published in: Vesmír 78, 1999: 377

Madagaskar a bizarnost

Pavel Hošek

S Madagaskarem se pojí jistý těžko definovatelný a téměř jistě i těžko ověřitelný jev. I když jej lze označit spíše za dojem nebo pocit, vyjadřují jej skoro všichni biologové, kteří v nějakém smyslu studovali rozmanitost zdejší fauny. Nejrůznější její zástupci budí dojem, jako by se Madagaskar stal jakousi pokusnou laboratoří přírody, kde se „zkoušejí a ověřují“ všelijaké bizarnosti a neobvyklosti. Nejlépe to vyjádřil již r. 1771 Phillibert Commerson, který napsal: „Příroda jakoby se zde uchýlila do soukromé laboratoře, aby mohla pracovat na modelech jiných, než jaké dosud používala. Setkáte se tu na každém kroku s bizarními a nádhernými formami života na různém stupni vývoje...“. Tvarová i barevná rozmanitost a podivnost mnoha zdejších tvorů je skutečně nápadná a vine se od nejrůznějších obratlovců (třeba chameleonů   či gekonů rodu Uroplatus ) přes celou rozsáhlou hmyzí říší (příkladem může být pakobylka Archioptera fallax nebo zobonoska Trachelophus giraffa) až po pavoukovce a další bezobratlé (viz také pérovku pavouka Archaea workmani).
 
Kudlanka Mantis viridis – jeden z asi 55 madagaskarských druhů řádu kudlanek (Mantodea) 
Zobonoska Trachelophorus giraffa
Dole: „Netradičně“ vyhlížejícím hmyzem jsou červci (Coccinea), kteří žijí přisedle na stoncích bylin i dřevin a sají rostlinné šťávy
Pavouk Argiope coquereli staví podobné pevné sítě jako Nephila madagascariensis . Zavěšuje je svisle na vegetaci, nejčastěji do výšek okolo jednoho nebo dvou metrů, takže se s nimi často (a velmi detailně) seznamuje každý, kdo prochází bušem. Pavouk, který je blízkým příbuzným u nás nedávno objeveného druhu Argiope bruennichii, dosahuje v rozpětí nohou asi 8 cm.
Častým podkorním hmyzem suchých oblastí Madagaskaru jsou rybenky z rodu Lepisma. Příbuzné drobnější druhy dobře známe i z českých domácností.
Pakobylka Archioptera fallax
Pavouk Archaea workmani dorůstá jen nevelkých rozměrů 3–6 mm. Při náležitém zvětšení se z něj však stává pěkná „příšera“ s neobvykle stavěnou hlavohrudí a mohutnými protaženými chelicerami. Spolu s několika dalšími druhy patří do zřejmě nejstarší dosud žijící čeledi pavouků – Archaeidae. Její zástupci jsou známi z baltského jantaru. Rod Archaea má zajímavé, nepříliš obvyklé zeměpisné rozšíření. Různé druhy žijí v Jižní Africe, na Madagaskaru a v Austrálii. Pavouci nejsou v přírodě příliš vzácní, ale unikají pozornosti svými drobnými rozměry a nenápadným zbarvením. Lze se s nimi setkat spíše ve vlhčích oblastech na vegetaci nebo v lesní opadance.
 


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA Zpět na obsah fotoseriálu
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA Obsah fotoseriálu