published in: Ex (Kulturní servis časopisu Reflex) 5, únor 2006: 29

Lesní oko lesního ducha

Pavel Hošek

Je leden. Na Madagaskaru nejdeštivější měsíc. Což takhle vypravit se do nejdeštivějších končin deštného lesa? No, zní to skoro jako pozvánka na potápěčskou expedici, že?
Masoala je velký poloostrov na severovýchodě Madagaskaru, kde dosud roste nejrozlehlejší původní porost deštného lesa. Místo je věrné svému jménu, které v malgaštině znamená něco jako lesní oko. A je to dobré jméno. Jako by mělo magickou moc a zastavilo každého, kdo se přikrade nebezpečně blízko s pilou, sekerou nebo zápalkami. Až do dnešních dnů zůstává Masoala velkým netknutým hvozdem ve změti rýžovišť, pastvin a popálených úhorů. I z oběžné dráhy vyhlíží jako zlověstné, temně zelené oko nějakého pralesního ducha.
Monzuny vanou k Madagaskaru od severovýchodu. Přinášejí mnoho vláhy, která spadne v úzkém pobřežním pásu. Nejvíc naprší právě v Masoale a v okolí nedalekého zálivu Antongila – každým rokem tak pět nebo šest metrů. To je asi desetkrát tolik, co u nás doma. Možná, že si tu malgašský bůh Ndrenanahary zkouší, kolik vody ještě živáčkové vydrží. Prší ráno, v poledne i v noci, prší na jaře i na podzim, prší, ať svítí slunce nebo je zataženo. Když náhodou neprší, stoupají oblaka páry zpět k nebi a na všem, co jim přijde do cesty, se sráží do velikých kapek, které stékají a odkapávají, takže to vypadá, jako když prší.
Přicestovavši cizinec se nejprve celé hodiny (obzvláště umanutí jedinci i celé dny) snaží udržet šatstvo a povrch svého organizmu v suchu. Při pohledu na všechny urousance kolem toho ale brzo nechá a nakonec rezignuje i na kapky deště rozpleskávající se o optiku jeho drahocenného fotoaparátu.
Leden je v Masoale zvláštní měsíc. Prší opravdu hodně. Cesty – téměř nesjízdné po zbytek roku – se stávají nesjízdnými docela. Po turistech jako by se slehla zem. Lemurům zatéká do kožichu. Kvete a voní vanilka. Keporkakové v zálivu vyzpěvují své tklivé velrybí písně a v horách Masoaly všechno roste a bují. Ráj pro zarytého milovníka nespoutané přírody.
Do budoucna má Masoala dobré vyhlídky. Před několika lety se malgašská vláda shodla s mezinárodními ochranářskými organizacemi na tom, že tak cenné a zachovelé území je nutno zachovat a cenit si ho i nadále. Vyhlásila v Masoale národní park  – dokonce zatím největší chráněnou oblast na Madagaskaru. Na okraji lesa se slibně rozvíjí turistický ruch, který přináší do kraje peníze a s nimi naději na zmírnění další devastace. A dál, hlouběji v lesích běží vše postaru jako před sto, tisíci či desetitisíci lety…
A nakonec dobrá zpráva pro ty, pro něž má pozvánka do bláta a dešťů Masoaly poněkud nejapný přídech. Existuje ještě druhá Masoala. Také v ní často prší a také tam roste tropický deštný les (ten pravý, masoalský). Najdete ji ale podstatně blíž a návštěva rozhodně nebude tak obtížná, jako frustrující moknutí v první Masoale.
Velký skleník Masoala Regenwald  je součástí Zurišské zoo. Na ploše 10 000 m2 tu roste 17 000 rostlin několika set druhů. Mezi nimi se prohání 430 živočichů asi 60 druhů – mezi jinými i některé opravdové rarity jako téměř vyhubený lemur Hapalemur griseus alaotrensis. Teplota se celoročně udržuje na 20–30 °C a vzdušná vlhkost na nejméně 80 %. Z pohledu původní Masoaly poněkud chudičká záležitost, ovšem z pohledu ostatních zoologických a botanický zahrad světa vskutku skvost. Opravdu doporučuji – mimo jiné i proto, že svou návštěvou přispějete i k ochraně posledního lesního oka na Madagaskaru.



Drongo chocholatý (Dicrurus forficatus) je hojným a poměrně málo plachým ptákem Madagaskaru, takže se s ním při troše pozornosti setká téměř každý.

Cikády rodu Yanga jsou nepřeslechnutelnými sólisty ve sboru zpěváčků deštného lesa. 

K některým skvostům je třeba se sklonit opravdu až k zemi. Celé květenství droboučké orchidejky rodu Microcoelia neměří víc než dva centimetry.

Ze středoevropských květinářství známe jediný druh kapradiny rodu Asplenium. V madagaskarských deštných lesích jich rostou desítky.


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA