published in: Reflex 42,  2005: 96

Baobab, matka stromů i lidí

aneb Obezita v říši rostlin

Pavel Hošek

Lidé v Africe si vypravují legendu o tom, jak se kdysi bůh rozlobil na baobab, vytrhl ho ze země a zasadil vzhůru nohama. Od té doby připomíná baobabí koruna spíš propletenec pokroucených kořenů.
Obyvatelé Madagaskaru nahlížejí na své ostrovní souputníky poněkud pragmatičtěji. Nevymýšlejí o nich legendy, ani na ně neskládají básně, ale zpestřují si jimi jídelníček. Vatovitá, nakyslá dužnina plodů se dá jíst syrová, stejně jako čerstvá semena. Ze starších a tvrdších semínek se zase lisuje olej výtečné kvality – v 19. století ceněný i v Evropě. K jídlu se hodí i kořeny mladých stromků nebo rašící lístky; je to prý výtečná zelenina. Mízu baobabů lze pít.
Ani odumřelý baobab neztrácí na ceně. Na tlejících kmenech mohou růst výborné jedlé houby, které místní sbírají. Baobab slouží i jako kravské krmivo. Podle toho, jak se dobytek při žvýkání dřeva tváří, není to žádná velká lahůdka, ale v suchých a nehostinných oblastech jihu a jihozápadu je často nutné sáhnout k nouzovým až zoufalým řešením. Proto také vydlabávají do baobabích kmenů jakési jímky, v nichž se shromažďuje voda. Někdy tam nateče z narušených pletiv stromu, ale většinou ji tam lidé nanosí. Když přijde nouze, jako by ji našli.
Baobab ovšem neposkytuje lidem a domácímu zvířectvu jen obživu. Vláknité útvary pod kůrou slouží k výrobě lan, jimiž se připevňují plachty na pirogách. Lidé vytrhávají vlákna přímo z kůry živých velikánů, ale počínají si velmi ohleduplně. Poškodí jen malou část obvodu kmene a počkají až jizva zaroste novou borkou. Teprve pak si přijdou pro další provázky.
Také vrstevnaté dřevo baobabu lze využít. Sloupané a usušené dřevěné pláty se výborně hodí jako střešní krytina slaměných nebo palmových chaloupek. U extrémně starých baobabů dorostl kmen takových rozměrů, že dutiny v něm vzniklé slouží jako příbytek – někde kaloňům nebo lemurům, jinde dokonce lidem.
Užitečnosti lesních velikánů jsou si obyvatelé Madagaskaru dobře vědomi. Jedno z malgašských jmen pro baobab je reniala, což znamená matka lesa. A jménu odpovídá i vztah, neboť baobaby se těší lidské úctě. I v místech, kde les podlehl ohni a sekerám, baobaby stále stojí. Tyčí se jako osamělá prehistorická monstra uprostřed rýžových polí a droboučkých vesnic. Zkušený biolog však ví, že je to jen oddálení konce. V bahnitém rýžovišti se stromy nemohou rozmnožovat a časem zahynou bez potomků.



Adansonia grandidieri – nejfotogeničtěší mezi osmi druhy baobabů. Snímky jsou z proslulé aleje baobabů nedaleko města Morondava na západním pobřeží Madagaskaru. Snímek © Pavel Hošek



I mezi obry se najde trpaslík. Tenhle měří asi 6 metrů na výšku a 2 metry na tloušťku, jmenuje se Adansonia rubrostipa a žije na jihozápadě ostrova. Co mu chybí na rozměrech dohání nádherou svých květů. Snímek © Pavel Hošek

Další čtení o baobabech a věcech souvisejících:
Expedice BAOBAB
V zemi baobabů (o baobabech podrobně)
baobaby - tlouštíci v rostlinné říši
baobaby - obři s duší
Matky lesa
Adansonia rubrostipa podrobněji
slovník
fotografie (vše začínající slovem Adansonia)


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA