Vzhled textilií se po staletí neměnil. Pouze ve výrobě nastala změna na počátku 19. století, kdy Ir James Hastie přivezl na Madagaskar moruši
a představil první cívkový tkalcovský stroj králi Radamovi I.
. 
Každý vzor nebyl určen pro každého a podle kvality lamby
i
složitosti vzoru bylo možné určit postavení nositele. Hedvábné a
složitě
vzorované lamby se oblékaly pouze při slavnostních
příležitostech,
jako byly obřízky, pohřby nebo obřad vytažení nebožtíka z hrobu, který
se
nazývá famadihana. Při tradičním malgašském pohřbu je nebožtík
před
uložením do hrobky zabalen do textilie, která odpovídá kvalitou a cenou
jeho
společenskému postavení. Po několika letech se koná s požehnáním úřadů
vytažení
nebožtíka z hrobu – famadihana. Malgaši věří, že o člověka je
třeba
pečovat i po smrti, neboť „zanedbaný“ nebožtík by mohl živým škodit
nejen
na zdraví, ale také by je pomluvil mezi zemřelými předky, a to by byla
hanba,
kterou si žádný Malgaš nemůže dovolit. Po vytažení nebožtíka je třeba
opět
jeho ostatky zabalit do nové tkaniny, dát mu novou rohož a seznámit jej
s
událostmi, které se staly od jeho pohřbu či poslední famadihany.
Materiál,
z kterého je tato tkanina vyrobena, opět odpovídá finanční situaci
pozůstalých. Malgašské ženy nosí okolo hlavy omotaný šátek, zatímco muže je těžké spatřit bez slaměného klobouku.
U Malgašů je velice důležitá i barva oděvu. V neděli, což je šťastný den, se nemá nosit bílý oděv a člověk by se měl vyvarovat předmětů, které mají tuto barvu. V pondělí je všechno špatné spojeno s černou barvou. V úterý se má člověk vyvarovat všeho kropenatého. Ve středu může nepříjemnosti působit hnědá barva. Ve čtvrtek se nesmí nosit červené nebo černé šaty, neboť tento den je vyhrazen svatbám a červená a černá jsou barvy smutku. Naopak v pátek, který je dnem pohřbů, je doporučeno nosit červený oděv. V sobotu je třeba se vyhnout světle modré barvě.
