published in: Ex (Kulturní servis časopisu Reflex), listopad 2005: 29

Madagaskarské předjaří

Pavel Hošek

Listopad je na Madagaskaru časem nadcházejícího jara. Doba dešťů ještě nezačala, ale už začíná pršet. Příroda se v bouřkovém hromobití chystá k divokému rozpuku, člověk spíš k poklidnému rozjímání. Kapky den za dnem tepají vyschlou zem a začínají se dít věci. Šedé a dřímající lesy obléknou ostře zelený kabátek protkaný barevnými knoflíky květů a v něm se začnou prohánět dosud jen lenivá boží stvoření. Déšť stéká po hustém lemuřím kožichu, třpytí se v kapkách na nosech chameleonů a vytahuje z bláta hybernující žáby, jimž nastává čas množení.
V okolí zálivu Baly na západě ostrova vstávají i angonoky, nejvzácnější z želv . Podřimovaly několik suchých měsíců v bambusových houštinách a náhodný kolemjdoucí je jen stěží spatřil. Zato teď je jich všude plno. Jako malé dvacetikilové tančíky haraší v roští, proráží stezky v haldách listí a prchají před biology z celého světa, kteří za nimi klušou s notesy a džípíeskami. Želví kavalíři supí za slečnami a scházejí se k rytířským soubojům. Doufají, že jim během zimy zase trochu povyrostl hákovitý bodec na spodu krunýře, a znovu po roce měří síly se starými soupeři. Za lhostejného očumování dámským obecenstvem se přetlačují ne nepodobni zápasníkům sumo a snaží se jeden druhého obrátit na lopatky. Doslova, i když kdo ví, kde mají pod kostěným brněním lopatky. Vítěz neodchází s vyvolenou do ústraní, ale vybírá si odměnu hned na místě – u želv se to tak nebere. Obtěžkané dámy začnou ještě před koncem roku přehrabovat lesní písčiny a spálené plochy lesa a hledat vhodný substrát pro své potomstvo, zatím ještě schované ve vejcích.
Angonok dnes ve volné přírodě žije již jen asi 400 kusů, všechny právě okolo zálivu Baly. Listopad a prosinec jsou asi nejlepší měsíce pro jejich pozorování. Vůbec je to nejpříhodnější čas k návštěvě Madagaskaru pro ty, kteří baží po přírodních krásách a zajímavostech. Má i tu výhodu, že oproti prázdninovým měsícům jsou o poznání levnější letenky, prázdnější hotely a kempy a zdvořilejší řidiči a průvodci. Deštěm rozbahněné cesty přinášejí dobrodružnější cestování a malaričtí komáři se začnou ve velkém líhnout teprve za dva tři měsíce.
Teprve před pár lety se ze zálivu Baly stal národní park. Zatím o něm mnoho lidí neví, a tak je tu na pozorování želv spousta místa a klidu. Cesta tam vede nevalná a zdlouhavá, což také leckoho odradí. Pro místní rybáře je Evropan dosud exotickým tvorem hodným dlouhé a soustředěné pozornosti.
Ale i pro turisty z nejpohodlnějších a nejzhýčkanějších mám dobrou zprávu. Angonoku lze spatřit i v chovné stanici v parku Ankarafantsika, kam vede asfaltka přímo od letiště z hlavního města. Již asi 20 let se tu snaží angonoku rozmnožovat a mláďata vracet zpět do přírody. Zatím se podařilo odchovat více než 200 jedinců – to je víc jak polovina současné populace v přírodě. Úspěchy chovu nás přivedly k rozhodnutí pomoci. Agenturou Koniklec pořádá sbírku, jejíž výtěžek bude odevzdán přímo chovné stanici v Ankarafantsice.


S jarem přicházejí květy. Na snímku Uncarina sp.

Asi čtyřleté mládě angonoky měří zhruba 7 cm. Dospělci dorůstají délky 40–50 cm.

Dospělá želva angonoka v přirozeném prostředí bambusových houštin západního Madagaskaru.


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA