published in: http://baobab.zivly.cz/

předchozí část  |   MADAGASKARSKÝ DENÍK   | následující část

3. La fete continue

čili Nikdy nekončící svátek

Růžena Beandapa–Kytlová

Konec školního roku je neodmyslitelně spojený s jedním ze dvou největších malgašských svatků – 26. června se tu slaví Den nezávislosti. Nechci se zabývat jeho historií, chtěla bych jen popsat s jakým elánem se Malgaši vrhají do jeho příprav a oslav. Vlajky vyvěšují už čtrnáct dní předem a peníze šetří několik měsíců. Tamatave zaplaví prodavači petard, lampionů a dalších pomůcek k řádným oslavám. Hlavní tribuna se skví v plné kráse. Pro významnější představitele města a provincie jsou připravena křesla, pro ty méně významné umělohmotné židle. Lidé si v tak významý den nenechají ujít příležitost k focení, proto se v předvečer oslav parkoviště před radnicí zaplní stánky fotografů. Jsou přeplněné umělými květinami a nábytkem. Z fotky máte dojem, že dotyčná osoba je doma ve svém obýváku, který často ve skutečnosti ani nemá. U radnice je také postaveno podium, kde může zpívat každý, kdo chce a co chce – na talentu nezáleží. Na každého vyjde řada. Zvlášť večer, když je zábava v plném proudu, nedá se okolo radnice ani projet. Prodavači malgašského rychlého občerstvení využívají množství lidí. Na místě grilují, připravují různé pikantní salaty a jiné tradiční pochoutky. V sedm hodin večer začíná ohňostroj, který přitáhne všechny lidi na pláž. Oceán a přístav jsou zality všemy barvami, které se snad ani nestačí střídat. Děti jsou opravdu nadšené a také své nadšení patřičně vyjadřují. Dětmi se dají strhnout i dospělí. Letos ohňostroj trval přes hodinu. Tím ale večer nekončí. Někteří zůstanou až do ranních hodin. Musejí se hřát okolo ohňů, protože do Tamatave už přišla zima.
Šestadvacátého ráno nás probudily lodní sirény. Všichni pospíchají, aby nepropásli průvod. Každý úřad, škola, sportovní klub, spolek a organizace připravují speciální oblečení do průvodu. Sportovci prokládají pochod ukázkami svého umění, ženy tančí. Zaměstnanci přístavu přivezli na ukázku mašiny na přenášení kontejnerů. Někoho by mohlo napadnout přirovnat tento svátek k průvodům komunistických prvních májů, ale srovnat se to nedá. Tady to lidé berou opravdu vážně a srdcem.
V poledne, kdy skončí průvod, je v každé rodině slavnostní oběd. Tradičně by to měl být krocan, ale vzledem k chudobě obyvatelstva se lidé spokojí s husou, kachnou nebo i s kuřetem. S touto tradicí je také spojen zvýšený počet krádeží drůbeže. Absolutně nic se proti tomu nedá dělat, jenom doufat, že nezmizí vše. My jsem dokonce náš kurník obehnali elektickým ohradníkem a stejně nám zmizely čtyři krůty. Odpoledne je vyhraženo navštěvám vzdálenějších členů rodiny a plážovým radovánkám. Letos zřejmě místní šamani připravili předkům tu správnou obět, protože po šesti letech na Den nezavislosti poprvé nepršelo. Večer je zrovna tak bouřlivý jako předchozí, jen oblohu neosvětluje ohňostroj, ale pouze Jižní kříž a další souhvězdí jižní polokoule. Druhý den se Tamatave ztěžka probouzí do pracovního dne, ale oslavu budou ještě nejméně týden připomínat vyvěšené vlajky a místní televize, jež vysílá záznam průvodu.
Druhým největším svátkem v malgašském kalendáři je Nový rok – « Bonne année ». Poslední noc v roce se sice obejde bez ohňostroje, zato hluk lodních sirén nenechá nikoho na pochybách, že zase budeme o rok starší. Malgašské oslavy Nového roku ovšem nekončí prvního ledna. U příležitosti nového roku tamatavské spolky rodáků z různých malgašských měst pořádají vlastní oslavy, při kterých padne nejeden zebu. Stejně tak spolky, kluby, asociace atd., dokonce i jednotlivé třídy v gymnáziích pořádají vlastní oslavy. A proto se Bonne année na Madagaskaru protáhne na několik měsíců. Strážníci a policejní hlídky zastavující řidiče nežádají dokumenty, ale malý dárak (to znamená peníze na pivo – od ledna začínají na Mada největší horka). Krátce po mém přijezdu na Mada se mi stalo, že během cesty nás na stokilometrovém úseku policejní hlídky zastavily 10krát a každá hlídka chtěla dárek! Stejně jako 26. červen je i začátek roku spojen s krádežemi drůbeže. Rodiny se vzájemně navštěvují a pořádají společné oslavy, které mohou čítat až 50 lidí. Oslava nového roku probíhá většinou až do března, kdy je další státní svátek – 29. březen, začátek protikoloniálních vzpour roku 1949. Dále jsou v kalendáři i církevní svátky, jež jsou opět volnými dny: Velikonoce, boží tělo, Svatodušní svátky, Nanebevzetí Panny Marie atd. V listopadu jsou dušičky, a protože na Madagaskaru má smrt velký význam, protáhne se tento svátek na celý měsíc listopad. V prosinci nás čekají Vánoce, které tady nemají takový velkolepý průběh jako v České republice. Na dárky si děti musejí počkat až do druhého dne a tím to také končí.
Protože na Madagaskaru nežije jen 18 kmenů, ale i několik komunit, nemohu se neznímit o dvou největších, čínské a muslimské, jejichž svátky také k Madagaskaru patří. A tak k těm všem svátkům, o kterých jsem už psala, je třeba přidat čínský Nový rok a dva svátky mrtvých, jeden významnější v dubnu a druhý méně významný v srpnu. Pro muslimskou komunitu je hlavním svátkem ramadán a další velký svátek se koná čtyřicet dní po skončeni ramadánu – svátek Abrahama. Během něj se zabíjí velké množství zebu, koz a ovcí, jejichž maso se následně rozdělí mezi chudé muslimy. Toho někdy využívají lidé, kteří se stanou muslimy právě jen pro tuto dobu.
Malgašský rok je doslova naplněn svátky všeho druhu a Malgaši je také řádně oslavují. Proto tady možná víc než jinde platí « la fete continue » – oslavy pokračují.

předchozí část deníku  |  obsah deníku  |  následující část deníku

Růžena Beandapa–Kytlová
pochází z malé vesničky v kraji pod Doupovskými horami. Vystudovala farmacii na Karlově univerzitě v Hradci Králové, kde se také seznámila se svým budoucím manželem, Gilbertem Beandapa. Žijí spolu již 8 let v přístavu Toamasina (Tamatave) na východním pobřeží Madagaskaru. Oba zůstali věrni svému oboru a provozují lékárnu. Krom toho vlastni i cestovni kancelar Lemuria Travel, která se specializuje na pobyty a poznavaci okruhy na Madagaskaru. Mají 3 děti, velkou zahradu a sad, sedm psů (včetně dvou „bavlníčků“ – coton de Tulear, což je původní madagaskarská rasa), včely, papouška, asi 50 krůt a 10 kachen, slepice, krávu, býka, králíka, pár želv (které slouží dětem jako židličky a stupátka) a nejnověji maličkého makiho. (pH)


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Expedice LEMURIA