published in: Lidé a Země 2, 2006: 34–35

Antananarivo

Na Madagaskar za knihami

Pavel Hošek

Popsat ba dokonce vystihnout atmosféru jakékoli metropole v jediném článku není možné. Pošetilec, kdo prohlašuje, že něco takového zvládne. I když jeden způsob mně napadá. Nazval bych ho biblickým. Mohu vybrat jednu docela nepatrnou maličkost a skrze ni vyjevit podstatu celku. A protože jsem antananarivskými ulicemi prochodil mnoho kilometrů za knihami, pozvu vás do jednoho zapadlého knihkupectví. Snad mi prominete, že text doprovodím snímky úplně jiných antananarivských pamětihodností, jež jsou pro lidské oko mnohem útěšnější než uprášená komůrka s knihami.
Knížky se v Taně, jak si název města zkracují zejména cizinci, prodávají na překvapivě velkém počtu míst. Nejlevnější a nejopotřebovanější literatura antikvariátní typu zaujímá důstojnou polohu mezi mrkví, čajotem a sušenými rybami na tržišti v Analakely. Komiksy nejpokleslejší provenience se tu plynule mísí s učebnicemi zeměpisu a chemie, slovníky vykukují zpod kuchařek, křesťanští věrozvěsti se skoro objímají s muslimskými proroky, Victor Hugo sdílí pultík s příručkami o chovu drůbeže a Vladimír Iljič s misijní osvětovou literaturou typu Proč si mýt ruce, když jdu ze záchoda rovnou k večeři. Tolerance žánrů je navídaná a mohly by se od ní přiučit mnozí národové světa.
Důstojnější místo nachází psané úmění v početných krámcích, které lze rozdělit do dvou hlavních kategorií. Do první chodí nakupovat zejména turisté, kteří touží získat nějaký osvěžovač vzpomínek a prahnou proto po obrazové publikaci, pohlednicích anebo třeba po malgašské kuchařce. Tomuto druhu literárních svatostánků se protentokrát raději vyhneme. Ne, nic proti nim nemám. Sám jsem před jejich regály strávil nejednu příjemnou hodinku, ale jejich výpovědní hodnota o světě Malgašů je pramalá.
V Iarivu, jak název města zkracují zejména dřívenarození domorodci, jsem pátral především po knižních titulech v jazyce malgašském, které jsou mimo Madagaskar zcela nedostupné. Proto jsem navštívil i druhou knihkupeckou kategorii, do níž běloch vstoupí jen zřídka a to ještě omylem. Asi nejpozoruhodnější obchod toho typu je v samotném srdci města, u horního konce Třídy nezávislosti (Araben’ ny fahaleovantena), která nápadně připomíná pražský Vaclavák.
Vešel jsem nevýraznými prosklenými dveřmi a vystoupal po třech schodech. Hned na prvním jsem ovšem přehlédl prošoupané linoleum a ve snaze uniknout potupnému rozplesknutí jsem široce objal nádhernou starou, snad dokonce tepanou kasu. Obrýlená knihkupkyně mne v prvním úleku odhadla na kasaře. Navíc ji asi pěkně vyděsil běloch, který v jejím hájenství představuje v opravdu exotické zvíře. Brzy se ale smířila se situací a nechala mě neomezeně potulovat obchodem.
Nejdřív jsem ovšem musel přelézt prodejní pult, neboť tarasil vchod do druhé místnosti s knihami a žádná dvířka jsem v něm nenašel. Nikdo proti tomu nic nenamítal – zřejmě se tu v knihkupectvích leze po pultech běžně. Chvíli jsem v šeru otáčel hlavou a přemýšlel, jak dlouho může trvat, než se uklidní oči oslněné venkovním tropickým sluncem. Ukázalo se ale, že knihy neskrývá tma, ale prach rovnoměrně rozprostřený na policích i na zboží.
Vůně tu byla přenáramná – trochu dřevo a trochu plíseň, špetka tiskařských barev a papíru rozpadajícího se stářím; taky lepidlo z vazeb rozklížených vlhkem. Ráj pro čichové ústrojí milovníka starých tisků. Jistý čas jsem očima bloudil po hřbetech a hledal jazykovědnou literaturu, o kterou mi šlo především. Pátral jsem hlavně po školních slabikářích, čítankách a mluvnicích, od nichž jsem v budoucnu očekával zdokonalení své malgaštiny. Sáhl jsem po první knize a ruka se mi na okamžik zastavila v prázdnu rozpačitou úctou, která brání porušit letitou netknutost.
Ale nedalo se nic dělat. Vytáhl jsem útlou brožurku s názvem Fitsipipitenenana ho an’ ny rehetra čili Mluvnice pro každého a začal listovat. Zvířený prach se pomalu usazoval, pavouci ohledávali škody na svém majetku a ze zažloutlých stránek posázených černými a červenými literami dýchal duch šedesátých let minulého století, času, kdy se Madagaskar začínal vzpamatovávat z více než šedesátileté koloniální okupace a s prchavým nadšením převratných dnů snil o vlastní zemi.
Největší radost mi udělala hned druhá, snad ještě útlejší příručka. Jmenovala se Ianaro ny tenin-drazantsika (Nauč se řeč našich předků) a dost se svým obsahem podobala předchozí. Měla ale drobnou vadu – skrz všechny stránky kdosi provrtal droboučkou dírku. Koukl jsem otvůrkem proti světlu a pojal jisté podezření. Začal jsem tahat ze stejné police jeden foliant za druhým. Všechny měly tutéž dírku, která na konci řady knih pokračovala i do nosného trámu. Opravdu. Kdysi dávno si to červotoč namířil z kmene do knih a provrtal se celým regálem napříč. Zajímalo by mne, jestli poznal, že se místo proschlého dřeva krmí učebnicemi malgašských školáků.
Přidal jsem na „svou“ hromádku ještě pár knížek a pohovořil s paní u kasy. Vytáhla mi ze speciální zasklené police (snad pro obzvlášť drahocené zboží) ještě několik dalších titulů. Za osm svazků jsem zaplatil v přepočtu asi pětadvacet korun a vyšel z ticha do rušné ulice. Za dveřmi jsem dal trochu času mžourajícím očím a vyrazil do uliček čtvrti jménem Analakely. To jméno znamená „v malém lesíku“. Zřejmě se tím myslí les aut, neboť tu neroste ani keřík, zato dopravních prostředků čadících spaliny nekvalitního benzínu je tu jistě více, než kolik by se sem vešlo stromů.
Pokaždé, když dnes beru do rukou knihu Ianaro ny tenin-drazantsika, padne mi zrak na maličkou dírku trochu vpravo nahoře. Ač se o to upřímně snažím, nikdy se nedokážu soustředit na čtení nebo studium. Ta proklatá červotočí chodbička mě vždycky tajemným způsobem přenese na Madagaskar a já zase bloudím po antananarivských obchodech s knihami, otírám prach z regálů a foukám na začernalé hřbety knih. A odtud mne jako černá díra vede dál vesmírem ulic a rýžovišť a ještě dál do lesů a roklí – jednou k pralesním velikánům Ranomafany nebo do bambusových houštin okolo zálivu Baly, jindy mezi kmeny baobabů či na pláž před vesničkou Vezů. Pokaždé jinam.
Osudu člověk zkrátka neunikne. Ačkoli jsem nikdy nechtěl obrázkový posilovač vzpomínek z krámku pro turisty, koupil jsem si jiný v království knih pro Malgaše.

Pro vážné zájemce: Obsáhlý přehled literatury o Madagaskaru a madagaskarské přírodě (cca 1 MB)


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA