published in: Lidé a země  57,  2008/5: 8

3 otázky pro Pavla Hoška

1. V čem je podle vás Madagaskar jedinečný? Čím vás přiměl vracet se tam znovu a znovu?
Když se zakládal Africký národní kongres, Philibert Tsiranana, první prezident nezávislého Madagaskaru, prý prosazoval, aby se budoucí slovutná instituce jmenovala Kongres národů Afriky a Madagaskaru. Jeho návrh neprošel, ale myslím, že ani ne tak proto, že by neměl pravdu; spíš to zakladatelům přišlo zbytečně moc dlouhé.  Slova „Madagaskar“ a „jedinečnost“, to jsou vlastně synonyma. Většinu věcí, které najdete na Madagaskaru, najdete jen a jen tam. To platí pro zvířata, rostliny, lidi, jejich zvyky a kulturu.

A proč se na Madagaskar stále vracím? To je asi hodně citová záležitost. Nejdůležitější pocity jsou asi dva. Cesty na Madagaskar jsou pro mne trochu cestami do minulosti. Jednak do minulosti naší planety, neboť na Madagaskaru se člověk opravdu ještě může dostat do míst, jichž se netkla lidská ruka, a vidět svět, jaký byl před lidmi. A jednak jsou to cesty do doby, řekněme, mých dědečků a babiček, tedy do doby, kterou si pro sebe jistě velmi idealizuji, a možná hlavně proto mi přijde krásná a jaksi opravdovější a poctivější než čas dnešní. Nu a druhým důvodem jsou Malgaši. Nedokážu to racionálně popsat, ale když se třeba jen sejdu se svými malgašskými přáteli a jejich rodinami, kteří žijí v Čechách a na Slovensku, je mi s nimi vždycky dobře.

2. Vracíte se tam nejen jako běžný návštěvník, ale také jako přírodovědec – jaké výsledky přinesla vaše poslední expedice Lemuria?
Poslední výprava měla hned několik přírodovědných cílů. Některé zcela konkrétní – například spatřit a zdokumentovat velmi vzácnou a botanicky velmi neobvyklou rostlinu jménem Takhtajania perrieri nebo unikátního lemura známého jako ksukol ocasatý (Daubentonia madagascariensis). O tom jsou ostatně i některé články v tomto čísle. Krom toho jsem se však chtěl podrobněji seznámit s ekosystémy vysokých madagaskarských hor. Na jejich vrcholcích roste zvláštní formace zvaná vřesovcový buš. Je velmi málo známá, je v ní zastoupeno velké množství endemických druhů a zároveň je plošně nejmenší ze všech madagaskarských ekosystémů. Proto je i nejkřehčí a nejohroženější.

3. Jak je na tom Madagaskar z hlediska ochrany přírody všech těch unikátních druhů? Zůstanou podle vás zachovány ještě dalších alespoň sto let?
Ochrana přírody na Madagaskaru jistě není dokonalá a na mnoha místech se občas vyskytnou i velké potíže. Avšak způsob, jakým je v posledních letech vedena, ve mně vzbuzuje velké naděje. Zhruba před pěti lety se současný prezident Marc Ravalomanana zavázal, že ztrojnásobí plochu chráněných území, čili že zhruba 10 % rozlohy ostrova bude součástí nějaké rezervace či národního parku. Vyhlášení nových chráněných území v letech 2005 a 2006 ukazuje, že svá slova myslel vážně a že se mu je podaří splnit. Důležitější než vznik nových rezervací je však jejich dlouhodobá správa a fungování. I tady je myslím Madagaskar na dobré cestě. Vím, že srovnání s naší republikou dost pokulhává, ale zkuste v zemích Koruny české najít jediné chráněné území, kde se nesmí nic stavět, kde nesmí nikdo bydlet, kam nevede jediná silnice či železnice a kam je vstup povolen pouze s průvodcem a po zaplacení zvláštního poplatku. A právě taková jsou na Madagaskaru všechna chráněná území. Věřím, že pokud se současný trend radikálně nezmění, drtivá většina rostlinných i živočišných druhů Madagaskaru má šanci na přežití nejméně oněch sto let, na které se ptáte. Celkem dobrý stav uvážíme-li, že Madagaskar je jednou z nejchudších zemí světy.


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA