Baobab, matka stromů i lidí

aneb Obezita v říši rostlin

Pavel Hošek

Lidé v Africe si vypravují legendu o tom, jak se kdysi bůh rozlobil na baobab, vytrhl ho ze země a zasadil vzhůru nohama. Od té doby připomíná baobabí koruna spíš propletenec pokroucených kořenů.
Obyvatelé Madagaskaru nahlížejí na své ostrovní souputníky poněkud pragmatičtěji. Nevymýšlejí o nich legendy, ani na ně neskládají básně, ale zpestřují si jimi jídelníček. Vatovitá, nakyslá dužnina plodů se dá jíst syrová, stejně jako čerstvá semena. Ze starších a tvrdších semínek se zase lisuje olej výtečné kvality – v 19. století ceněný i v Evropě. K jídlu se hodí i kořeny mladých stromků nebo rašící lístky; je to prý výtečná zelenina. Mízu baobabů lze pít.
Ani odumřelý baobab neztrácí na ceně. Na tlejících kmenech mohou růst výborné jedlé houby, které místní sbírají. Baobab slouží i jako kravské krmivo. Podle toho, jak se dobytek při žvýkání dřeva tváří, není to žádná velká lahůdka, ale v suchých a nehostinných oblastech jihu a jihozápadu je často nutné sáhnout k nouzovým až zoufalým řešením. Proto také vydlabávají do baobabích kmenů jakési jímky, v nichž se shromažďuje voda. Někdy tam nateče z narušených pletiv stromu, ale většinou ji tam lidé nanosí. Když přijde nouze, jako by ji našli.
Baobab ovšem neposkytuje lidem a domácímu zvířectvu jen obživu. Vláknité útvary pod kůrou slouží k výrobě lan, jimiž se připevňují plachty na pirogách. Lidé vytrhávají vlákna přímo z kůry živých velikánů, ale počínají si velmi ohleduplně. Poškodí jen malou část obvodu kmene a počkají až jizva zaroste novou borkou. Teprve pak si přijdou pro další provázky.
Také vrstevnaté dřevo baobabu lze využít. Sloupané a usušené dřevěné pláty se výborně hodí jako střešní krytina slaměných nebo palmových chaloupek. U extrémně starých baobabů dorostl kmen takových rozměrů, že dutiny v něm vzniklé slouží jako příbytek – někde kaloňům nebo lemurům, jinde dokonce lidem.
Užitečnosti lesních velikánů jsou si obyvatelé Madagaskaru dobře vědomi. Jedno z malgašských jmen pro baobab je reniala, což znamená matka lesa. A jménu odpovídá i vztah, neboť baobaby se těší lidské úctě. I v místech, kde les podlehl ohni a sekerám, baobaby stále stojí. Tyčí se jako osamělá prehistorická monstra uprostřed rýžových polí a droboučkých vesnic. Zkušený biolog však ví, že je to jen oddálení konce. V bahnitém rýžovišti se stromy nemohou rozmnožovat a časem zahynou bez potomků.

	Adansonia grandidieri – nejfotogeničtěší mezi osmi druhy baobabů. Snímky jsou z proslulé aleje baobabů nedaleko města Morondava na západním pobřeží Madagaskaru. Snímek © Pavel Hošek
	I mezi obry se najde trpaslík. Tenhle měří asi 6 metrů na výšku a 2 metry na tloušťku, jmenuje se Adansonia rubrostipa a žije na jihozápadě ostrova. Co mu chybí na rozměrech dohání nádherou svých květů. Snímek © Pavel Hošek

Další čtení o baobabech a věcech souvisejících:
Expedice BAOBAB
V zemi baobabů (o baobabech podrobně)
baobaby - tlouštíci v rostlinné říši
baobaby - obři s duší
Matky lesa
Adansonia rubrostipa podrobněji
slovník
fotografie (vše začínající slovem Adansonia)