Málo známá felsuma z jihozápadního Madagaskaru

Přírodovědná expedice LEMURIA během svého putování po jihozápadním Madagaskaru, přibližně 2 km severovýchodně od vesnice Itampolo, našla koncem února 1993 zajímavou felsumu. Přestože jí už před 100 lety (1894) popsal Boettger jako Phelsuma breviceps, není dodnes o její biologii téměř nic známo. Sám Boettger měl k dispozici pouze jeden lihový preparát. Tři exempláře pak našel ještě Voeltzkow na Madagaskaru v roce 1905 u jezera Tsimanampetsotsa (asi 80 km jižně od města Toliara). Další objevil Gerhard Hallmann až v roce 1988. Nejpozoruhodnější však je, že tuto felsumu nalezl téměř na opačném konci Madagaskaru, v přístavu Toamasina, kde panuje zcela odlišné bioklima (teploty kolem 30 °C a téměř 100% relativní vzdušná vlhkost). S největší pravděpodobností sem byla zavlečena lodní dopravou (i když u tak vzácného živočicha je to opravdu kuriozní případ). Podle sdělení G. Hallmanna (1993, os. sděl.) odchytili němečtí herpetologové v roce 1992 pro další studium v teráriích 10 párů této felsumy.
Phelsuma breviceps dorůstá délky asi 8 cm. Je poměrně zavalitá a na první pohled upoutá krátkou, tupě zakončenou hlavou s výraznýma očima. Má schopnost rychlé barvoměny. Při vyrušení změní barvu na světle šedou, jakoby „vyšisovanou“. Díky této vlastnosti se údaje o jejím zbarvení od různých autorů velmi liší. Měli totiž k dispozici buď pouze lihový preparát, nebo odchycenou felsumu. Expedici LEMURIA se podařilo pořídit fotografie volně žijící felsumy (která nebyla vyrušena odchytem), a tak její zbarvení můžeme považovat za přirozené. Základní podklad je jasně hnědý. Středem hřbetu se táhne nevýrazný světlý proužek a od nosních otvorů přes oko až na konec hlavy sahá proužek tmavý. Celé tělo je poseto svatlými skvrnkami, u juvenilních exemplářů velmi výraznými a seřazenými do podélných řad. Důležitým znakem této felsumy je příčná řada čtyř velkých submaxilárií na bradě.
Díky své klidné povaze je pravděpodobně často terčem útoků predátorů (těmi jsou hlavně hadi, např. Mimophis mahfalensis, a cibetkovité šelmy). Tuto úvahu podporuje skutečnost, že 90 % všech nalezených exemplářů mělo regenerát ocasu (náš nález nebyl výjimkou). Též kůže na zádech felsumy se v nebezpečí snadno odděluje.
Klimatické poměry areálu výskytu tohoto druhu, tj. jihozápadu Madagaskaru, se dají charakterizovat extrémním suchem a vysokými teplotami. Průměrné roční srážky, které tu dosahují 350 mm, spadnou během několika bouří v lednu a únoru. Stane se však, že neprší i několik let. Teploty v letních měsících stoupají až ke 40 °C, přičemž povrch země se ohřeje až na 70 °C. Lokality se nacházejí několik kilometrů od moře ve výšce 30 až 100 m n. m.
Rostlinný pokryv tvoří především tzv. trnitý buš     . Jeho součástí je na některých lokalitách i Euphorbia stenoclada. Meier (1993) uvádí, že mezi trny tohoto sukulentu ukládá P. breviceps svá vejce. Tato skutečnost vedla Meiera k úvaze, že tato felsuma je svým výskytem úzce vázána na porost této rostliny (podobně jako Phelsuma serraticauda na kokosové palmy). Expedice LEMURIA však nalezla tuto felsumu na lokalitě, kde se E. stenoclada nevyskytovala. Objevený jedinec žil na stromě z čeledi Mimosaceae.
 
 

Felsuma druhu Phelsuma breviceps z lokality poblíž Itampola na jihozápadě Madagaskaru

 
Seznam všech madagaskarských plazů

Domovská stránka Expedice LEMURIA