published in: Živa 4, 1993: 158–159

Adansonia fony – nejmenší z obrů*)

Libor Kunte

Madagaskarská flóra poutá pozornost řady botaniků díky mnoha zajímavým druhům, rodům a čeledím, které nenajdeme nikde jinde na světě. Vysoké procento endemismu je zapřičiněno ostrovní izolací, jejíž délka trvání se odhaduje na 165 milionů let.
Madagaskarské baobaby patří bezesporu k zajímavým a u nás málo známým druhům. Většina zástupců čeledi Bombacaceae, kam patří i rod Adansonia , roste v tropech a subtropech. Kromě baobabů zahrnuje tato čeleď i známé druhy jako například lahodné, avšak kvůli zápachu pro Evropana téměř nepoživatelné ovoce durian – Durio zibethinus, anebo pro vlákna pěstované Bombax malabricum či Ceiba pentandra.
Rod byl pojmenován na počest francouzského botanika Michela Adansona (1727 – 1806), který se pokusil o zavedení statistických metod do systematiky. Literatura se téměř výlučně zmiňuje o jediném zástupci z černého kontinentu baobabu prstnatém (Adansonia digitata), který roste na východoafrických savanách. Jeden druh pochází z Austrálie (A. gregori) a největší druhové zastoupení je na Madagaskaru. Na celém ostrově lze nalézt sedm základních druhů (včetně A. digitata). Rod Adansonia je v rostlinné říši držitelem několika rekordů. Německý cestovatel a přírodozpytec Alexander von Humboldt (1769 – 1859) tvrdil o baobabech, že jsou nejstaršími živými organizmy na Zemi. Stáří největších exemplářů se odhaduje na několik tisíc let. Kmen A. digitata dosahuje průměru více než 10 m, ovšem údaje o jedincích s kmenem silným 44 m jsou jistě více než nadsazené. Nejmohutnější stromy jsou schopny ve svém kmenu nashromáždit až 2 000 litrů vody. Svou anatomickou i morfologickou stavbou baobaby odpovídají pachykaulním sukulentům.
Relativně malé území jihozápadního Madagaskaru je oblastí původního rozšíření nejmenšího baobabu A. fony H. Bail., jehož kmen dorůstá výšky maximálně 5 m a průměr báze nepřesahuje 1,5 m. V terénu tvoří výrazné dominanty, protože ve společenstvu „trnitého buše“ patří k nejmohutnějším rostlinám. Na první pohled upoutá samozřejmě svým habitem. Kmen a kosterní větve jsou pokryty rezavohnědou odlupující se borkou. Poměrně silná kůra kryje měkké pletivo uvnitř silného kmene, které plní především funkci zásobárny vody. Má dlanitý, pěti- až sedmičetný, mírně pilovitý, dlouze řapíkatý, lesklý list.
V polovině února jsme objevili některé jedince v květu a získali tak příležitost obdivovat jejich krásu. Jakmile prasknou mohutné zelené lístky kališní a stočí se k bazální části poupěte, objevují se žluté korunní lístky a velké množství žlutých tyčinek. Červená čnělka je asi o třetinu delší než tyčinky a na konci nese shluk niťovitých blizen. Plodem je nepukavá dřevnatá tobolka s hnědým plstnatým exokarpem, která dozrává přibližně za pět měsíců. Semena jsou obklopena měkkou vatovitou dužninou. Místní obyvatelé prodávají plody některých baobabů, včetně A. fony na trzích, neboť ze semen lisují olej a z dužniny získávají nakyslý nápoj. Jeho příprava spočívá v prostém namočení dužniny do vody na dobu asi 10 hodin. Semena výborně klíčí a semenáčky rostou zpočátku velmi rychle.
A. fony roste na vápenitém podkladu Plateau Mahafaly, na malém území pod Toliarou a ještě severnější oblasti v okolí Analabe. V přírodní rezervaci Namoroka roste A. fony var. rubrostipa Jum. et Perr., která se od nominální variety liší nejen místem výskytu, ale i červenými palisty. Poprvé jsme A. fony nalezli nedaleko vesničky Itampolo, a během našeho pobytu v oblasti Hatokaliotsy  jsme ho na odlehlých lokalitách nacházeli dosti často. V žádném případě však nejde o rostlinu s hustým výskytem.
V aridních oblastech jihozápadu, kde se průměrný roční úhrn srážek pohybuje okolo 350 mm, přicházejí deště velmi nepravidelně. Není proto výjimkou, že zde celý rok neprší, a uvedené množství spadne během několika dní. Naprosto extrémní sucho postihlo tuto oblast v období od roku 1990 do ledna 1993, kdy zde vůbec nepršelo. Rostliny přežívají vlivem vysoké vzdušné vlhkosti od moře a tvořící se rosy, kterou jsou schopny využívat. Oba uvedené zdroje příjmu vody zabezpečí fungování všech důležitých fyziologických procesů a tím i přežití rostlin v těchto podmínkách.
I když se naše pozorování uskutečnilo v únoru, kterému předcházel deštivý leden, byly některé stromy v plném květu, zatímco na jiných nebyla ani poupata a na některých teprve začínaly růst listy.
Rostlinné společenstvo jihozápadního Madagaskaru patří snad k nejzajímavějším výtvorům přírody, které lze na ostrově nalézt. Spolu s baobabem fony nacházíme zástupce endemické čeledi Didiereaceae – Alluaudia montagnacii a Didierea trollii, dále pak různé druhy pryšců Euphorbia enterophora, E. stenoclada, E. aff. millii a Pachypodium geayi. V současné době, kdy oblastí prošlo mnoho biologů, je možné v těchto místech objevit zcela nové taxony, a to nejen v rostlinné říši. Baobaby zde přežívají zvyšující se tlak antropogenních vlivů jednak proto, že nejsou využitelné do takové míry jako rostliny „trnitého buše“ a také proto, že jsou pro domorodce „fady“, tedy něco pověstně zakázaného, neboli tabu.
 
 
Květ Adansonia rubrostipa (=A. fony)




 

*) Článek byl napsán ještě před revizí rodu, kterou provedl až D. Baum roku 1995. Správný, dnes platný název druhu je Adansonia rubrostipa. V době zveřejnění článku však byl všeobecně užíván a za platný pokládán název A. fony. Přidržujeme se původní verze textu. Stejným případem je i staré jméno A. gregori, platný název australského druhu je A. gibbosa.

podrobněji o baobabech


Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Expedice LEMURIA