1. Sněhulák v létě?

aneb Jak se žije školou povinným Malgašům

Růžena Beandapa–Kytlová

Dětem začali velikonoční prázdniny a já si už počtvrté v tomto školním roce prohlížím jejich vysvědčení. Po osmi letech, co žiji na Madagaskaru, se teprve teď začínám trochu orientovat v těch podivných známkách. Tady děti nedostávají jedničky, dvojky atd., tady jsou bodované. A tak na vysvědčení, ale i v sešitech mají 10/10, 8/10, 5/10. Na vysvědčení jsou jednotlivé předměty bodovány zvlášť, potom se jejich hodnoty sečnou a příslušným dělením se získá celkový počet bodů (průměr ze všech předmětů). Dále se na vysvědčení uvádí i celkové pořadí ve třídě. Například moje dcera Anička má celkový počet bodů 18,89 z 20 možných a je první ze třídy. Doufám, že jí to vydrží. Jeník je čtvrtý a jeho celkový počet bodů je 7,78 z 10 možných.

Na Mada jsou školy státní nebo soukromé a církevní. Hlavní rozdíl je ve školném. Ve státních se neplatí, v soukromých a církevních ano. Kromě školného se ve školách platí také pojištění, zápisné a pronájem knih. Anička a Jeník chodí do školy, která patří čínské komunitě. Není to jenom proto, že jejich dědeček byl Číňan, ale škola je za rohem, a tak si mohou trochu přispat. A také čínština není povinná. Zato školní docházka na Mada povinná je. Každé pondělí ráno před začátkem první vyučovací hodiny se vztyčují vlajky – malgašská a čínská – a zároveň se zpívají hymny. Často děti škádlím a chci, aby mi ty hymny zazpívaly. Oni je totiž ve škole slova nenaučili, a tak chudinky opakují jenom to, co slyší, a hlavně jak to slyší. Malgašská hymna je jim bližší, protože té trochu rozumějí, ale čínská, to je katastrofa.
Vyučovací jazyky na školách jsou francouzština a malgaština. Všimla jsem si, že ve státních školách se vyučuje spíše v malgaštině a v soukromých se dává přednost francouzštině. Doma mluvíme česky a malgašsky, ale dětem to žádný problém nedělá. Naopak. Jestliže neznají nějaké slovo v určitém jazyce, hbitě ho nahradí jazykem jiným. Další rozdíl oproti české škole je, že na Mada nejsou prvňáčci ale dvanácťáčci. Začíná se totiž dvanáctou třídou a končí se tzv. závěrečnou, která má číslo jedna a na jejímž konci se skládá maturita. Během studia žáci skládají ještě další dvě zkoušky: CEPE v sedmé a BEPC ve třetí třídě. Maturuje se ze všech předmětů – i z tělocviku. Rozsáhlost každé zkoušky záleží na tom, v jakém oboru budou studenti pokračovat. Pro nás je to zatím vzdálená budoucnost. Anička je v jedenácté třídě a momentálně chce být princeznou a Jeník je ve dvanácté a chtěl by být Spiderman.
Někdy v prosinci přišla Anička ze školy a chtěla vyprávět o tom, jak se staví sněhulák. Ptala jsem se jí, odkud to slyšela. Prý ve škole. Je normální, že v prosinci ve škole učitelky vyprávějí dětem o sněhulácích, ale ne na Mada, kde v prosinci začíná léto a kde sníh neexistuje. Pochybuji, že paní učitelka dokáže rozeznat prašan od mokrého sněhu. Dále jsem se z Aniččiny učebnice dozvěděla (kniha byla vydána ve Francii v roce 1993) o existenci jednoho evropského státu, o kterém jsem neměla ani ponětí – tzv. Východní zemi. Tento podivný stát sousedí s Německem, Rakouskem atd. Polsko, ČR, SR a další státy jako by vůbec nikdy neexistovaly, ale tvořily jeden velký stát! A to v roce 1993! Nevím, jestli to ti Francouzi udělali schválně nebo se to učí i děti ve Francii. Neuvěřitelné.
Velikonočních prázdnin chci využít k opravě Jeníčkových uniforem. Každá škola má svoje. Údajně kvůli tomu, aby nebyly vidět sociální rozdíly mezi jednotlivými žáky. Druhá strana mince je taková, že ti chudí nemají peníze na zakoupení speciálního oblečení. Když si představím, že Jeník už prodřel od začátku školního roku dvoje kalhoty… Ale v pondělí, až půjdou děti do školy, budou uniformy pěkně připravené. Škola jim začíná ve čtvrt na osm a končí v jedenáct dopoledne. Povinné odpolední vyučování (14.15 – 17) mají pouze v pondělí. Starší žáci začínají v 7 a končí ve 12, odpoledne začínají ve 14 a končí i v 18. Vyučování je v sobotu dopoledne a odpoledne je katechismus. Moc času na hraní jim nezbývá. Naštěstí na Mada je během roku hodně státních a církevních svátků, a tak si mohou alespoň trochu odpočinout. Zatím si děti užívají posledních dnů velikonočních prázdnin.

obsah deníku | následující část deníku

Růžena Beandapa–Kytlová
pochází z malé vesničky v kraji pod Doupovskými horami. Vystudovala farmacii na Karlově univerzitě v Hradci Králové, kde se také seznámila se svým budoucím manželem, Gilbertem Beandapa. Žijí spolu již 8 let v přístavu Toamasina (Tamatave) na východním pobřeží Madagaskaru. Oba zůstali věrni svému oboru a provozují lékárnu. Krom toho vlastni i cestovni kancelar Lemuria Travel, která se specializuje na pobyty a poznavaci okruhy na Madagaskaru. Mají 3 děti, velkou zahradu a sad, sedm psů (včetně dvou „bavlníčků“ – coton de Tulear, což je původní madagaskarská rasa), včely, papouška, asi 50 krůt a 10 kachen, slepice, krávu, býka, králíka, pár želv (které slouží dětem jako židličky a stupátka) a nejnověji maličkého makiho. (pH)