čili Nikdy nekončící svátek
Růžena Beandapa–Kytlová
Konec školního roku je neodmyslitelně
spojený s jedním ze dvou největších malgašských svatků – 26. června se
tu slaví Den nezávislosti. Nechci se zabývat jeho historií, chtěla bych
jen popsat s jakým elánem se Malgaši vrhají do jeho příprav a oslav.
Vlajky vyvěšují už čtrnáct dní předem a peníze šetří několik měsíců.
Tamatave zaplaví prodavači petard, lampionů a dalších pomůcek k řádným
oslavám. Hlavní tribuna se skví v plné kráse. Pro významnější
představitele města a provincie jsou připravena křesla, pro ty méně
významné umělohmotné židle. Lidé si v tak významý den nenechají ujít
příležitost k focení, proto se v předvečer oslav parkoviště před
radnicí zaplní stánky fotografů. Jsou přeplněné umělými květinami a
nábytkem. Z fotky máte dojem, že dotyčná osoba je doma ve svém obýváku,
který často ve skutečnosti ani nemá. U radnice je také postaveno
podium, kde může zpívat každý, kdo chce a co chce – na talentu
nezáleží. Na každého vyjde řada. Zvlášť večer, když je zábava v plném
proudu, nedá se okolo radnice ani projet. Prodavači malgašského
rychlého občerstvení využívají množství lidí. Na místě grilují,
připravují různé pikantní salaty a jiné tradiční pochoutky. V sedm
hodin večer začíná ohňostroj, který přitáhne všechny lidi na pláž.
Oceán a přístav jsou zality všemy barvami, které se snad ani nestačí
střídat. Děti jsou opravdu nadšené a také své nadšení patřičně
vyjadřují. Dětmi se dají strhnout i dospělí. Letos ohňostroj trval přes
hodinu. Tím ale večer nekončí. Někteří zůstanou až do ranních hodin.
Musejí se hřát okolo ohňů, protože do Tamatave už přišla zima. Šestadvacátého ráno nás probudily
lodní sirény. Všichni pospíchají, aby nepropásli průvod. Každý úřad,
škola, sportovní klub, spolek a organizace připravují speciální
oblečení do průvodu. Sportovci prokládají pochod ukázkami svého umění,
ženy tančí. Zaměstnanci přístavu přivezli na ukázku mašiny na přenášení
kontejnerů. Někoho by mohlo napadnout přirovnat tento svátek k průvodům
komunistických prvních májů, ale srovnat se to nedá. Tady to lidé berou
opravdu vážně a srdcem. V poledne, kdy skončí průvod, je v
každé rodině slavnostní oběd. Tradičně by to měl být krocan, ale
vzledem k chudobě obyvatelstva se lidé spokojí s husou, kachnou nebo i
s kuřetem. S touto tradicí je také spojen zvýšený počet krádeží
drůbeže. Absolutně nic se proti tomu nedá dělat, jenom doufat, že
nezmizí vše. My jsem dokonce náš kurník obehnali elektickým ohradníkem
a stejně nám zmizely čtyři krůty. Odpoledne je vyhraženo navštěvám
vzdálenějších členů rodiny a plážovým radovánkám. Letos zřejmě místní
šamani připravili předkům tu správnou obět, protože po šesti letech na
Den nezavislosti poprvé nepršelo. Večer je zrovna tak bouřlivý jako
předchozí, jen oblohu neosvětluje ohňostroj, ale pouze Jižní kříž a
další souhvězdí jižní polokoule. Druhý den se Tamatave ztěžka probouzí
do pracovního dne, ale oslavu budou ještě nejméně týden připomínat
vyvěšené vlajky a místní televize, jež vysílá záznam průvodu. Druhým největším svátkem v malgašském
kalendáři je Nový rok – « Bonne année ». Poslední noc v roce
se sice obejde bez ohňostroje, zato hluk lodních sirén nenechá nikoho
na pochybách, že zase budeme o rok starší. Malgašské oslavy Nového roku
ovšem nekončí prvního ledna. U příležitosti nového roku tamatavské
spolky rodáků z různých malgašských měst pořádají vlastní oslavy, při
kterých padne nejeden zebu. Stejně tak spolky, kluby, asociace atd.,
dokonce i jednotlivé třídy v gymnáziích pořádají vlastní oslavy. A
proto se Bonne année na Madagaskaru protáhne na několik měsíců.
Strážníci a policejní hlídky zastavující řidiče nežádají dokumenty, ale
malý dárak (to znamená peníze na pivo – od ledna začínají na Mada
největší horka). Krátce po mém přijezdu na Mada se mi stalo, že během
cesty nás na stokilometrovém úseku policejní hlídky zastavily 10krát a
každá hlídka chtěla dárek! Stejně jako 26. červen je i začátek roku
spojen s krádežemi drůbeže. Rodiny se vzájemně navštěvují a pořádají
společné oslavy, které mohou čítat až 50 lidí. Oslava nového roku
probíhá většinou až do března, kdy je další státní svátek – 29. březen,
začátek protikoloniálních vzpour roku 1949. Dále jsou v kalendáři i
církevní svátky, jež jsou opět volnými dny: Velikonoce, boží tělo,
Svatodušní svátky, Nanebevzetí Panny Marie atd. V listopadu jsou
dušičky, a protože na Madagaskaru má smrt velký význam, protáhne se
tento svátek na celý měsíc listopad. V prosinci nás čekají Vánoce,
které tady nemají takový velkolepý průběh jako v České republice. Na
dárky si děti musejí počkat až do druhého dne a tím to také končí. Protože na Madagaskaru nežije jen 18
kmenů, ale i několik komunit, nemohu se neznímit o dvou největších,
čínské a muslimské, jejichž svátky také k Madagaskaru patří. A tak k
těm všem svátkům, o kterých jsem už psala, je třeba přidat čínský Nový
rok a dva svátky mrtvých, jeden významnější v dubnu a druhý méně
významný v srpnu. Pro muslimskou komunitu je hlavním svátkem ramadán a
další velký svátek se koná čtyřicet dní po skončeni ramadánu – svátek
Abrahama. Během něj se zabíjí velké množství zebu, koz a ovcí, jejichž
maso se následně rozdělí mezi chudé muslimy. Toho někdy využívají lidé,
kteří se stanou muslimy právě jen pro tuto dobu. Malgašský rok je doslova naplněn
svátky všeho druhu a Malgaši je také řádně oslavují. Proto tady možná
víc než jinde platí « la fete continue » – oslavy pokračují.
Růžena Beandapa–Kytlová pochází z malé
vesničky v kraji pod Doupovskými horami. Vystudovala farmacii na
Karlově univerzitě v Hradci Králové, kde se také seznámila se svým
budoucím manželem, Gilbertem Beandapa. Žijí spolu již 8 let v přístavu
Toamasina (Tamatave) na východním pobřeží Madagaskaru. Oba zůstali
věrni svému oboru a provozují lékárnu. Krom toho vlastni i
cestovni kancelar Lemuria Travel,
která se specializuje na pobyty a poznavaci okruhy na Madagaskaru. Mají 3 děti, velkou
zahradu a
sad, sedm psů (včetně dvou „bavlníčků“ – coton
de Tulear, což je původní madagaskarská rasa), včely, papouška, asi
50 krůt a 10 kachen, slepice, krávu, býka, králíka, pár želv (které
slouží dětem jako židličky a stupátka) a nejnověji maličkého makiho.
(pH)
