published in: http://baobab.zivly.cz/

předchozí část  |   MADAGASKARSKÝ DENÍK   | následující část

6. Volby na Madagaskaru

Mnoho vyvolených málo povolaných

Růžena Beandapa–Kytlová

Třetího prosince 2006 probíhaly na Madagaskaru volby. Ne ledajaké, byly to volby prezidentské. Minulé volby před pěti lety skončily půlroční politickou krizí, která v některých okamžicích hrozila přerůst v občanskou válku.
Už od začátku roku se začínaly objevovat všemožní potenciální kandidáti. Každý chtěl být prezidentem a každý věděl, co a jak je třeba udělat a změnit. Ovšem ve stanovenou hodinu, na počátku oficiální předvolební kampaně, bylo oficiálních kandidátů pouze 18. Čtyři z nich neměli na zaplacení povinné kauce (25 000 000 ariary = 280 000 Kč vratných při dosažení deseti procent hlasů), takže nakonec zůstalo „pouze“ čtrnáct kandidátů. Ale boj to byl opravdu nerovný. Jeden z nejdůležitějších kandidátů – stávající prezident Marc Ravalomanana – měl podle malgašské ústavy podat demisi, kterou nepodal a ústavní soud rozhodl, že prezident má pravdu (vždycky pravdu). Kromě toho nynější prezident vedl svou kampaň ve velkém (a na státní náklady). Jako jediný používal helikoptéry a v zapadlých vesničkách byla jeho návštěva návštěvou století. Málokdo z obyčejných Malgašů viděl na vlastní oči zblízka vrtulník. A tak když se objevili další kandidáti v luxusních terenních autech, nikoho to nevyvedlo z míry a bylo jim jasně dáno na jevo, že nejsou na výši.
Jedním z dalších kandidátů byl Roland Iarovana Ratsiraka, synovec bývalého prezidenta Didiera Ratsiraky a starosta provinčního města Tamatave. Myslel si, že slavné příjmení, navštěvování tamatavských diskoték a místní tahači pousse-poussů ho vynesou až k prezidetskému křeslu. Jeho kandidatura byla překvapující a těžko pochopitelná, zvláště v Tamatave, které se mu podařilo během dvou volebních období zničit. A nejen v Tamatave – díky sedmé velmoci, spousta lidí po celém Madagaskaru ví, v jakém stavu se Tamatave nachází a tak velice často zněla otázka: „Jak chce spravovat Madagaskar, když se nedokáže postarat ani o rozkvět svého města.“ V prezidentských volbách také nakonec obdržel pouhých 10 % hlasů (je třeba připomenout, že celková účast byla poměrně slabá – lehce překročila 60 %).
Jiným kandidátem, který hřešil na své známé příjmení, byl syn prvního malgašského prezidenta Philippe Tsiranana. Dopadl ještě hůř než Roland Ratsiraka – získal 0,03 %. Ovšem velice příjemným překvapením bylo 2,56 % hlasů pro první ženu, která v novodobé historii Madagaskaru kandidovala. Dopadla lépe než někteří „ostřílení“ politici.
Každý kandidát také obvykle rozdává nespočet triček a kšiltovek se svým emblémem a fotkou. Na Madagaskaru je dost lidí negramotných (asi 12–18 %) a volby probíhají takto: Každý kandidát natiskne určitý počet volebních lístků se svým portrétem (aby bylo jasně vidět, kdo je kdo) a rozmístí je ve volebních místnostech. Lidé nevybírají podle jmen, ale podle obličeje. Pro každého kandidáta, který chce uspět, je důležité, aby objel celý Madagaskar a vidělo ho co nejvíc lidí. Proto také ta trička a kšiltovky. Ale peníze většiny kandidátů byly blokovány ve státní bance z dodnes neobjasněných příčin. Jediný Marc Ravalomanana se mohl pyšnit svými tričky a také je rozdávat na potkání. Ostatní kandidáti zřejmě zaútočili jiným způsobem. Rozšířili po vesnicích, že je třeba uschovat volební lístek oblíbeného kandidáta, neboť si ho dotyčný přijde osobně vyzvednout. A tak Ravalomanana musel všude vysvětlovat, že je třeba tento lístek vhobit do obálky a následně do volební urny.
Během volební kampaně se dokonce uskutečnil jakýsi pokus o vojenský převrat. Jeden z generálů psychicky neunesl, že nemá peníze na kauci a pokusil se reagovat po svém. Převrat ale skončil ještě rychleji než začal a po generálovi pátrá celý Madagaskar. Na jeho dopadení byla vypsána odměna 100 000 000 Ar = 1 130 000 Kč. Naštěstí ho policie potřebuje živého.
Jak se den D blížil, byly distribuovány volební průkazky a začalo být veselo – někdo jich dostal několik, někdo žádnou. Volební průkazky slouží místo občanského průkazu, který mnoho Malgašů nemá. Já jsem dostala průkazky dvě. Podle jmen rodičů – otec Ho Cheong Ho a matka Rajoanesy – jsem čínskomalgašská míšenka a má volební místnost je úplně v jiném volebním okrsku, než bydlím. Můj manžel dostal dokonce tři průkazky. Jenom jedna byla vyplněna správně. Na ostatních byla v kolonkách pro jméno otce a matky uvedena jména jeho bratra a švagrové.
Jako důkaz, že jste již volili a hlavně jako prevence proti snaze volit několikrát, musíte přitisknout palec na polštářek s barvou – asi jako při snímání otisků. Barva se smyje až po několika dnech (volby na Madagaskaru jsou tedy docela špinavá záležitost :-).
Vlastní volby nakonec proběhly v relativním klidu a díky vrtulníkům, které zapůjčila Jihoafrická republika, byly oficiální výsledky známy do čtrnácti dnů. V předchozích volbách přinášeli výsledky ze zapadlých vesniček poslové ručně (nebo spíš nožně) i několik desítek kilometrů, a tak nebyly zcela přesně známy ani po měsíci.
Nyní už jsou volby za námi a známe i výsledek, který se tak trochu dal očekávat předem. Marc Ravalomanana získal již v prvním kole nadpoloviční většinu hlasů. Kandidát na druhém místě se musel spokojit pouze s 11 %. Pro následujících pět let jsou karty rozdány, příští volby budou v roce 2011. Přes všechna opatření a desítku mezinárodních pozorovatelů se o regulérnosti těchto voleb dá s úspěchem pochybovat. Podle oficiálního vyjádření Paula Berengera, mauricijského premiéra a šéfa pozorovatelské mise „podmínky voleb na Madagaskaru nebyly ideální, ale přijatelné“.

předchozí část deníku  |  obsah deníku  |  následující část deníku

Růžena Beandapa–Kytlová
pochází z malé vesničky v kraji pod Doupovskými horami. Vystudovala farmacii na Karlově univerzitě v Hradci Králové, kde se také seznámila se svým budoucím manželem, Gilbertem Beandapa. Žijí spolu již 8 let v přístavu Toamasina (Tamatave) na východním pobřeží Madagaskaru. Oba zůstali věrni svému oboru a provozují lékárnu. Krom toho vlastni i cestovni kancelar Lemuria Travel, která se specializuje na pobyty a poznavaci okruhy na Madagaskaru. Mají 3 děti, velkou zahradu a sad, sedm psů (včetně dvou „bavlníčků“ – coton de Tulear, což je původní madagaskarská rasa), včely, papouška, asi 50 krůt a 10 kachen, slepice, krávu, býka, králíka, pár želv (které slouží dětem jako židličky a stupátka) a nejnověji maličkého makiho. (pH)


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Expedice LEMURIA