published in: Vesmír 77, 1998: 558

Vodní eroze na Madagaskaru

V některých částech Madagaskaru je vodní eroze hlavním modelářem krajiny. Některé prameny dokonce uvádějí, že na Madagaskaru je nejsilnější vodní eroze na světě. To znamená, že z určitého území a v daném čase odnese voda největší objem horniny. Tampoketsa, náhorní plošina centrální oblasti ostrova, je doslova rozbrázděna oranžovými roklemi, údolíčky, kaňony, koryty a stržemi. Svěže zelené kopce porostlé trávou (Aristida multicaulis) ostře kontrastují se sytě oranžovou barvou odkryté zeminy.
Erozní rýhy vznikají dvěma způsoby. Méně častá povrchová eroze se vyvíjí pozvolným vyplavováním vulkanických hornin nebo sedimentů. Mají tvar protáhlých stružek až údolí a někdy připomínají vyschlá řečiště potoků a říček. Madagaskařané ji nazývají tevana, což bylo původně slovo Tsimihetů označující rokli. Častější a nápadnější jsou lavaka (malgašsky jáma, díra), obrovité, hluboké strže, doslova přírodní amfiteátry, které vznikají většinou náhle a obvykle v mocných vrstvách lateritických půd. Lavaka bývají až několik desítek metrů hluboká a mnoho set metrů široká. Běžné jsou případy, kdy voda odnese naráz 500 000 m³ země. Množství splavované horniny je tak velké, že obarvuje velké řeky a je dobře patrné i z oběžné dráhy Země. Třetí snímek ukazuje ústí řeky Betsiboka při západním pobřeží ostrova.
Text a první dva snímky © Pavel Hošek, třetí snímek NASA

	Národní silnice číslo 7 vedoucí z hlavního města do Toliary. Místo poničené vodní erozí je na náhorních pláních nedaleko pohoří Isalo.
	Silnice mezi Morondavou a Antsirabe se strženým mostem.
	Ústí řeky Betsiboka nedaleko přístavu Majunga. Voda je zbarvena splavenou lateritickou půdou.

Viz také článek D. Storcha O katastrofách malých a velkých


Domovská stránka Pavla Hoška	Domovská stránka Expedice LEMURIA	Obsah fotoseriálu