Published in: Vesmír 10, 1995: 557

Jak svět vidí chameleony

V dnešní době jsou chameleoni v mnoha druzích a rodech široce rozšířeni téměř po celé Africe (s výjimkou extrémně suchých pouštních oblastí) a okrajově zasahují do jižních částí Evropy a na asijský kontinent na Blízkém východě. Střediskem jejich výskytu, pravým domovem chameleonů, je však ostrov Madagaskar, kde žije zhruba 70 % všech známých druhů .
Prvního madagaskarského chameleona Evropané spatřili r. 1595. První taxon, Ch. bifidus, popsal A. Brongaart r. 1800. Dnes je známo přes 60 druhů, přičemž v posledních 20 letech bylo z Madagaskaru popsáno přes deset nových druhů a další se zřejmě ještě objeví. Chameleony lze velmi hrubě rozdělit do dvou velkých skupin - na, řekli bychom, pravé chameleony, kteří byli dříve řazeni do jediného rodu Chamaeleo, dnes jsou však rozčleněni do několika rodů, a na tzv. brookezie (rod Brookesia). Obě skupiny jsou morfologicky, ale zejména ekologicky velmi vyhraněné a velikostně značně odlišné:

Chamaeleo oustaleti (největší druh) 68,5 cm 
Brookesia minima (nejmenší druh) 0,8 cm

Hojný výskyt mnoha pozoruhodných chameleonů se neobvykle hluboce odráží v každodenním životě Malgašů, domorodých obyvatel ostrova. Jen málokteří jiní živočichové se stali objektem tolika přísloví , pořekadel, legend , pověr a jijy1) jako právě chameleoni. Venkované, zvláště z lesních oblastí, jsou ve stálém kontaktu s přírodou. Chameleony ani nepojídají, ani nijak přímo neohrožují. Zdálo by se tedy, že si jich nebudou všímat. Pravý opak je však pravdou.
Všichni Malgaši při setkání s chameleonem nejprve pocítí odpor. Ukazuje to i běžně užívaná fráze „ratsy karaha kandrondro“, kterou používají zejména příslušníci etnické skupiny Tsimihety a znamená „ošklivý jako chameleon“. R. Decary (1950) píše, že zaznamenal pověru žen z východního pobřeží, které se obávají zvířat, protože jim „mohou vyjmout oči a ony pak nemohou najít svého manžela“. Lidé přisuzují chameleonům i pýchu, kterou zřejmě spojují s jejich váhavou, komíhavou chůzí.
 
jméno etnická skupina překlad, význam
andro Bara Harongana neštěstí (ve smyslu nemoc)
tsiny Sakalavové z Boiny lesní duch, přírodní síla s níž je nutno „projednat různé životní otázky“
nala Tsimihety lesní duch, přírodní síla s níž je nutno „projednat různé životní otázky“
ramilaheloka Merina (Imerina) doslova: „ten, který hledá vinu (zločin)“
 

V pozadí fyzického odporu se skrývá i strach, řekli bychom, morálního rázu. Některé druhy chameleonů jsou pro venkovany předzvěstí neštěstí. Např. Mandiavatům přináší setkání s chameleonem neštěstí v rodině. Bezanozanům se tak stane, jen když člověk chameleona zabije (doslova rozmáčkne, rozdrtí). Na jihu ostrova je pro změnu nutné se vyvarovat mrtvolky chameleona, živé zvíře je naopak šťastným znamením. Uvážíme-li, že jižní část země je na chameleony velmi chudá, bude zřejmě chudá i na štěstí.
Z hlediska dnes velmi aktuální ochrany přírody  je nutné vědět, že místní obyvatelé by neměli být drážděni či obtěžováni narážkami na ochranu chameleonů. Lze totiž předpokládat, že takové nevědomé zmínky naopak vyústí v nekontrolovatelné vybíjení těchto živočichů.
V běžné situaci však malgašská etika lidem v ubližování zvířatům bez vážnější příčiny brání (podotkněme, že vážnou příčinou ovšem mohou být i různé náboženské předsudky). Všechna zvířata mají podle Malgašů svá tajemství a jsou schopna se pomstít. Někteří nemocní lidé bývají všeobecně nazýváni „nangarim-biby“ čili „oběť zvířecího tajemství“. V tomto obecném smyslu respektují Malgaši všechna zvířata, žádné z nich však v takové míře, jako brookezie. Pramení to zřejmě i z jejich drobných rozměrů, a tedy pravděpodobné možnosti je zašlápnout. Strach je i výsledkem spojení brookezie s lesním duchem zvaným „zanak’andjava“ nebo „zanaka-tsiny“, což znamená malý duch. V zemi Sakalavů, a zejména na ostrově Nosy Be, je brookezie všude obávaným, ale i respektovaným tvorem. Legenda vypráví, že kdysi brookezie zachránila předka před útokem lidožravé příšery2).
Velmi úzce je s vírou a pověrami Malgašů spjato i lidové léčitelství. Lidoví léčitelé („ombiasy“ = léčitel, ale také kouzelník či šaman) používají chameleony k některým svým „zákrokům“. Retrama, ombiasy z vesničky Ampototsy, používá živého jedince k léčbě některých duševních chorob. Pacient nejprve dostane uklidňující výtažek vyrobený z bylin. Pak spolu s léčitelem vstoupí do řeky a ombiasy mu 3× silně a dlouze ponoří hlavu pod hladinu. Pustí jej, až když se nebožák začne dusit a strčí mu před obličej chameleona (druhu F. verrucosus, ten je v této oblasti hojný). Pokud pacient reaguje útěkem, je považován za vyléčeného.
Jen výjimečně domorodci zabíjejí chameleony. Stává se tak v případě, kdy je popel samic používán k léčbě dětské obrny. Krev odebraná z nohou chameleona slouží k „výrobě“ amuletů, které mají dodat sílu zápasníkům, když se snaží pevně sevřít protivníka – tak jako chameleon pečlivě a precizně svírá svými klíšťkovitými končetinami větev. Amulety vyrobené z chameleonů nosí i obžalovaní k soudu. Jejich jméno „tana“ je odvozeno ze slovesa „mitana“, což znamená „držet se stranou, váhat“. Amulet má prostě uhranout soudce, který pak váhá s jasným a jednoznačným rozhodnutím.
Jako všichni lidé, kteří žijí ve volné přírodě, jsou i Malgašové vnímavými pozorovateli přírody. Udivila je „ekologická monstrozita“ chameleonů: jejich oči, které se mohou pohybovat nezávisle na sobě v pro nás nepředstavitelném úhlu (viz přísloví v záhlaví hlavního článku), schopnost měnit barvy v závislosti na náladě, chytání kořisti vymrštitelným jazykem na značnou vzdálenost i chápavý ocas (u „pravých“ chameleonů, brookezie jej nemají chápavý vůbec nebo jen v omezené míře). Posledně jmenovanou vlastnost skvěle vystihuje pořekadlo Betsileů:

Tanalahi miani-kazo
ny tanana mamikotra
ny rambo misafelika

(Šplhá-li chameleon po větvi
nohy jej přitahují dopředu
ale ocas ho drží zpět)

Zájem Malgašů o chameleony je limitován zvědavostí, strachem či obavami. Zatím se na ostrově neujal zvyk odchytávat tato prapodivná stvoření, vycpávat je a prodávat turistům, jako je tomu na Réunionu (F. pardalis  v podobě suvenýru označovaný jako „endormi“), nebo v Maroku a Alžírsku, kde takto končí trnorepové a varani. Počet kusů, které padnou za oběť medicinmanům, je zanedbatelný. Chameleoni nejsou tedy na Madagaskaru ohroženi místními obyvateli. Skutečná hrozba pochází z destrukce jejich prostředí.

poznámky pod čáru:
1 Jijy ([dzidzi] až [džidži]) je zvláštní slovesný útvar typický pro vesnická shromáždění zejména v zemi Tsimihetů. V jiných končinách ostrova bývá znám pod různými jmény (u Merinů hainteny ). Nejpřiléhavěji bychom je mohli označit snad jako improvizované básně. Jsou to jakési polopřednášené, polozpívané říkanky, které si řečník (či účinkující) skutečně vymýšlí až v okamžiku, kdy je sděluje svým posluchačům. Jijy (a příbuzné žánry) jsou jedním z nejrozvinutějších a nejoblíbenějších lidových umění na Madagaskaru.

2 Kult předka (předek = razana) je jedním z velmi silných kultů v mnoha částech ostrova (podrobněji v článku o aloalo). Stát se po smrti „předkem“ je ctí každého Malgaše. Je však k tomu nuté prodělat obřad nazývaný „famadihana“, jakousi rituální exhumaci, při níž je nebožtík po roce nebo i několika letech znovu vyzvednut z hrobu, přinesen do vesnice a převlečen. Zúčastní se slavnosti a po ní je znovu pochován, tentokráte již nadobro. Někdy však ještě prodělá pouť za příbuznými, kteří žijí v jiné vesnici, často i dosti daleko. (Proto se dnes také na madagaskarských letištích objevují tabulky s nápisem: „Žádáme cestující, aby necestovali letadlem se svými mrtvými.“) Předkové – vážené, uctívané, obdivované až mýtické bytosti – jsou ústředními postavami většiny malgašských legend.
 


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA Chameleoni