published in: Plav 5, 2007: 38–39

Nevzkazuj nic po drozdovi…

Merinské hainteny – perly africké literatury

Vybral, z malgaštiny přeložil, vysvětlivkami a textem doplnil Pavel Hošek

Snad nikdo by se neodvážil Madagaskar označit za literární velmoc. On jí dnes také není. Ale kdysi byl.
Hojně pěstované a k dokonalosti dovedené umění řečnické je jednou z příčin, proč je madagaskarská a zejména merinská1 ústní tradice tak košatá a podivuhodná. Nad mnoha jinými žánry dávné malgašské prózy i poezie, nad všelikými příslovími a pohádkami, bájemi, mýty a říkankami, vtipy a legendami vysoce vynikají stylem, vytříbeností i obsahem hainteny, krátké nebo středně dlouhé básnické skladby připomínající někdy malajské pantuny, jindy zas zkratkovitá japonská haiku. Hainteny nejsou založeny na rýmování veršů, ale na souzvuku rytmicky se střídajících přízvučných a nepřízvučných slabik. Čtení nebo dokonce přednes proto vyžadují značnou obratnost v malgašském jazyce.
Původ hainteny je dosud zahalen tajemstvím. Víme jen, že v minulosti sloužily jako hlavní „zbraň“ v takzvaných milostných přích, básnických kláních, kdy dva recitátoři (obvykle muž a žena) soupeřili v řečnické schopnosti svádět a odrážet útoky svůdce. Dnes již je toto umění bohužel mrtvé a hainteny se přestěhovaly z úst a myslí lidí na papír knih. Dochovalo se nám několik set básní a dnes jsou přístupné i světové čtenářské obci v kvalitních anglických a francouzkých překladech. Jejich krásou se může potěšit kupodivu i čtenář ryze český, neboť výbor hainteny vyšel v překladu (vůbec prvním překladu z malgaštiny do češtiny) pod názvem Dotek prolétajícího motýla (DharmaGaia, Praha 2003).

 
Ataoko ahoana ange ry itsiana
no fitia anao?
ataoko an-joron-damba
sao tapa-kofehy koa very
ataoko am-pelatanana
sao tsemboka koa zary rano
atao anatin’ ny foko
ka na hitondra mahafaty ahy aza
tsy tiako va hianao?
Jak mohu uchovat
svou lásku k tobě?
Schovám ji v cípu lamby.
Nítě povolí, propustí ji.
Schovám ji v dlaních.
S kapkami potu odplyne mi.
Schovám ji ve svém srdci,
dokud mě nedovede na práh smrti.
Nemiluji tě?

Diavolana an-kady
mazava an-tanána
izany setrok’ afon’ ny atsy andrefana
tsy mba setrok’ afo fa angolangola
izany toto varin’ ny aroa atsinanana
tsy mba toto vary fa haitraitra
hitsidika aho manan’ ila
hitoetra aho menatr’ olona
Měsíční svit v příkopu,2
záře nad vesnicí,
dým na západě.
To není dým, ale rozmar.
Roztlučená rýže3 na východě.
To není rýže, ale rozmar.
Mám tě navštívit? Vždyť mám ženu…
Potupa mě ale stihne, když zůstanu.
 
 
Tsindretra kely ampovoan’ Itasy
ka mitsoriaka ny voay tsy mahazo
mikaretsaka ny mamba4 tsy mahita
nahoana re?
satria misy tantanana telo fisoraka
ao an-damosiny
ary fampohaza iray lehibe
ao am-bavony
kanefa kosa raha tsihifin’ ny ankizy
amin’ ny tandroho bozaka
dia voalohan-kazan’ ny adala
ary raha faohin-dRafotsibe
amin’ ny tandroho fantaka
ka aingainy eny an-tanety
ary fantimpantenany amin’ ny ahitra
dia very ny saina
fohy ny heviny
ka ariany ny anaran-drainy
Maličká larva vážky uprostřed Itasy:5
krokodýl se po ní vrhá, ale nechytí ji,
krokodýl se na ni řítí, ale nevidí ji.
A pročpak?
Protože ji chrání tři paličky,
jež má na svých zádech,
a velký perlík
v jejích ústech.
Ale pak jde dítě rybařit
se sítí z uschlé trávy
a napoprvé hloupou larvu chytí.
A lapí ji i stařena
do košíku z trávy.
Vyzdvihne ji na souš
a položí k stéblům plevele.
Larva mínení o sobě změní,
nerozvážnou se stane,
ztratí své jmění.

 
Ny tsikirity manina
ary ny soy malahelo
ka aza ny fitatra no hafarana
fa raha mahita saha izy dia miorika
ny tsikirity manina
ary ny soy malahelo
ka aza ny fody no hafarana
fa raha mahita namana izy dia sondriana
ny tsikirity manina
ary ny soy malahelo
koa ny vorondreo no hafaro
fa sady mitoreo no milaza
Pěnkava je hloubavá,
strdimil smutný;
nevzkazuj nic po drozdovi.
Uvidí potok a vydá se ku pramenům.
Pěnkava je hloubavá,
strdimil smutný;
nevzkazuj nic po snovači.
Potká druhy a zapomene na poselství.
Pěnkava je hloubavá,
strdimil smutný;
předej vzkazy kurolovi,
zacvrliká a vše předá.6
 
Podrobněji o hainteny a dalších literárních žánrech merinské prózy a poezie.
Další ukázky merinských hainten.

1) V samém srdci Madagaskaru leží Imerina, země, kterou obývají Merinové. Jsou jedním ze zhruba dvacítky národů žijících na Madagaskaru a mluvících společným jazykem – malgaštinou.
2) Tradiční merinské vesnice jsou chráněny příkopem (hady) podobně jako naše středověké hrady.
3) Roztlučená rýže se na Madagaskaru používá jako symbol pohlavního splynutí.
4) V malgaštině existují dvě slova pro krokodýla (Crocodilus niloticus) – původní malgašský termín voay (z malajského buaya) a svahilská výpůjčka mamba. Kromě ustálených slovních spojení jsou obě slova v řeči zaměnitelná a tato hainteny toho využívá.
5) Itasy je velké jezero.
6) V původním znění básně vystupují tito ptáci:
tsikirity – stračka zakrslá (Lonchura nana), přeloženo jako „pěnice“;
soy – některý ze strdimilů rodu Nectarinia;
fitatra – šáma madagaskarská (Copsychus albospecularis), přeloženo jako „drozd“;
fody – snovatec madagaskarský (Foudia madagascariensis), přeloženo jako „snovač“;
vorondreo – kurol madagaskarský (Leptosomus discolor).


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA