published in: Ex (Kulturní servis časopisu Reflex) 1, leden 2006: 29

Malgaština – nejlepší jazyk pro Cicerona

Pavel Hošek

Ny teny ratsy fotaka am-baravarana, ka samy manilika ny eo anatrehany.
Špatná slova jsou jako bláto přede dveřmi; nikdo je nedokáže odstrčit na stranu, stojí-li před nimi.
(malgašské přísloví)

Ve skvělé české komedii Já už budu hodný, dědečku Miloš Kopecký cholericky spílá svým sousedům řka: „U vás se kecá, u vás se kydá, čvaňhá, klábosí, tlachá, beseduje…“ Mívám při té scéně vždycky pocit, že je řeč o Madagaskaru. Tam se taky pořád mluví, povídá, hovoří, žvaní, řeční či deklamuje. Malgaština, jazyk původních obyvatel ostrova, se k tomu účelu skvěle hodí. Její nedozírné hlubiny jsou mnohem propastnější než u angličtiny nebo češtiny. Dlouhodobá nepřítomnost písma zavinila, že lidé mají ještě i dnes dobrou jazykovou paměť a baví je si se slovy hrát. A tak i pouhý cizincův dotaz na polohu vesnického krámku spustí dlouhý a vzletný monolog, plný metafor, vtipů a jinotajů, který si ovšem dokáže vychutnat jen opravdový znalec.
Merinský král Andrianampoinimerina, který panoval v letech 1789–1810 , zavedl do správy státu jisté demokratické prvky. Mimo jiné umožnil i prostým lidem vyjádřit se k nově navrhovaným zákonům. Na shromáždění k tomu účelu svolaném mohl kdokoli vystoupit a přednést pochvalu či kritiku právě projednávaného nařízení – opřipomínkovat jej, jak to dnes potrhle nazýváme. Protože si ale řečníci dobře uvědomovali, že reprezentují také svou rodinu, klan, vesnici…, dávali si na řeči záležet. Vzniklo kabary – veřejné promluvy, které zdatní řečníci pronášeli často ve verších a prokládali je příslovími a slovními hříčkami.
Dnes se již lidé na Madagaskaru k politickým záležitostem přímo nevyjadřují. Škoda. Na druhou stranu si ale představte parlament, v němž sedí asi tak dvanáct milionů poslanců a všichni se chtějí ke každé prkotině vyjádřit perutně rýmovanou interpelací. Kabary ovšem nezaniklo. V podobě slavnostního proslovu se přesunulo do intimnější sféry a bývá přednášeno na svatbách, pohřbech, oslavách kmenových i státních svátků či u příležitosti obřízky. Existuje dokonce povolání mpikabaryho, čili řečníka.
Cizinec se na Madagaskaru s kabary setká nejspíš tehdy, navštíví-li představení hira gasy. Svébytný divadelní žánr bývá popisován jako malgašské zpívané divadlo nebo malgašská opera. Hodně se při něm zpívá, tančí (akrobacii nevyjímaje) a hraje na tradiční hudební nástroje. Jeho součástí jsou také kabary, vyprávění trvající několik desítek minut, která mají často filozofický anebo moralizující ráz. Hira gasy můžete navštívit v městském divadle, na stadionu či na louce za vesnicí. Vždy je to ale výpravně pestrá podívaná trvající mnoho hodin.
Někdy bývají součástí hira gasy i hainteny , zvláštní básnický útvar, v němž malgaština rozkvétá do královské podoby a směle konkuruje i nejskvělejší poezii světové. Historie hainteny je spojena s fenoménem básnických klání, ritualizovaných lidových vystoupení, v nichž se muž snaží dobýt srdce ženy svým básnickým uměním a schopností pohotové improvizace a žena odráží jeho útoky stejně brilantními replikami.

	Cihláři u Toliary
	Rozmanitost, to je hlavní znak malgašského národa.
	Lidé přišli na Madagaskar zhruba před 2000 lety. Již tehdy to byli zemědělci, kteří chovali dobytek a pěstovali rýži.
	Tržiště je víc než vhodné k procvičení v malgašské konverzaci.