published in: ABC 19, 1993

Duchové pralesa

K atlasu ABC v tomto čísle

Pavel Hošek

Když na Madagaskar dorazili první Evropané, byli zaskočeni děsivými zvuky, které se v noci hlasitě ozývaly z lesů a které připomínaly lidský nářek. Staří Římané označovaly duchy zemřelých, kteří svým nočním křikem děsí živé, slovem lemures a na jejich usmíření dokonce pořádali slavnosti nazývané lemurie. Proto byli později objevení původci kvílivých nočních zvuků madagaskarských pralesů, dosud neznámé druhy primátů, pojmenováni lemuři . Ostatně, kdo někdy viděl ve tmě svítící oči lemura, nijak o jejich zařazení mezi duchy nepochybuje.
Všichni dnes žijící lemuři patří do jediné nadčeledi Lemuroidea a obývají výhradně ostrov Madagaskar ležící na východ od afrických břehů. Jejich pravlast však leží zcela jinde. Nejstarší nálezy kosterních pozůstatků lemurů jsou známy ze Severní Ameriky z období před 60 miliony let. V těchto oblastech se předkové dnešních lemurů pravděpodobně vyvinuly. Jejich další osud a vývoj byl velmi dobrodružný.
Nejprve pronikli z tehdejších pralesů severoamerického kontinentu do Evropy. Hned na to americké druhy hromadně vymírají, zatímco evropské se dále vyvíjejí a šíří se k jiho do Afriky. Před těmi dávnými miliony let byl součástí kontinentu i Madagaskar, později jej od Afriky oddělovala poměrně mělká, stále však ještě překonatelná mořská úžina, a tak lemuři přešli i na budoucí ostrov. Postupem času vymírají druhy evropské, pak i africké, zůstává jen mořem izolovaná populace na Madagaskaru, která se zachovala až do dnešních dnů. (o vymírání na Madagaskaru)
Dnes jsou lemuři nejpočetnější nadčeledí poloopic - zoologové rozlišují 30 různých druhů  . Poslední dva však byly objeveny teprve nedávno a postarali se tak o malou zoologickou senzaci. Vždyť lemuři jsou největší savci, kteří na Madagaskaru žijí, ale vzhledem k neprobádanosti některých oblastí ostrova - hlavně jeho deštných pralesů - můžeme i dnes ještě stále očekávat nové objevy a překvapení  .
Lemuři se dokázali přizpůsobit nejrozmanitějším klimatickým podmínkám. Někteří žijí v deštných lesích, jiní obývají horské pralesy nebo keřovité suché porosty v západní části ostrova. Dokázali přivyknout i drsnému klimatu „trnité pouště“ na jihozápadě, zvláštního, nikde jinde na Zemi se nevyskytujícího ekosystému, s typickými porosty trnitých suchomilných rostlin vzdáleně připomínajících kaktusy. Příkladem lemura, který se obratně prohání i po trnitých větvích a kmenech, je Propithecus verreauxi .
Někteří lemuři jsou aktivní přes den, jiní shánějí potravu v noci. Typickým nočním živočichem je například ksukol (Daubentonia madagascariensis), kterého jsme vám podrobně představili v ábíčku zcela nedávno. Dvacet pět ze třiceti druhů lemurů je dnes velmi vzácných a je ohroženo vyhubením. Osudné se jim stává především ničení původních porostů. Mezinárodní organizace na ochranu divoké přírody (WWF) proto zřidila na Madagaskaru četná chráněná území a usiluje o vybudování dalších. V oblastech výskytu obou nově objevených druhů se na zřízení národních parků intenzivně pracuje a jejich vyhlášení není daleko. Malgašská vláda je na rozdíl od jiných rozvojových zemí nakloněna spolupráci na ochraně přírody své země. Zakázala vyvážet z ostrova veškěré přírodniny a tedy i lemury. V posledních letech je dokonce silně omezen i vývoz pro vědecké účely.
Doufejme, že všechna opatření budou natolik účinná, aby zabránila vyhubení dalších lemurů. Vždyť jen od příchodu člověka na ostrov (přibližně před 1600 lety) zmizelo 14 druhů lemurů ze zemského povrchu navždy. Mezi nimi například i unikátní gigantické formy obdobné rodu Megaladapis. Bez ochrany jejich životního prostředí to však nepůjde - a to je dnes na Madagaskaru daleko větší problém než vývoz přírodnin.
 
 

Snímek (© Pavel Hošek) a kresba (© Vladimír Zadražil) lemura druhu Eulemur fulvus (další snímky)
 


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA