published in: Vesmír 77, 1998: 615–621

Aepyornis maximus – největší pták všech dob1)

Pavel Hošek

O gigantických ptácích obývajících Madagaskar probleskovaly různé, více nebo méně věrohodné historky a zkazky již ve středověku. Šířily se mezi arabskými a později i evropskými mořeplavci. Zvěčnil je i Marko Polo ve svém pozoruhodném cestopise Milion. Vypráví v něm o obrovitých ptácích, kteří ve svých pařátech zlehka vynášejí k obloze slony (podrobněji viz Vesmír 16, 182, 1899).
První kosterní pozůstatky velkých nelétavých ptáků však na Madagaskaru objevili francouzští paleontologové teprve před 148 lety. Během následujících deseti let se jim podařilo nashromáždit tolik ostatků, že mohli sestavit první úplnou kostru. Již z prvních nálezů bylo zřejmé, že dávní ptačí obyvatelé nelétali. Kosti křídla jsou zkrácené, některé dokonce srostlé, takže výrazně omezují pohyb předních končetin zejména v ramenním kloubu, který je pro let asi nejdůležitější. Také kosti zadních končetin jsou krátké, masivní a těžké – dokonce i ve srovnání s dnes žijícími nelétavými ptáky, pštrosem, emu, kasuárem a dalšími. Z toho jednoznačně vyplývá, že Aepyornis maximus*), jak se tento bájný obr učeně jmenuje, nebyl „běžcem na dlouhé tratě“. Pohyboval se jen velmi pomalu a stěží by se mohl měřit s menším, ale rychlonohým pštrosem. Pro velký spěch nebyl ani důvod. Před příchodem člověka neměl tak velký tvor na Madagaskaru žádného přirozeného nepřítele, který by ho k rychlejšímu běhu „přinutil“. Ze zachovalých zobáků a pařátů je patrné, že byl býložravcem, a neměl proto ani důvod honit se za nějakým tím pamlskem.



Srovnání velikostí vybraných běžců)


Největšího ptáka všech dob vlastně z epyornise udělal právě „váhavý“ způsob života. Mohl si totiž dovolit nějaké to kilo navíc. Dean Amadon, který se zabýval rekonstrukcí svaloviny, odhadl, že největší druh rodu Aepyornis vážil asi 400 až 500 kg. A tak přesto, že nedosahoval nijak závratných rozměrů, ba na výšku byl dokonce o něco menší než novozélandský moa (Dinornis giganteus), předhonil všechny své ptačí příbuzné hmotností. Zavalitost a váha se odrážejí také v jeho vejcích, která jsou nějvětší v ptačí říši. Měří asi 35 cm na délku a mají obsah asi 10 litrů, což představuje zhruba 160 slepičích vajec. Skořápka svou tloušťkou i váhou připomíná porcelán čajového šálku.
Původ velkých nelétavých ptáků na Madagaskaru je nejasný. Pradávní příbuzní dnešních epyornitidů žili v Africe. Známe například jejich ostatky z území dnešního Egypta, které jsou staré 30 až 40 milionů let. I tito ptáci však již nelétali. Zdá se proto, že jednotlivé vývojové linie se musely odštěpit ještě dříve. Posledním obdobím, kdy bylo možné přejít z Afriky na Madagaskar suchou nohou, byla pozdní křída. Některé teorie také tvrdí, že předci epyornitiformních ptáků měli ještě funkční křídla a mohli překonat kratší vzdálenost nad mořem.
Nelétavých ptáků žilo na Madagaskaru nejméně 7 druhů. Dnes je řadíme do dvou rodů (Aepyornis a Mullerornis). Nejdéle přežil zřejmě právě největší z nich – Aepyornis maximus . Poslední zmínky o jeho výskytu pocházejí ze 17. století. Není známo, zda se s ním někdy tváří v tvář setkal nějaký Evropan. Zdá se ale, že nikoliv, neboť žádný z těch, kteří tenkrát Madagaskar navštívili nebo na něm dokonce žili, nám o tom nezanechal sebemenší zprávu. A lze jen těžko uvěřit, že by si takové setkání někdo nechal pro sebe.
Zato s vajíčky a jejich skořápkami se lidé na Madagaskaru setkávají v hojné míře dodnes. Epyornis žil v jihozápadní a západní části ostrova a tam také existuje několik velmi bohatých nalezišť. Skořápky se však nacházejí po celém západním pobřeží Madagaskaru a vzácně i na východní straně. Byly tam přivezeny malgašskými námořníky a rybáři, kteří je používali jako nádoby na vodu. Celá neporušená vejce jsou velkou vzácností a na madagaskarském černém trhu s přírodninami se prodávají asi za deset až dvanáct tisíc dolarů. Přitom je jejich vzácnost vlastně umělá, způsobená neopatrností domorodých „paleontologů“, kteří ve snaze vykopat co nejvíce ostatků na prodej vejce skoro vždy rozbijí. A tak pro větší efekt úlomky alespoň slepují (viz snímek).
 
Aepyornis maximus - rekonstrukce Rekonstrukce vyhynulého ptáka druhu Aepyornis maximus, který žil na Madagaskaru ještě před několika sty lety. Kresba © Vladimír Zadražil
Aepyornis maximus - kostra Kostra druhu Aepyornis maximus ve srovnání s kostrou dnešního pštrosa (Struthio camelus).
Aepyornis maximus - vejce Skořápky obřích vajec se na jihozápadě Madagaskaru nacházejí běžně. Lze je také zakoupit v nejbližším velkém městě. Domorodí prodavači z jednotlivých úlomků umně sestavují celá vejce.
Velcí nelétaví ptáci žili na Madagaskaru v několika druzích řazených do dvou rodů: Mullerornis s několika menšími druhy a Aepyornis, do kterého patřili nějvětší známé druhy ptáku. Aepyornis maximus byl asi dvojnásobné velikosti než zástupci rodu Mullerornis. Jeho mozkovna (na obrázku dole [nebo vpravo]) měla zhruba čtyřnásobný objem. Nápadným útvarem byl devitinásobně zvětšený podvěsek mozkový (hypofýza – tečkovaně). U velkých druhů je hypofýza zvětšena vždy, neboť musí zajišťovat větší produkci růstového hormonu. U žijících druhů ptáků a savců to bylo potvrzeno i experimentálně. (Podle T. Edingera)
*) Malgašové mu říkají vorombe (vorona – pták, be – velký).
 
viz také:
Megaladapis edwardsi - největší z lemurů
Vymírání velkých zvířat na Madagaskaru
Vymírání druhů a populací

*****

1. Již po uzávěrce tohoto čísla Vesmíru se v  National Geografic  objevila kratičká zprávička o objevu nového druhu ptáka, který žil na území dnešní Austrálie před asi 8 miliony lety. Jeho kostra je ještě větší než kostra epyornise. Na rozdíl od všech ostatních velkých "praptáků" nepatří  Dromornis stirtoni  mezi běžce, ale zřejmě kamsi do příbuzenstva hus a kachen.  Aepyornis maximus  tak ztrácí své prvenství největšího ptáka, jaký kdy žil.
 
Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA Zpět na obsah fotoseriálu
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA Obsah fotoseriálu