psáno 26. března 2009; aktualizováno 31. 3. 2009, 21. 4. 2009, 18. 6. 2009

Nejaktuálnější události sledujte dole na stránce v sekci „AKTUÁLNĚ“

Jak se prolhat k moci

Události kolem vojenského převratu na Madagaskaru r. 2009

Pavel Hošek


„Rok 2009 bude rokem demonstrací,“ prohlásil loni Marc Ravalomanana, muž vykonávající již sedmým rokem prezidentský úřad na Madagaskaru. Uběhlo několik málo měsíců, v nich se odehrálo několik demonstrací a Marc Ravalomanana již není prezidentem.
První demonstraci v předpovězeném roce demonstrací uspořádal primátor Andry Rajoelina. Byla na oslavu nově pojmenovaného Náměstí demokracie v antananarivské čtvrti Ambohijatovo a prezident Ravalomanana na ní byl veřejně nařčen z nedemokratického diktátorství. O pár týdnů později nese náměstí stále stejný název, ačkoli se Andry Rajoelina stal prezidentem s pomocí zcela nedemokratických prostředků.

Politické a ekonomické pozadí

Marc Ravalomana (*12. prosince 1949) se stal prezidentem Madagaskaru za dramatických okolností r. 2002. Prezidentské volby tehdy dopadly dosti nerozhodně a bez boje se nehodlal vzdát žádný z obou „vítězných“ kandidátů, ani starosta Antananariva Marc Ravalomanana ani dlouholetý vůdce Madagaskaru, prokomunisticky orientovaný Didier Ratsiraka. Politická krize trvala 8 měsíců. Občas se při ní střílelo, vyhazovali se do povětří mosty a silnice. O život přišlo asi 40 lidí. Ratsiraka nakonec svůj boj vzdal a odcestoval nejprve na Seychely a poté do Francie. Tam žije dodnes.
Důležité je zmínit i další rovinu konfliktu. Ratsiraka je původem Betsimisaraka, tedy příslušník jednoho z příbřežních národů Madagaskaru (tzv. côtiers), jehož metropolí je přístav Toamasina na východním pobřeží ostrova. Ravalomanana se narodil v Imerinkasinině, vesničce, jejíž název dává tušit, že leží v Imerině, zemi Merinů. Z řad tohoto národa pocházeli v minulosti malgaští panovníci a panovnice, kteří z Antananariva vládli Madagaskaru nebo jeho částem. Z historických důvodů se příbřežní národy a Merinové nemají příliš v lásce. Proto boj mezi Ravalomananou a Ratsirakou chvílemi hrozil přerůst v etnický konflikt.
Na konci r. 2006 se opět konaly prezidentské volby.1 Opět vyhrál Marc Ravalomanana, tentokrát s velkou převahou,2 i když to zřejmě bylo dáno rozdrobením sil mezi mnoho dalších kandidátů. Nespokojenost lidí s jeho způsobem správy země postupně vzrůstala. Na jednu stranu učinil mnoho užitečného. Zmírnil závislost Madagaskaru na Francii a navázal mnoho nových zahraničních vztahů, např. ve Spojených státech. Oživil ekonomiku a uzavřel nové kontrakty v zahraničí. Do země začaly proudit peníze nadnárodních koncernů, jako je Rio Tinto nebo Exxon Mobil. Madagaskar poprvé po desetiletích socialistické stagnace vykročil vstříc globální ekonomice. Svým úsilím na poli ochrany přírody si nový prezident velmi naklonil zejména mezinárodní veřejnost. Za jeho vlády vzniklo několik nových rezervací a národních parků, často nebývalé rozlohy. V neposlední řadě také významně zmodernizoval hlavní město a postavil několik kvalitních silnic, které Madagaskaru tolik chybějí.
Některé Ravalomananovy aktivity se však dočkaly značné kritiky. Hlavně na mezinárodním poli je dosti nepopulární kupříkladu rozvoj těžebního průmyslu, zejména ostře sledované aktivity firmy Rio Tinto, která v širším okolí města Fort Dauphin těží ilmenit. Kontroverzní je dlouhodobé prorůstání státní ekonomiky s Ravalomananovým impériem, kdy je téměř nemožné rozmotat složité postupy kolem zadávání státních zakázek či rozdělování nehumanitární i humanitární pomoci. Za Ravalomananovy vlády se zdražily potraviny i paliva a přes četné zahraniční dotace se kvalita života většiny běžných lidí nezlepšila.
Obzvlášť silnou negativní odezvu vyvolal ohlášený kontrakt s jihokorejskou firmou Daewoo Logistics, která měla dostat na 99 let do pronájmu obrovskou rozlohu půdy (plochu poloviny Belgie). Na ní měla být pěstována kukuřice a olejná palma, vše pouze na vývoz. Zaměstnanci se měli rekrutovat převážně z jihoafrických dělníků. To vše přesto, že malgašská ústava prodej a pronájem půdy cizincům zakazuje. Navíc Malgaši mají k půdě tradičně hluboký citový vztah – dává jim obživu a spočívají v ní kosti jejich předků. Prodej a pronájem půdy byl velmi bolestnou otázkou i v 19. století, kdy o Madagaskar soupeřili evropské koloniální mocnosti.

Na scéně se objevuje Andry Rajoelina

Na konci roku 2008 měl Andry Rajoelina (*30. května 1974), mladý muž, který jakoby povstal z ničeho, za sebou již pozoruhodnou kariéru. Ve svých dvaceti letech pracoval jako diskžokej v různých antananarivských klubech a barech a živil se také roznášením a vylepováním plakátů. Brzy se však vypracoval a vybudoval vlastní rozhlasovou stanici Radio Viva, úspěšnou reklamní agenturu a později také televizní stanici Viva TV. Pro své rychlé pracovní tempo si vysloužil přezdívku „TGV“ [téžévé] podle francouzských rychlovlaků (Train de la Grande Vitesse). Zkratka je zároveň akronymem politické strany, kterou vede (Tanora malaGasy Vonona, čili něco jako „připravené malgašské mládí“ nebo „připravená malgašská mládež“).
Jako šéf hnutí TGV se Rajoelina r. 2007 rozhodl kandidovat na místo starosty Antananariva. Ve volbách získal 63,3 % hlasů a porazil tak prezidentského kandidáta Heryho Rafalimananu i předchozího starostu města Patrika Ramiaramananu. 12. prosince 2007 (všimněte si, že je to v den Ravalomananových narozenin) převzal jmenovací dekret přímo z rukou prezidenta.
Události se znovu daly významně do pohybu o rok později, 13. prosince 2008. Tehdy vláda zakázala Rajoelinovu stanici Viva TV s odůvodněním, že „narušuje mír a bezpečnost země“. Skutečnou příčinou bylo odvysílané interview s bývalým prezidentem a rivalem Marca Ravalomanany, Didierem Ratsirakou. Mezinárodní organizace Reportéři bez hranic 17. prosince 2008 uzavření Vivy a dalších televizních a rozhlasových stanic veřejně odsoudila.
Proti postupu vlády se ohradili i lidé na Madagaskaru. V druhé polovině ledna se v hlavním městě odehrálo několik pokojných demonstrací. Většina z nich se konala na nově pojmenovaném Náměstí demokracie. Mnozí lidé byli oblečeni v oranžových vestách a tričkách a po vzoru Ukrajiny svému hnutí dali jméno la révolution orange – oranžová revoluce. Demonstranti odsuzovali vládní politiku, diskutovalo se o kontraktu s firmou Daewoo a mluvilo se o novém prezidentském letadle, které stálo 60 milionů dolarů. To je v zemi, kde žije 70 % obyvatelstva z příjmů menších než 2 dolary na den, jistě problematická záležitost, byť se populisticky velmi zveličuje. Andry TGV označil na mítinku prezidenta Ravalomananu za diktátora, obvinil ho ze zpronevěry státních peněz, vyzval k předčasným volbám a k ustavení přechodné vlády.

Nezvládnutý protest

Nastal 26. leden. Onoho pondělí brzy ráno se v hlavním městě shromáždily desítky tisíc lidí, aby si opět vyslechli starostův projev. Dav se přesunul před budovu státního rozhlasu a snažil se proniknout dovnitř. Vojáci ostrahy se v tom lidem nejprve snažili zabránit, ale protože s jejich názory více méně sympatizovali, nakonec se kamsi vytratili. Dav budovu vyraboval a zapálil. Pak již nikdo nebyl schopen demonstranty řídit a začalo všeobecné drancování obchodů a nákupních středisek. Mnoho z nich patřilo Marcu Ravalomananovi. Vše nabralo takové obrátky, že několik rabujících uhořelo. Hasiči našli druhého dne 25 ohořelých těl, ale odhaduje se, že mrtvých bylo asi 35. Přinejmenším dva byli zabiti během násilností při demonstracích, nejméně jednoho člověka zastřelili vojáci bránící vládní budovy.
Oba ústřední rivalové sporu vyzývali ke klidu a k obnovení pořádku. Nepokoje však trvaly až do úterka, kdy do města vjel konvoj pick-upů. Na nich seděli muži v černém, stříleli do vzduchu a rozehnali dav. Ve středu již panoval klid a v ulicích města bylo vidět množství vojáků hlídkujících na ulicích. Prezident Ravalomanana události odsoudil a Rajoelinu vyzval k odpovědnosti. Na otázku, proč policie nezasáhla důrazněji, odpověděl: „Nechám raději zničit budovy, než lidské životy.“ Vláda vydala zatykač na Rajoelinu a Rolanda Ratsiraku.3 Radio Viva však obnovilo vysílání a Rajoelina vybízel ke generální stávce a k ustavení přechodné vlády.
Ve čtvrtek vypadalo Antananarivo jako město duchů. Obchody zavřené nebo rozbité, nikdo na úřadech, ulice bez dopravy. Nikomu nebylo jasné, co se nyní bude dít. Hasiči začínali odklízet nepořádek. Městem projížděl také prezident a obhlížel škody. Lidé rozdělili svou přízeň mezi něj a starostu. Rajoelinovi příznivci věřili, že jim přinese vytouženou demokracii, která, jak říkali, jejich zemi chybí od té doby, co získala nezávislost. Jiní ale namítali, že Rajoelina je příliš mladý a nezkušený, aby vládl zemi. Vadilo jim také, že za ním stojí „staří dinosauři“ malgašské politiky.
„Madagaskar je nezávislý již 49 let, ale demokracie tu zatím není,“ řekl novinářům jistý vojenský veterán. „Nyní chceme, aby byl Rajoelina náš demokraticky zvolený prezident. Je mladý, vzdělaný a inteligentní. A je obchodník.“ Jinak řečeno, je vším, čím je i Ravalomanana, pro nějž lidé stejným způsobem horovali během voleb v roce 2001.

Přetahování o moc

Posledního lednového dne se Andry Rajoelina prohlásil za správce všech věcí své země. Řekl: „Dokud prezident a vláda nepřevezmou odpovědnost, …budu řídit všechny záležitosti státu.“ Tři dny na to vláda zbavila Rajoelinu starostovského úřadu. Ústavní soud zároveň také odmítl jeho návrh obžalovat prezidenta Ravalomananu z velezrady. Takové rozhodnutí totiž nepřísluší soudu, ale členům parlamentu, kde má ovšem prezidentova strana většinu.
Mezitím bylo uvězněno několik vůdců opozice. Africká unie odsoudila snahu svrhnout prezidenta a varovala jeho protivníky před neústavními metodami. Analytici hodnotili situaci tak, že Andry Rajoelina velmi obratně využil všeobecné frustrace obyvatelstva.
V úterý Rajoelina oznámil, že na příští den plánuje svolat další shromáždění, tentokrát na protest proti svému odvolání. Ve středu se opravdu sešly v ulicích stovky Rajoelinových přívrženců. Zatarasili ulice a městský úřad, aby zabránili novému starostovi Guyovi Randrianasoovi vstoupit do kanceláře. Velvyslanec Spojených států pohrozil, že Madagaskar ztrácí naději na 500 milionů dolarů. Tuto finanční pomoc vyjednal v Americe prezident Ravalomanana a měla se začít čerpat r. 2010.
Další demonstraci svolal Rajoelina na 7. února. Lidé se shromáždili ve městě, protestovali proti propuštění starosty a pochodovali k prezidentskému paláci, jedné z nejkrásnějších budov v centru města, která nese jméno palác Ambohitsorohitra. Tam však začala policie do davu střílet. Výsledek: asi 30 mrtvých a 200 raněných. Není jasné, zda byl Rajoelina v té chvíli s demonstranty. Krátce na to však v Rádiu Viva uvedl: „Lidé nebyli ozbrojení, měli jen svou odvahu.“ Ravalomanana obvinil z násilí svého protivníka: „[Rajoelina] vedl lidi k prezidentskému paláci, do nějž chtěli proniknout silou, a on nevěděl, jak je usměrnit.“
Následujícího dne využil Andry TGV situaci k rozdmýchání vášní. Navštívil raněné příznivce v nemocnicích a vyzval k dalším protestním akcím: „Řekl jsem lidem, že jejich krev byla prolita a jejich životy zmařeny. Ale my nepolevíme. Boj pokračuje. Lidé chtějí změnu. A jaká je Ravalomananova odpověď? Střelba.“
Začalo platit stanné právo a noční zákaz vycházení. Tíhu situace nevydržela ministryně obrany Cécile Manorohantová4 a 9. února rezignovala. Blízká Ravalomananova spolupracovnice přečetla svou rezignaci na soukromé radiostanice Antsiva.5 Projevila soustrast a morální podporu rodinám zabitých a prohlásila, že se nechce podílet na vládě, která zabíjí své občany. Novým ministrem obrany se stal velitel vojenského štábu Mamy Ranaivoniarivo. Tentýž den se sešlo asi 5000 lidí při vzpomínkovém aktu za zabité demonstranty.
10. února se odehrálo hned několik věcí. Jihokorejská firma Daewoo Logistics pohrozila vypovězením smlouvy o pronájmu obrovského území. K hlavnímu městu dorazil cyklon Gael. V antananarivské čtvrti Mahamasina, na největším stadionu ve městě se sešlo asi 40 000 Ravalomananových příznivců a statečně čelili větru i dešti. Zatímco Rajoelina svolával shromáždění téměř každý den, bylo to po týdnech poprvé, co se veřejně předvedli také prezidentovi lidé. Setkání bylo mírové a přátelské, přesto lidé bouřlivě vyjadřovali podporu Ravalomananovi. Zdálo se, že se situace začíná poněkud uklidňovat a že lidé raději trpělivě vyčkají na další prezidentské volby v r. 2011, než aby snášeli dlouhodobý politický zmatek. Zhruba na týden se rozhostil klid…

Přetlačování

Události se opět rozběhly v pondělí 16. února, kdy policie ve městě začala střílet do vzduchu, aby rozehnala tisíce demonstrantů z řad opozice. Druhý den vstoupili do města bezpečnostní složky. Obsadili ulice a zabránili asi deseti tisícovkám demonstrantů proniknout k budovám ministerstev. Armáda vyhlásila, že je připravena splnit svou povinnost i uprostřed nepokojů. Prezident Ravalomanana se sešel s generálem Fredem Rakotovaem a ve společném prohlášení uvedli, že „ozbrojené složky tu nejsou od toho, aby převzaly moc“ (dobře si tuto větu zapamatujte). Mají za úkol pouze přispět k rychlému řešení krize. Generál Rakotovao, jeden z nejdéle sloužících důstojníků v armádě, dále uvedl, že: „Ozbrojené síly jsou jednotné a odmítají jakýkoli pokus rozdělit je.“
Již v pátek musela armáda znovu zasahovat. Demonstranti opozičního lídra Andryho Rajoeliny pronikli ve čtvrtek do budov čtyř ministerstev – vnitra, bezpečnosti, školství a plánování – s cílem zřídit paralelní vládu. Vojákům se však podařilo demonstranty rozehnat střelbou do vzduchu a dobýt budovy zpět. Asi 50 lidí bylo zatčeno.
V sobotu, 21. února, se konečně poprvé od začátku konfliktu sešli oba hlavní protagonisté ke společnému jednání. Setkali se na církevní půdě a podle církevních autorit bylo jednání klidné a věcné. Oba muži souhlasili s plánem na ukončení provokací a znovuzavedení pořádku. Shodli se na ukončení násilí, rabování, veřejných shromáždění a zatýkání politických odpůrců. Analytici spatřovali naději Madagaskaru ve společné vládě, v níž budou oba rivalové sdílet moc.
A opět se rozhostil klid…

Převzetí moci

V sobotu, 7. března, se policie pokusila zatknout Rajoelinu, když jel na další setkání s Ravalomananou. Vůdce opozice se od toho okamžiku skrýval. Nejprve se proslýchalo, že je pod ochranou Spojených národů. Pobočka OSN se v zájmu uklidnění situace vskutku rozhodla poskytnout Rajoelinovi útočiště. Po konzultaci s vedením v New Yorku se však ukázalo, že Spojené národy mohou při zajišťování bezpečnosti opozičního vůdce hrát pouze roli prostředníka, ale nemohou mu poskytnout skutečnou fyzickou ochranu. Rajoelina se tedy uchýlil na francouzskou ambasádu. Jakmile se zpráva o jeho pobytu rozšířila, před velvyslanectvím se shromáždila skupina Ravalomananových přívrženců a žádala jeho vydání.
8. března z ničeho nic obletěla svět nečekaná zpráva. Skupina důstojníků oznámila, že od nynějška bude poslouchat jen příkazy vůdce opozice Andryho Rajoeliny. Vzbouření důstojníci zablokovali v neděli ráno cestu do vojenského tábora v Soenieraně (asi 6 km za městem). Nejmenovaný voják prozradil médiím: „Nebudeme nadále dodržovat subordinací, budeme poslouchat svá srdce. Byli jsme vycvičeni k ochraně majetku a lidských životů, ne abychom stříleli do lidí. Následujeme lid.“
Lidé opět začali rabovat obchody. Víceadmirál Mamy Ranaivoniarivo, který jen před měsícem dosedl na křeslo ministra obrany, byl ve své kanceláři přepaden skupinou vojáků a přinucen k rezignaci. Údajně tak učinil před hlavní namířené pistole. Americké velvyslanectví varovalo, že země směřuje k občanské válce. Prezident Ravalomanana svolal na čtvrtek národní mírovou konferenci a vyjádřil naději, že si obě strany ujasní situaci a najdou řešení. Andry Rajoelina se však odmítl konference zúčastnit. Vzbouření důstojníci převzali moc nad hlavním štábem. Novým armádním velitelem se stal Andre Ndriarijaona.
„Vyjednávání s generály je u konce. Nyní jsou všechny jednotky na Madagaskaru pod mým velením a soudržnost armády nic nenaruší,“ prohlásil plukovník Ndriarijaona 11. března a dodal, že „jeho cílem není státní převrat“ (opět si ta slova dobře zapamatujte). O den později se pod jeho velení přiřadila i armádní policie. Obchody v hlavním městě jsou stále zavřené, provoz na ulicích téměř ustal.
Andry Rajoelina se snaží vytvořit novou, paralelní vládu a jmenuje členy nového kabinetu. O půlnoci 13. března vjíždí do města tanky. Prezident Ravalomanana vyzývá rozhlasem občany, aby přišli bránit prezidentský palác. Mluvčí armády vysvětluje, že je to preventivní opatření před žoldáky, které by si mohla najmout vláda. Tanky prý nebudou na ulicích, ale ukryty na tajných místech v budovách. Mluvčí rovněž popírá zvěsti o tom, že vzbouřené jednotky plánují zaútočit na palác (to je tvrzení, které opět stojí za zapamatování). Není známo místo, kde se ukrývá Rajoelina.
14. března vystupuje Rajoelina ze svého úkrytu. Na shromáždění asi 5000 přívrženců v oranžových tričkách dává prezidentovi několikahodinové ultimátum na rezignaci, jinak hodlá uspořádat masový pochod k prezidentskému paláci. Ravalomanana opouští prezidentský palác Ambohitsorohitra, ale svým příznivcům vysílá jasný signál: „Jsem stále prezidentem. Musíme uspořádat národní konferenci a respektovat demokracii.“
Další den je neděle. V hlavním městě panuje velmi napjatá atmosféra. Andry TGV říká, že je ve stálém kontaktu s armádou a dává jí rozkazy. Zdá se však, že armáda je uvnitř rozdělená. Někteří její příslušníci volají po prezidentově rezignaci, jiní zásadně odmítají Rajoelinovi ambice.
Prezident Ravalomanana se dostává do stále větší izolace. Nemá při sobě žádnou vojenskou sílu, o níž by mohl opřít své politické kroky, má jen osobní gardu ke své ochraně. Novinářům říká: „stále jsem prezidentem,“ ale svůj úřad vede z prezidentské rezidence v paláci Iavoloha, asi 15 km od centra města. Všechny důležité státní instituce jsou v rukou opozice. Úlohy nového premiéra se pyšně ujal Roindefo Monja.6 K Rajoelinovi se přidává i Jacques Sylla,7 bývalý premiér a dlouholetý Ravalomananův spolupracovník. I on nabádá prezidenta k odstoupení.
15. března vyzývá Ravalomanana k uspořádání referenda. Tisícům svých příznivců, kteří se shromáždili kolem paláce v Iavoloze, sdělil, že tím není nijak potěšen, ale že je třeba respektovat demokratické principy a ctít ústavu. Proto je potřeba k ukončení krize uspořádat referendum, v němž by občané odpovídali na otázku: „Souhlasíte, aby současný prezident republiky působil ve svém úřadu až do konce mandátu, který mu vyměřuje ústava?“ Andry Rajoelina však plebiscit odmítl: „Lid chce změnu, a proto nechceme referendum, ale přechodnou vládu.“ Následujícího dne požádal ozbrojené složky státu, aby uvěznili prezidenta.
Večer 16. března tanky odstřelily vstupní bránu paláce Ambohitsorohitra v centru města a zasáhly také nedalekou centrální banku. Asi 100 vojáků poté prezidentský palác obsadilo. Africká unie označila akci za pokus o státní převrat.
Rajoelina se bránil: „To není převrat. Ale život se nezastavuje. Nemůžeme mít mocenské vakuum.“
Ravalomanana byl v té době stále v Iavoloze, v paláci obklopeném jeho kempujícími příznivci. Začalo se proslýchat, že vojsko vezme Iavolohu útokem a podle nepotvrzených zpráv se zdá, že Rajoelina tomu byl nakloněn. Plukovník Ndriarijaona na žádost o zadržení prezidenta odpověděl: „Jsme proti krveprolití. Nepůjdeme do Iavolohy, dokud nebudeme mít záruku, že prezidentská garda bude spolupracovat,“ a dodal: „Jsme tu pro malgašský lid. Jestliže Andry Rajoelina může vyřešit naše problémy, stojíme za ním. Mohu potvrdit, že 99 % armádních sil je za ním.“
Konec Ravalomananovy vlády byl poněkud podivný. 17. března odvážně vyhlašoval, že je připraven zemřít se svou gardou a hned následujícího dne rezignoval a předal veškerou moc armádě. Nato zmizel neznámo kam. Lidé vyrabovali palác v Iavoloze; všechno cenné odnesli a ostatní vybavení zničili.
Několik hodin poté Rajoelina odmítl poslední Ravalomananův návrh zřídit dočasný vojenský direktorát a sám převzal moc z rukou armády. 18. března madagaskarský nejvyšší soud potvrdil Rajoelinu ve funkci prezidenta, přestože čtyřiatřicetiletý bývalý diskžokej je o šest let mladší, než pro funkci prezidenta připouští ústava. Však také nový prezident prohlásil, že bude třeba ústavu změnit. S předčasnými volbami už tolik nespěchá a slibuje jejich vyhlášení během 18–24 měsíců. Podle malgašských zákonů by však měl moc po odstoupivším prezidentovi převzít předseda horní komory parlamentu a zorganizovat volby do dvou měsíců.
Ve čtvrtek, 19. března, začal Rajoelina úřadovat. Nejprve odmítl kontroverzní smlouvu s firmou Daewoo na pronájem malgašského území s odvoláním na její protiústavnost. Pak odvolal parlament.
Velká vlna odporu proti Rajoelinovu postupu se vzedmula nejprve v zahraničí. Africká unie označila události jako státní převrat, Jihoafrické rozvojové společenství (JARS) zase jako neústavní převzetí moci. Zambie a některé další africké státy volají po okamžitém vyloučení Madagaskaru z Africké unie i JARS. O nedemokratickém postupu hovoří také Spojené státy, Francie a další země. USA a později i Norsko pozastavily veškerou nehumanitární pomoc. To je pro Madagaskar, kde je 70 % výdajů vlády hrazeno ze zahraničních zdrojů, dost nepříjemná věc.
Následujícího dne Africká unie opravdu pozastavila členství Madagaskaru ve svých orgánech, přestože jí to nejspíš způsobí problémy, protože právě na Madagaskaru se měl v červenci konat její nejbližší summit. Nic z toho ovšem Rajoelinu neodradilo. V sobotu se na stadionu v Mahamasině konala slavnostní inaugurace, které přihlíželi tisíce lidí. Rajoelina se stává nejmladším prezidentem Afriky. Roindefo Monja, premiér Rajoelinovi přechodné administrace, sdělil, že nová vláda je již plně funkční a dodal: „Vysvětlíme celému světu naše důvody. Doufáme, že to mezinárodní společenství pochopí.“
Africká unie, představitelé Jihoafrické republiky, Spojených států a nově i Evropská unie trvají na neústavnosti procesu. Zejména jim vadí, že se po rezignaci bývalého prezidenta nepostupovalo ústavní cestou, ačkoli k tomu byla příležitost. Všichni svorně nabádají Madagaskar k obnovení demokratické vlády. Panuje obava z toho, jaké důsledky může přinést propojení nového prezidenta a starých mocenských struktur kolem Didiera Ratsiraky.
Zvedá se odpor i na domácí scéně. Již při inauguraci protestovalo asi 2000 příznivců bývalého prezidenta proti neústavnímu převzetí moci. Od toho okamžiku se každý den schází na Náměstí nezávislosti v centru hlavního města stále víc a víc protestujících.
25. března o sobě dal opět vědět Marc Ravalomanana. Ukázalo se, že pobývá ve Svazijsku. Události posledních dnů na Madagaskaru označil za státní převrat a své příznivce vybídl k urychlenému sjednocení. V předem nahraném projevu, který si vyslechlo asi 10 000 demonstrantů, řekl: „Je to na nás, je to na tobě a je to na mě…, uchránit národ a ubránit národní jednotu. Madagaskar byl na cestě k rozvoji a teď je země zničena převratem.“
Andry Rajoelina, který čelí každodenním protestům i vzrůstající mezinárodní nevoli, nabídl usmiřující rozhovory a setkání s bývalým prezidentem 2. nebo 3. dubna.
V sobotu, 28. března, přerostla domácí nespokojenost s vývojem událostí ve velkou demonstraci. Sešlo se rekordních 15 000 protestujících a požadovali návrat prezidenta Ravalomanany. Vojáci proti nim zakročili s použitím slzného plynu a střelných zbraní. Není ovšem jasné, zda stříleli pouze do vzduchu nebo také přímo do davu. Lékaři v nemocnicích ošetřili 34 zraněných včetně dvou dětí; někteří byli postřeleni.  Více než polovina zranění byla lehčího rázu a ošetření byli propuštěni domů. Hned následujícího dne se při nedělní mši sešlo 30 000 lidí, kteří opět protestovali proti Andrymu Rajoelinovi. Naopak asi 600 Rajoelinových přívrženců si na společném setkání připomnělo zabití třech desítek lidí v únoru letošního roku, kdy střelbu do demonstrantů
nařídil prezident Ravalomanana.
V pondělí 30. března se ve Svazijsku, kde pobývá rovněž Marc Ravalomanana,  představitelé afrických států sdružených v Jihoafrické rozvojové společnosti shodli na tom, že neuznávají vládu Andryho Rajoeliny a vyzvali jej, aby úřad neprodleně opustil. Výkonný ředitel JARS Tomaz Salomao ohlásil, že pozastavuje Madagaskaru členství ve všech orgánech společnosti, dokud na Madagaskaru nezavládné ústavní pořádek. Masové demonstrace v Antananarivu, které obě strany o víkendu ohlašovaly, se však nekonaly, ačkoli se v centru města opět sešlo asi 8000 lidí na Ravalomananovu podporu. Násilnosti ze soboty se neopakovaly. Demonstranti jen vyslechli Ravalomananova slova podpory, která jim adresoval po telefonu. Řekl mimo jiné, že se brzy na Madagaskar vrátí a vyzval své příznivce, aby se sjednotili a byli silní.

Lze už vše nějak shrnout?

Úspěch Andryho Rajoeliny je zarážející. Zpočátku se zdálo málo pravděpodobné, že by mladičký podnikatel s dětskou tváří dokázal úspěšně čelit ostřílenému politikovi, který ve volbách získal podporu více než poloviny svého národa a disponoval všemi mocenskými prostředky státu. Rajoelina však dotáhl k dokonalosti Ravalomananovu výjimečně úspěšnou taktiku, kterou používal v předvolebním boji. Jeho mítinky měly velmi energický ráz – hrála hlasitá rytmická hudba, lidé dostali moderní trička, z nichž se usmívala Rajoelinova tvář. Rajoelina vždy nosil obleky posledního střihu, přijížděl naleštěným autem a vystupoval velmi nenuceně. Ostatní politici vedle něj – stejně jako vedle Ravalomanany v předvolební kampani – vždy vypadali jako svátečně oblečení vesničané.
Velmi neobvyklá byla úloha armády. Od roku 1960, kdy získal Madagaskar nezávislost, zůstávaly ozbrojené složky při politických nepokojích tradičně neutrální. Zatím není nic známo o zákulisním vyjednávání, ale zdá se, že v rozhodující chvíli „vzbouření“ důstojníci opravdu jednali samostatně. Odmítli rozkaz střílet do demonstrantů, převzali moc v zemi a de facto provedli vojenský převrat. Jakmile však svou úlohu splnili, hned se vzdali moci a vrátili ji do civilních rukou. To je zřejmě v celosvětovém měřítku dost neobvyklý postup.

Hospodářské a společenské dopady

Roku 2005 a v letech následujících udělal Madagaskaru obrovskou reklamu stejnojmenný animovaný film. Od jeho uvedení do kin významně přibylo turistů. V roce 2008 jich na Madagaskar přijelo 378 000, skoro o 30 000 víc než v předchozím roce. Cestovní ruch živil na Madagaskaru 25 000 lidí přímo a dalších asi 100 000 nepřímo.
A jaký je prozatímní výsledek posledních událostí? Krize zásadně zasáhla ekonomiku země. Turistický průmysl, který každoročně přinášel kolem 400 milionů dolarů, je na dně. Národní parky a rezervace – výkladní skříň země – zejí prázdnotou. Nejsou peníze pro zaměstnance a tak se některá chráněná území zavírají. Strážci, průvodci, nosiči, hoteliéři, stánkaři, cestovní kanceláře, půjčovny aut a mnozí další jsou bez obživy. Často jim nezbývá, než se připojit k ilegálnímu obchodu nebo vykácet kus lesa v rezervaci a začít farmařit.
Do posledních útočišť nenarušené přírody začínají přijíždět obchodníci. Ilegálně loví, sbírají a vyvážejí zvířata a rostliny ze země. V Marojejy a na Masoale 8 ozbrojené bandy pod vedením zahraničních obchodníků pronikají do lesů a kácí vzácné dřeviny, jako je růžové dřevo, eben, palisandr a další. Mnohaletá mravenčí práce přišla v několika týdnech vniveč.
Mnoho obchodů zejména ve velkých městech je zničeno nebo zavřeno. Dostupné zboží je drahé. Ohrožena je veškerá finanční podpora, která do země proudila a proudí ze zahraničí. Ochranářské projekty se zastavily nebo alespoň pozdržely. Očekává se dlouhodobý útlum. I když se situace zkonsoliduje, vlády zemí si budou ještě chvíli rozmýšlet, než pro Madagaskar uvolní prostředky. A velké cestovní kanceláře si nejspíš dobře rozmyslí zařadit madagaskarské destinace do svých katalogů na rok 2010.
Krize na Madagaskaru trvá zhruba dva měsíce. Zemřelo při ní přes 100 lidí. Ekonomika je v troskách. Nová vláda s armádou v pozadí nemá žádnou podporu v zahraničí a jen částečnou doma.

Sled nejdůležitějších událostí:

24. ledna: První protesty opozice
26. ledna: Zastřeleni dva z demonstrantů, vydrancováno mnoho skladů a obchodů
27. ledna: Ve vyrabovaných a zapálených obchodech nalezeno nejméně 20 těl uhořelých obětí
31. ledna: Rajoelina prohlásil, že je správcem země
3. února: Rajoelina zbaven primátorského místa
7. února: Ozbrojené síly postřílely nejméně 20 demonstrantů
8. března: Část armády se přidala k opozici
9. března: Rajoelina pod ochranou Organizace spojených národů a Francie
10. března: Ministr obrany přinucen odstoupit
11. března: Armádní velení je přinuceno vzdát se moci
13. března: Ravalomanana vyzívá své stoupence k obraně prezidentského paláce a prezidentského úřadu
14. března: Rajoelina se opět objevuje na veřejnosti a dává prezidentovi několik hodin na rezignaci
15. března: Ravalomanana navrhuje uspořádat referendum
16. března: Rajoelina vyzývá k uvěznění prezidenta; armáda obsadila prezidentský palác
17. března: Rajoelina přebírá moc z rukou armády
18. března: Ravalomanana rezignuje; nejvyšší soud potvrdil Rajoelinu ve funkci prezidenta
19. března: Rajoelina rozpouští parlament
21. března: Slavnostní inaugurace prezidenta Rajoeliny
20. dubna: Marc Ravalomanana posílá z Johanesburku zprávu, že se hodlá vrátit do vlasti.
3. června: Ravalomanana je odsouzen ke 4 letům vězení a k pokutě 70 000 000 dolarů za zneužití moci.
10. června: Obchodní blok Comesa vyzývá k vojenské intervenci.


AKTUÁLNĚ

21. 4. 2009
Bývalý prezident Marc Ravalomanana o sobě dal vědět opět 20. dubna. Na tiskové konferenci v Johanesburku prohlásil, že se v nejbližších týdnech hodlá vrátit na Madagaskar a do konce roku uspořádat prezidentské volby nebo referendum. Nevyloučil ani možnost spolupráce se svým rivalem, který ho v březnu za pomoci armády svrhl. Andry Rajoelina přitom o týden dříve vydal na Ravalomananu zatykač. „Nepřeji si na Madagaskaru krveprolití. Neobávám se rovněž uvěznění. Věřím, že mi při návratu na Madagaskar pomůže Africká unie a JARS,“ uvedl Ravalomanana a dodal, že urychlené referendum nebo prezidentské volby jsou jediným možným řešením současné krize. Rajoelina však naplánoval prezidentské volby až na říjen 2010.
V Antananarivo se téměř denně scházejí tisíce Ravalomananových příznivců. Pokojné demonstrace jsou však trnem v oku nového prezidenta. V pondělí 20. dubna večer postupovala skupina demonstrantů k soudnímu dvoru v centru města a protestovala proti uzavření Radia Mada a Rádia Fahazavana. Bezpečnostní složky
použili k rozehnání davu nejprve slzný plyn, pak začaly střílet. Prozatím jsou hlášeni 2 mrtví a 13 zraněných, není však jisté, zda smrt či zranění způsobila střelba. Někteří zahraniční reportéři se shodují, že nejméně jeden člověk zastřelen byl. Vůdci Ravalomananových příznivců svolávají další demonstraci na úterý, 21. dubna.

17. 6. 2009
3. června madagaskarský nejvyšší soud odsoudil bývalého prezidenta Marca Ravalomananu ke 4 letům vězení a k pokutě 70 milionů dolarů za údajné zneužívání moci. Podobný rozsudek si vyslechl také bývalý ministr financí Haja Razafinjatovo.
„Ravalomanana míchal věřejné zájmy se svými osobními zájmy,“ uvedla ministryně spravedlnosti Christine Razanamahasoa.
Hlavním předmětem žaloby měl být nákup prezidentského Jambo jetu za 60 milionů dolarů. Ravalomanana nový letoun hájil tím, že bude sloužit k cestám do zahraničí při získávání investic a finanční pomoci Madagaskaru. Kritici to naopak vidí jako nemístnou extravaganci. V důsledku soudního verdiktu se jeví návrat bývalého prezidenta do vlasti jako málo pravděpodobný. Ravalomanana rovněž obvinil Francii – bývalou koloniální mocnost –, že stála v pozadí Rajoelinova státního převratu, neboť jí nebyl po chuti Ravalomananův režim ekonomicky orientovaný spíše na Spojené státy a některé jiné evropské země.
Andry Rajoeliona prozatím stále nebyl na mezinárodním poli uznán prezidentem Madagaskaru.
10. června přichází regionální obchodní blok Comesa s požadavkem vojenské intervence. Odvolává se přitom na komorský precedent, při němž loni jednotky Africké unie pomohly vystrnadit z Anjouanu vůdce rebelů. Spojené národy a Francie však před vojenským zásahem varují. Vyslanec OSN Tiebile Drame v Anatnanarivu prohlásil, že Comesa, sdružení 19 jihoafrických a východoafrických států, by měla spíše podporovat politický proces.
Marc Ravalomanana stále prodlévá v Jihoafrické republice a hledá mezinárodní pomoc pro svůj návrat na Madagaskar.

23. 9. 2009
Ve středu, 5. srpna, se v mozambickém hlavním městě Maputu sešli pod záštitou bývalého mozambického presidenta Joachima Chissana všichni 4 poslední prezidenti Madagaskaru – Andry Rajoelina, Marc Ravalomanana, Didier Ratsiraka a Albert Zafy. Dohodli se na tom, že do 30 dnů vytvoří přechodnou vládu, která bude pod mezinárodním dohledem řídit zemi ne více než následujících 15 měsíců. Vláda by měla sestávat z presidenta, vícepresidenta, premiéra a tří jeho zástupců. Koncem příštího roku by se pak měly uskutečnit volby. Součástí dohody byla i amnestie pro Ravalomananu, který byl v červnu odsouzen ke 4 letům vězení a pokutě 70 milionů dolarů za zneužívání moci. Ravalomanana uvedl, že se hodlá vrátit do země, ale že vyčká příznivého okamžiku. Rovněž oznámil, že se nechce osobně podílet na přechodné vládě, ale že této možnosti využije jeho strana. Amnestii získal i Didier Ratsiraka, který byl r. 2003 odsouzen k 10 letům nucených prací a k 5 letům vězení.

25. a 26. srpna se v Maputu konalo druhé kolo rozhovorů, při němž se mělo rozhodnout, kdo povede přechodnou vládu. Čtyři delegace ani jejich nejvyšší představitelé se však nedokázali dohodnout na obsazení nejvyšších postů přechodné vlády a jednání zůstalo na mrtvém bodě. Rajoelina v druhém zářijovém týdnu sám sestavil novou vládu složenou výhradně z jeho příznivců. Opozice i čelní představitelé Africké unie a Jihoafrické republiky však jeho iniciativu odmítli.

poznámky:

1) V té době se odehrál nezdařený pokus o státní převrat. 18. listopadu generál Andrianafidisoa, známý jako Fidy, vyhlásil volenskou vládu. Fidy usiloval o kandidaturu v prezidentských volbách, avšak nebyl schopen složit povinnou peněžní zástavu v hodnotě 25 milionů ariary (asi 11 000 dolarů). Generál Fidy se s vojáky usadil poblíž letiště v Ivato, severním předměstí Antananariva. 18. listopadu ráno policie v táboře zaznamenala střelbu. Později se ukázalo, že jeden voják byl zabit a jeden raněn. Právě během tohoto incidentu se prezident Ravalomanana vracel z návštěvy Francie. Jeho letadlo bylo odkloněno a přistálo na letišti v Mahajanze. Následujícího dne nechala vláda Fidyho hledat; několik desítek vojáků obklíčilo jeho dům. Ještě o den později vysvětloval Fidy v rozhlase, že se nepokoušel o státní převrat a že jde o mylnou informaci. Jen se prý snažil dosáhnout prezidentovy rezignace, neboť jeho vláda je prý neústavní. Několik prezidentských kandidátů se za něj postavilo. Na Fidyho byla vypsána odměna 50 000 dolarů. Byl zadržen 12. prosince v hotelu a nekladl odpor. 2. února 2007 byl odsouzen na 4 roky vězení.

2) Výsledky prezidentských voleb v prosinci 2006 (jmenovitě uvedeno jen několik prvních kandidátů): RAVALOMANANA Marc 54,8 %, LAHINIRIKO Jean 11,7 %, RATSIRAKA Roland 10,1 %, RAZAFIMAHALEO Herizo 9,1 %, RATSIRAHONANA Norbert 4,2 %, ANDRIAMANJATO Ny Hasina 4,2 %, RAVELOMANANTSOA Elia 2,6 %, RAKOTONIAINA Pety 1,7 %, ostatní 1,6 %.

3) Iarovana Roland Ratsiraka se narodil v Antananarivu 15. srpna 1966. Je aktivním politikem a synovcem bývalého prezidenta Didiera Ratsiraky. Studoval na Madagaskaru a ve Francii a založil několik společností. Roku 1996 ho jeho strýc jmenoval ředitelem propagandy v tamatavském regionu. O dva roky později založil Roland Ratsiraka politické uskupení Toamasina tonga saina a jako zástupce Toamasiny byl zvolen do Národního schromáždění. R. 1999 byl zvolen za starostu Toamasiny (Tamatave), ale již za dva roky byl z funkce odvolán. V listopadu 2003 byl však na místo starosty znovu zvolen a setrval tam až do 15. února 2007. V dubnu téhož roku byl uvězněn pro korupci. 5. října 2007 dostal osmnáctiměsíční odklad trestu a téhož dne byl propuštěn na svobodu.

4) Cécile Manorohantová byla ministryní obrany od 27. října 2007. Byla první ženou zastávající na Madagaskaru tento úřad.

5) Slovo antsiva označuje v malgaštině mušli a také hudební nástroj vyrobený z mušle. V armádách malgašských králů plnila antsiva stejnou funkci jako polní trubka v armádách evropských.

6) Celým jménem Roindefo Monja Zafitsimilavo (*1965). Jeho otcem byl Monja Jaona (1910–1994), malgašský politik a nacionalista. Založil stranu Madagaskar pro Malgaše a usiloval o svržení Tsirananova režimu r. 1972. Jeden čas byl také starostou Toliary.

7) Jacques Hugues Sylla (*1946) byl premiérem již za vlády Alberta Zafyho v letech 1993–1996 a poté od února 2002 do ledna 2007. V letech 2007–2009 byl předsedou národního shromáždění. Narodil se na ostrůvku Sv. Marie (Ile Sainte Marie, Nosy Boraha) u východního pobřeží Madagaskaru. Jeho otec Albert Sylla byl ministrem zahraničí ve vládě prezidenta Tsiranany. Zahynul při leteckém neštěstí v červenci 1967.

8) Marojejy a Masoala jsou národní parky na severovýchodě Madagaskaru. Zatímco Masoala představuje jeden z největších dosud nenarušených deštných lesů na Madagaskaru, v Marojejy jsou pod ochranou zejména vysokohorské biotopy tzv. vřesovcového buše, unikátního rostlinného společenstva, které na Madagaskaru existuje jen na třech nebo čtyřech místech a pouze v Marojejy nebylo nikdy nijak významně narušeno člověkem. Marojejy je také výjimečné tím, že se tu lze na maléploše setkat se všemi výškovými pásmy – s nížinným deštným lesem, s horským lesem, vysokohorským lesem i vřesovcovým bušem.

Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA

Domovská stránka Expedice LEMURIA