Madagaskar je neobyčejný ostrov – nejen svojí faunou a florou, ale i svými nárůdky a jejich zvyky a obyčeji. Jedna oblast každodenního života je však snad ještě zvláštnější než ostatní, totiž malgašská jména a příjmení. Malgaši se přímo vyžívají v tvoření, přetváření, překrucování a vymýšlení jmen. Na Madagaskaru neexistuje oficiální seznam jmen jako u nás (kde musíte projít několik úřadů, než získáte povolení k užití jiného jména, než povoleného). A tak každý nechá své představivosti volný průběh. Smutné na tom je, že se na Mada nemohou slavit jmeniny. Jména a příjmení jsou často složena z nejméně dvou slov a odlišují se v jednotlivých oblastech. Vlastně se dají odlišit dvě hlavní skupiny příjmení – prvá jsou typická pro centrální Madagaskar a druhá pro pobřeží. 
I v centrálních nahorních plošinách se dělí příjmení na dvě základní skupiny. První začínají předponou andria-, druhá předponou ra-. Slovo adriana vyjadřuje vztah ke králi. Lidé, jejichž příjmení takto začíná, často pocházejí z královského rodu. Např. Andrianamanantsoa by se dalo přeložit král, který má něco dobrého nebo král, který má nějaký klad. Andriajatovo je mladý král nebo král mladých, Andriamandimby je zase nastupující král. Druhou, obrovskou skupinou jsou příjmení začínající předponou ra-, která vyjadřuje respekt (moje tchýně ji ovšem používá, i když mluví o našem papouškovi – místo boeza říká raboeza). Někdy se tato předpona může objevit i před adriana- – Randriajatovo. Další předponou odvozenou od ra- je rabe- – např. Rabemainty – někdo, kdo je hodně černý. Jiná velmi používaná předpona je Rakoto-, Rakotobe – velký Koto, Rakotodraibe – dědečkův Koto. Další velká skupina začíná předponou Rasoa- vyjadřující klad. Rasoarimanga znamená ten, který je dobrý a modrý (modrý v tomto případě vyjadřuje barvu pleti a vlastně znamená, že Rasoa byl hodně tmavý až černý). Rasoazanany lze přeložit jako Rasoino dítě. Jiná typická předpona je Ratsi-, Ratsiraka – ten, který pochází z pobřeží, Ratsimamanga – ten, který neodchází za prací (nehledá práci mimo svoji vesnici). Jinou zajimavostí je, že mnohá příjmení jsou zakončena příponou -son (Robson, Ranaivoson), která pochází zřejmě z období, kdy byl Madagaskar kolonizován Angličany. 
Jména, typická nejen pro centrální oblast, jsou také buď jednoslovná nebo složená. Mezi jednoslovná patří např. Nirina – ten, kterého jsme si přáli, Toky – důvěra, slib, Dera – budiž pochválen, Fanantenana – naděje. Příkladem některých složených jmen je Norosoa – ten, který je hodně zdravý, Holimalala – milovaný s kudrnatými vlasy, Heritiana – síla, kterou máme rádi, Solohery – solo znamená náhradu a ve spojení se jménem znamená, že starší sourozenec dotyčného zemřel a tento ho rodičům „nahradil“. Jméno se dá přelozit asi jako ten, který dodává odvahu. Možností je opravdu mnoho a meze se nekladou. 
České klasické spojení jména s příjmením, které známe z dotazníků, se na Mada používá v opačném pořadí. Navíc se příjmení obvykle píše velkými písmeny a jméno malými. Myslím si, že to byl špatný nápad, protože někdy opravdu nejde poznat, co je jméno a co příjmení. Například jméno Nirina se změní na příjmeni pouze tím, že se přidá předpona Ra- – Ranirina, pokud to ovšem není přezdívka. Některá příjmení a jména mohou být velice dlouhá: RANAIVO-HARISOA Solohery Andriatiana, RAMIARAMANANA Bakoly Domenichini ap. (viz také nadpis). Můžeme se setkat i s jiným extrémem, kdy neexistuje buď jméno nebo příjmení: RABENAIVO, RASOAMANGA oproti Yvonne, Marie-Pierette. 
Na pobřeží jsou typická příjmení jako Tsiafindra – ten, kdo se nepřestěhuje či ten, kdo se nepřemístí, Masondahy – mužské oči, Tsivakiny – nerozdělitelný, Marolahy – hodně mužů a také moje nynější příjmení Beandapa – největší nebo nejvyšší v paláci. Dalšími oblíbenými příjmeními jsou dny v týdnu: Talata – úterý, Larobia – středa, Kamisy nebo také Lekamisy – čtvrtek, Lahady – neděle. Připomíná to Robinsonova Pátka a možná, že na tom něco bude. Vzhledem k velké porodnosti a velkým jmenotvorným možnostem se rodiče nemohli dohodnout na příjmení a proto vybrali den narození. To je další madagaskarská pozoruhodnost – na Mada si můžete vybrat i příjmení. Zatímco v centrální oblasti mají rodiče a děti většinou stejné příjmení v pobřežních oblastech je tomu úplně jinak. Když si představíme, že podle malgašské tradice by rodiče měli přivést na svět sedm synů a sedm dcer a každý z nich bude mít jiné příjmení, tak je v tom pěkny galimatyáš.  
Za příklad může posloužit rodina mého manžela. Příjmení mojí tchýně je Niasa a tchán se jmenoval Chan Yock. Nejstarší švagr si vybral (ano i to je možné) příjmení Ranarison (lidé, žijící na pobřeží jsou často diskriminováni Meriny, kteří vybírají zaměstnance mezi studenty podle příjmení; proto se stává, že si někdo změní příjmení). Následují švagrové Kalo, Randrianarison (toto příjmení mu vybrala porodní bába), Bavy, Nasy (uředník špatně rozuměl příjmení mé tchýně), Kalo, Zara, Beandapa a Lema. Některá příjmení pocházejí od pradědečků z babiččiny strany a některá od pradědečků z dědečkovi strany. 
Se jmény je to ještě jinak.Vedle malgašských jmen jsou rozšířena francouzská, anglická a vlastně všechna možná. Jak jsem již uvedla, na Madagaskaru neexistuje žádný zákon, který by určoval jména a tak se často vybírají jen podle libozvučnosti. Jedna vzdálená příbuzná slyšela, že říkám své dceři Anička, líbilo se jí to a své dceři dala stejné jméno, které se ovšem píše jakoby francouzsky – Anitchka. V důsledku sovětského vlivu se na Mada dostala jména jako Larissa, Anouchka (Anuška) a Tassianna (Tatjana). S béčkovými a céčkovými seriály z jižní Ameriky se tady objevila jména jako Orlando, Fernando, Marimar atd. Někdy si rodiče vymyslí úplně nové jméno, třeba Thulan. A jindy si možná už neví rady a tak dávají dětem jména v pořadí, v jakém přicházejí na svět – Onzieme (francouzsky jedenáctý). Setkala jsem se s extrémem, kdy mladá dívka ze zapadlé vesničky přišla poprvé k lékaři a slyšela slovo frigidaire [čti frižidér – francouzsky lednička], které se jí tak zalíbilo, že jím pojmenovala svého synka. V malgaštině ovšem přepis vypadá asi takto: Frizidera. 
Další specialitou Madagaskaru jsou přezdívky, které jsou tak rozšířené, že se někdy objeví i na smutečních oznámeních a v černé kronice, vedle příjmení a jmen. Přezdívky ze jmen často vycházejí. Kupříkladu všem lidem se jmény Juliano, Ginot, Jeanot se říka Nono; pomalgaštěný Josef je Zefo. Jindy se stane, že dospělým zůstane jejich dětské jméno (jméno, kterým si říkali, když byli malí) – Fabrice je Bibice, Nadia je Nana, Yannick je Jaja atd. Někdy přezdívky vziknou překroucením jména. Z Gilberta se stane Razily, z Patrika a Pascala se stane Rapa. Jiným zvukem, který ovlivňuje jména a odráží postavení člověka ve společnosti je, že se po narození prvního dítěte rodičům přestane říkat jejich jménem, ale kvůli vyjádření úcty se jim říka otec a matka. Např. panu X a paní Y se narodí syn Josef a od té chvíle už nejsou pan X a paní Y, ale Papan’ ny Zefo a Maman’ ny Zefo. Problém je, že děti neznají opravdová jména svých rodičů a tak, když se ztratí v jiné čtvrti, než bydlí, je těžké najít jejich rodiče. 
V současné době se v některých školách zavádí, že se děti učí jména a příjmení svých rodičů. Jak dlouho si je ale budou pamatovat, to nikdo neví.

předchozí část deníku  |  obsah deníku  |  následující část deníku

Růžena Beandapa–Kytlová
pochází z malé vesničky v kraji pod Doupovskými horami. Vystudovala farmacii na Karlově univerzitě v Hradci Králové, kde se také seznámila se svým budoucím manželem, Gilbertem Beandapa. Žijí spolu již 8 let v přístavu Toamasina (Tamatave) na východním pobřeží Madagaskaru. Oba zůstali věrni svému oboru a provozují lékárnu. Krom toho vlastni i cestovni kancelar Lemuria Travel, která se specializuje na pobyty a poznavaci okruhy na Madagaskaru. Mají 3 děti, velkou zahradu a sad, sedm psů (včetně dvou „bavlníčků“ – coton de Tulear, což je původní madagaskarská rasa), včely, papouška, asi 50 krůt a 10 kachen, slepice, krávu, býka, králíka, pár želv (které slouží dětem jako židličky a stupátka) a nejnověji maličkého makiho. (pH)