published in: ABC 19, 1993
Duchové pralesa
Pavel Hošek
Když na Madagaskar dorazili první Evropané, byli zaskočeni
děsivými
zvuky, které se v noci hlasitě ozývaly z lesů a které připomínaly
lidský
nářek. Staří Římané označovaly duchy zemřelých, kteří svým nočním
křikem
děsí živé, slovem lemures a na jejich usmíření dokonce pořádali
slavnosti nazývané lemurie. Proto byli později objevení původci
kvílivých
nočních zvuků madagaskarských pralesů, dosud neznámé druhy primátů,
pojmenováni
lemuři
.
Ostatně, kdo někdy viděl ve tmě svítící oči lemura, nijak o jejich
zařazení
mezi duchy nepochybuje.
Všichni dnes žijící lemuři patří do jediné nadčeledi Lemuroidea
a obývají výhradně ostrov Madagaskar ležící na východ od afrických
břehů.
Jejich pravlast však leží zcela jinde. Nejstarší nálezy kosterních
pozůstatků
lemurů jsou známy ze Severní Ameriky z období před 60 miliony let. V
těchto
oblastech se předkové dnešních lemurů pravděpodobně vyvinuly. Jejich
další
osud a vývoj byl velmi dobrodružný.
Nejprve pronikli z tehdejších pralesů severoamerického kontinentu
do Evropy. Hned na to americké druhy hromadně vymírají, zatímco
evropské
se dále vyvíjejí a šíří se k jiho do Afriky. Před těmi dávnými miliony
let byl součástí kontinentu i Madagaskar, později jej od Afriky
oddělovala
poměrně mělká, stále však ještě překonatelná mořská úžina, a tak lemuři
přešli i na budoucí ostrov. Postupem času vymírají druhy evropské, pak
i africké, zůstává jen mořem izolovaná populace na Madagaskaru, která
se
zachovala až do dnešních dnů. (o vymírání na
Madagaskaru)
Dnes jsou lemuři nejpočetnější nadčeledí poloopic - zoologové
rozlišují
30 různých druhů
.
Poslední dva však byly objeveny teprve nedávno a postarali se tak o
malou
zoologickou senzaci. Vždyť lemuři jsou největší savci, kteří na
Madagaskaru
žijí, ale vzhledem k neprobádanosti některých oblastí ostrova - hlavně
jeho deštných pralesů - můžeme i dnes ještě stále očekávat nové objevy
a překvapení
.
Lemuři se dokázali přizpůsobit nejrozmanitějším klimatickým
podmínkám.
Někteří žijí v deštných lesích, jiní obývají horské pralesy nebo
keřovité
suché porosty v západní části ostrova. Dokázali přivyknout i drsnému
klimatu
„trnité pouště“ na jihozápadě,
zvláštního, nikde jinde na Zemi se nevyskytujícího ekosystému, s
typickými
porosty trnitých suchomilných rostlin vzdáleně připomínajících kaktusy.
Příkladem lemura, který se obratně prohání i po trnitých větvích a
kmenech,
je Propithecus verreauxi
.
Někteří lemuři jsou aktivní přes den, jiní shánějí potravu v noci.
Typickým nočním živočichem je například ksukol (Daubentonia
madagascariensis),
kterého jsme vám podrobně představili v ábíčku zcela nedávno. Dvacet
pět
ze třiceti druhů lemurů je dnes velmi vzácných a je ohroženo vyhubením.
Osudné se jim stává především ničení původních porostů. Mezinárodní
organizace
na ochranu divoké přírody (WWF)
proto
zřidila na Madagaskaru četná chráněná území a usiluje o vybudování
dalších.
V oblastech výskytu obou nově objevených druhů se na zřízení národních
parků intenzivně pracuje a jejich vyhlášení není daleko. Malgašská
vláda
je na rozdíl od jiných rozvojových zemí nakloněna spolupráci na ochraně
přírody své země. Zakázala vyvážet z ostrova veškěré přírodniny a tedy
i lemury. V posledních letech je dokonce silně omezen i vývoz pro
vědecké
účely.
Doufejme, že všechna opatření budou natolik účinná, aby zabránila
vyhubení dalších lemurů. Vždyť jen od příchodu člověka na ostrov
(přibližně
před 1600 lety) zmizelo 14 druhů lemurů ze zemského povrchu navždy.
Mezi
nimi například i unikátní gigantické formy obdobné rodu Megaladapis.
Bez ochrany jejich životního prostředí to však nepůjde - a to je dnes
na
Madagaskaru daleko větší problém než vývoz přírodnin.