published in: http://baobab.zivly.cz/

předchozí část  |   MADAGASKARSKÝ DENÍK

8. Můj první cyklon

aneb Strázně madagaskarského léta

Růžena Beandapa–Kytlová

Madagaskar, ostrov ležící v západní části Indického oceánu má dvě klimatická období – jižní léto a jižní zimu. Během zimy se teploty v různých částech Madagaskaru pohybují mezi –2 až 26 °C a v Tamatave, kde žiji, téměř nepřetržitě prší. Naopak léto je velice teplé a suché, teploty se lehce vyšplhají na 33 °C, prší velice málo, zato pořádně.1 V letním období, které spadá zhrubna do listopadu až dubna, bývají cyklony. Letos už jich bylo dvanáct.2
Vrátím se k desátému, protože procházel nejblíž okolo našeho města. Abych se přiznala, přála bych si cyklon zažít, ale zatím ho znám jenom z vyprávění. Jakmile Malgaši slyší o mém přání, říkají, že něco takového může chtít jen « vazaha ». Teprve letos, po deseti letech na Madagaskaru, kdy už jsem si pomalu začínala myslet, že působím anticyklonicky, mi svitla jiskřička naděje.
„Gamede se blíží,“ začal vyvolávat paniku moderátor jedné z tamatavkých televizních stanic ve večerních zprávách. Prohlašoval, že cyklon má namířeno přímo k nám a že přijde ve dvě hodiny v noci. A když ne v noci, tak prý ráno stoprocentně. A začal se dovolávat boží pomoci.
Chtěla jsem být na svůj první cyklon připravená a tak jsem po zprávách začala bombardovat všemožnými otázkami manžela. Ten mě místo odpovědi vzal za ruku, odvedl na balkon, ukázal na jasně svítící měsíc a se stoickým klidem řekl, že v noci ani ráno žádný cyklon nepřijde, protože se ještě nestalo, aby těsně před cyklonem zářil měsíc a nebe bylo bez jediného mráčku. A měl pravdu. Vítr sice trochu zesílil, ale cyklon nepřišel. Druhý den ráno děti nešly do školy – měly cyklonové prázdniny. Ve městě mezi lidni kolovaly hrůzostrašné novinky, ale vlastně nikdo nic přesně nevěděl. Odpoledne už začal vítr foukat pořádně. Kokosové palmy měly co dělat, aby zůstaly celé. Vlny na moři se zvedaly do několikametrových výšek a rozbíjely se o pobřeží takovou silou, že ho kus splachly. Zmizelo i několik domů. Naštěstí nikdo nepřišel o život.


Z obrázku je zřejmé, že cyklon Gamede (27. 2. 2007) o Madagaskar jen „zavadil“.

Nebe a moře měly ošklivě šedivou barvu a mraky pomalu nabíraly na rychlosti. Doma jsme připravovali folie na přikrytí nábytku (podle zpráv měl vítr dosahovat rychlosti až 180 km a v nárazech až 225 km), svíčky (proud byl vypnutý už od neděle) a zásoby. Přes déšť vůbec nebylo vidět a zvuk, který ho doprovázel, byl ohlušující. Gamede byl však ještě asi 300 km od tamatavského pobřeží. Cyklon to byl obrovský – dosahoval průměru 1000 km. Uvědomila jsem si, že u nás je vlastně zatím jen okraj bouře a že to bude ještě daleko horší. Začala jsem se připravovat na křest ohněm, vlastně cyklonem.
Ale Gamede si to k údivu meteorologů rozmyslel, otočil se o 90° a zamířil na jih. Na Madagaskar vůbec nedorazil. I tak jsou škody obrovské. Není pochyb, že cyklon lehce zničí obydlí postavená z ravenal a dřeva. Ta jdou ale snadno postavit znovu. Daleko horší jsou zaplavená rýžová pole, rozervané silnice a cesty, místy zavalené půdními sesuvy. Letos Madagaskar opravdu trpěl – většina rýžovišť byla zničena, o nějaké úrodě se vůbec nedá mluvit. Také políčka s dalšími plodinami byla zaplavene. Některé vesničky byly zcela zničené.
Po cyklonu prý bývá vždy hezké počasí. Sluníčko se snažilo vší silou vysušit louže a děti se vrátily do školy, která za jejich nepřítomnosti sloužila jako azyl postiženým rodinám. Dokonce i místní energetické závody opravily poslední sloupy a zpřetrhané dráty. Po čtyřech dnech bez proudu a vody je konec večeřím při svíčkách.
Začínám pomalu věřit svým anticyklonickým schopnostem. Ale po té spoušti, kterou dokáží cyklony napáchat, a hlavně po tom, co je následuje (hladomor, zničená měste, nemocnice, cesty), si nejsem tak stoprocentně jistá, že bych chtěla zažít opravdový cyklon v jeho plné síle.

1 Abychom nezmátli potenciální návštěvníky Madagaskaru, kteří teprve uvažují o cestě na krásný ostrov a pečlivě vybírají roční dobu pro svou návštěvu: Na Madagaskaru panuje v prosinci až březnu doba dešťů (zmiňované jižní léto). V této části roku spadne úhrnem opravdu nejvíce srážek, ale jsou soustředěny do nemnohých prudkých a vydatných děšťů, mezi nimiž může být několik dnů i týdnů slunečné počasí bez kapky deště. Subjektivně se tedy čas dešťů může jevit jako sušší část roku. Naopak období sucha (čili jižní zima) je charakteristické malým úhrnem srážek ovšem rozprostřených v čase, takže téměř nepřetržitě mrholí nebo drobně poprchává. Dodejme, že tato charakteristika platí pro vlhký východní pás ostrova, na západě a jihu vládne jiný typ klimatu.

2 Každoročně postihuje Madagaskar několik cyklonů. Opravdu ničivé katastrofy se však odehrají jen jednou za několik let. Takovou pohromou byl např. cyklon Gafilo roku 2004, Hudah r. 2000 a také letošní cyklon Indlala, který postihl severní Madagaskar v březnu 2007 a připravil o život přes 90 lidí. Přestože žádný z letošních cyklonů nebyl extrémně ničivý, je rok 2007 pokládán za jeden z nejhorších v historii. Silných cyklonů bylo několik a zdevastovaly rozlehlé území, poničily většinu úrody rýže, kukuřice a dalších plodin; srovnaly se zemí téměř všechny plantáže vanilky, plodiny jejíž vypěstování vyžaduje mnoho úsilí a času a připravily o střechu nad hlavou nejméně 300 000 lidí. V některých městech (např. v Antalaze) zůstaly stát jen zděné domy, jichž je pouze pár.
Cyklony přidělávají vrásky i ochranářům přírody. Zmíněný Hudah např. poničil velké rozlohy lesů v národním parku na masoalském poloostrově. Nic však není jednoznačně negativní. Je zajímavé, že pravidelné silné cyklony mají zřejmě vliv na druhové složení madagaskarských deštných lesů. Podle posledních průzkumů se zdá, že právě díky cyklonům roste ve zdejších lesích tak velké množství stromů s tvrdým a na trhu tolik ceněným dřevem (jako je palisandr, eben, růžové dřevo ap.).

předchozí část deníku  |  obsah deníku

Růžena Beandapa–Kytlová
pochází z malé vesničky v kraji pod Doupovskými horami. Vystudovala farmacii na Karlově univerzitě v Hradci Králové, kde se také seznámila se svým budoucím manželem, Gilbertem Beandapa. Žijí spolu již 8 let v přístavu Toamasina (Tamatave) na východním pobřeží Madagaskaru. Oba zůstali věrni svému oboru a provozují lékárnu. Krom toho vlastni i cestovni kancelar Lemuria Travel, která se specializuje na pobyty a poznavaci okruhy na Madagaskaru. Mají 3 děti, velkou zahradu a sad, sedm psů (včetně dvou „bavlníčků“ – coton de Tulear, což je původní madagaskarská rasa), včely, papouška, asi 50 krůt a 10 kachen, slepice, krávu, býka, králíka, pár želv (které slouží dětem jako židličky a stupátka) a nejnověji maličkého makiho. (pH)


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Expedice LEMURIA