994: 84
Málo známá felsuma z jihozápadního Madagaskaru
Jiří Bálek
Přírodovědná expedice LEMURIA během svého putování po
jihozápadním
Madagaskaru, přibližně 2 km severovýchodně od vesnice Itampolo, našla
koncem
února 1993 zajímavou felsumu. Přestože jí už před 100 lety (1894)
popsal
Boettger jako Phelsuma breviceps, není dodnes o její biologii
téměř
nic známo. Sám Boettger měl k dispozici pouze jeden lihový preparát.
Tři
exempláře pak našel ještě Voeltzkow na Madagaskaru v roce 1905 u jezera
Tsimanampetsotsa (asi 80 km jižně od města Toliara). Další objevil
Gerhard
Hallmann až v roce 1988. Nejpozoruhodnější však je, že tuto felsumu
nalezl
téměř na opačném konci Madagaskaru, v přístavu Toamasina, kde panuje
zcela
odlišné bioklima (teploty kolem 30 °C a téměř 100% relativní vzdušná
vlhkost).
S největší pravděpodobností sem byla zavlečena lodní dopravou (i když u
tak vzácného živočicha je to opravdu kuriozní případ). Podle sdělení G.
Hallmanna (1993, os. sděl.) odchytili němečtí herpetologové v roce 1992
pro další studium v teráriích 10 párů této felsumy.
Phelsuma breviceps dorůstá délky asi 8 cm. Je poměrně
zavalitá
a na první pohled upoutá krátkou, tupě zakončenou hlavou s výraznýma
očima.
Má schopnost rychlé barvoměny. Při vyrušení změní barvu na světle
šedou,
jakoby „vyšisovanou“. Díky této vlastnosti se údaje o jejím zbarvení od
různých autorů velmi liší. Měli totiž k dispozici buď pouze lihový
preparát,
nebo odchycenou felsumu. Expedici LEMURIA se podařilo pořídit
fotografie
volně žijící felsumy (která nebyla vyrušena odchytem), a tak její
zbarvení
můžeme považovat za přirozené. Základní podklad je jasně hnědý. Středem
hřbetu se táhne nevýrazný světlý proužek a od nosních otvorů přes oko
až
na konec hlavy sahá proužek tmavý. Celé tělo je poseto svatlými
skvrnkami,
u juvenilních exemplářů velmi výraznými a seřazenými do podélných řad.
Důležitým znakem této felsumy je příčná řada čtyř velkých submaxilárií
na bradě.
Díky své klidné povaze je pravděpodobně často terčem útoků predátorů
(těmi jsou hlavně hadi, např. Mimophis mahfalensis, a
cibetkovité
šelmy). Tuto úvahu podporuje skutečnost, že 90 % všech nalezených
exemplářů
mělo regenerát ocasu (náš nález nebyl výjimkou). Též kůže na zádech
felsumy
se v nebezpečí snadno odděluje.
Klimatické poměry areálu výskytu tohoto druhu, tj. jihozápadu
Madagaskaru,
se dají charakterizovat extrémním suchem a vysokými teplotami. Průměrné
roční srážky, které tu dosahují 350 mm, spadnou během několika bouří v
lednu a únoru. Stane se však, že neprší i několik let. Teploty v
letních
měsících stoupají až ke 40 °C, přičemž povrch země se ohřeje až na 70
°C.
Lokality se nacházejí několik kilometrů od moře ve výšce 30 až 100 m n.
m.
Rostlinný pokryv tvoří především tzv. trnitý buš
.
Jeho součástí je na některých lokalitách i Euphorbia stenoclada.
Meier (1993) uvádí, že mezi trny tohoto sukulentu ukládá P.
breviceps
svá vejce. Tato skutečnost vedla Meiera k úvaze, že tato felsuma je
svým
výskytem úzce vázána na porost této rostliny (podobně jako Phelsuma
serraticauda na kokosové palmy). Expedice LEMURIA však nalezla tuto
felsumu na lokalitě, kde se E. stenoclada nevyskytovala.
Objevený
jedinec žil na stromě z čeledi Mimosaceae.
 |
Felsuma druhu Phelsuma breviceps
z
lokality poblíž Itampola na jihozápadě Madagaskaru |
Seznam všech madagaskarských plazů