Ediční poznámka

Při přepisu Hilsenbergrova a Bojerova cestopisu jsem se snažil zachovat vše v původním znění. Opravil jsem pouze několik málo zcela zjevných překlepů. Je ovšem možné, že některé pro mne ve staré češtině méně zjevné chyby zůstaly na svém místě.
Původní poznámky pod čarou jsou značeny velkými písmeny. Za nimi na konci stránky následují mé vysvětlivky a doplňující poznámky číslované arabskými číslovkami.
V době vzniku cestopisu teprve na Madagaskar pronikalo písmo (latinka, arabské již bylo přítomno). Zápis malgašského jazyka nebyl ještě ustálen a tak cizinci z různých evropských zemí používali přepis jejich jazyku nejbližší. Hilsenbergr a Bojer se přidrželi fonetické podoby slov a zapsali je tak, jako kdyby šlo o výrazy francouzské. V jiných případech zase malgašská slova doznala jistého vývoje – jejich dnešní podoba se liší od podoby z počátku 19. století. Správnou malgašskou podobu proto uvádím ve většině případů v poznámkách.
Pro rychlejší orientaci ve starodávném textu uvádím ještě odlišnosti v zápisu hlásek: g – j, j – í, w – v
 

Nástin zeměpisný králowstwj Emerriny u prostřed Madagaskaru ostrowu, za celoročnjho přebytj

od Hilsenbergra a BojeraA 

Oba spisowatelé toho nástinu welmi zanjmawého, mnoho nowého zawjragjcjho, byli od nešťastného kragana Fr. W. Siebera, na cestu ku sbjránj rostlin a giných přjrodnin wysláni. Oba k tomu cjli přidali se k wyprawenj nebezpečnému kapitánem Owenem wedenému na pomořj Afriky wýchodnj. Hilsenberg,1 z Erfurtu rodilý, s mnohými audy toho wyprawenj zahynul gako obět taměgšjho podnebj. Geho přjtel, Wáclaw Bojer, z plasského panstwj rodilý,B pobyw s njm na Madagaskaru, gest nynj professorem rostlinictwj při kollegi králowské na maurickém ostrowě, kdežto přjležitost swau přjhodnau obracuge ku přjspoře2 wěd.
Ze wšech kragin na welikém ostrowě Madagaskaru neywjce zanjmá Emerina3; to nepochodj toliko položenjm gegjm, rozšjřenostj, obyčegi obzwláštnjmi mnohočjselného národu, powahau gegj wlády a d., anobrž zanjmatelnost spjše zakládá se na smlauwě s anglickau wládau zawřené, gegjžto aučel gest do této kraginy oswětu ewropegskau, wědy a umy přeštěpiti. Bojer takto wyprawuge.
Sir. R. Townssend Farquhar, wladař na ostrowě maurickém, wyslal nás s Janem Hastiem, gednatelem hlawnjm na Madagaskaru, abychom ostrow ten weliký, dosawad neznámý přjrodopisně wypátrali a tjm přjsporu učinili odkrytjmi wědám a gmenowitě rostlinictwj. Poskytugeme tedy nástin našich pozorowánj udělaných od Kwětna r. 1822, až k našemu odgezdu. Nebudeme mluwiti o zeměch známěgšjch, pokud kupci do nich přicházegj; nobrž přede wšjm o Emerině rozpráwěti budeme. Wesměs naše wyprawowánj dowolj porownati nyněgšek s budaucnostj, neboť co smlauwa mezi Sirem R. Farquharem a králem Radamau učiněna gest, mizegj národnj tahy, a co Hastie tento krag častěgi nawštěwuge, welikau proměnu widěti na dwoře králowském a w národu. Obyčeg a způsob při gjdle po ewropegsku gest obzwláště zaweden, tři missionáři wysláni gsau od londonské společnosti, aby taděgšj mládež wyučowali w náboženstwj křesťanském, we čtenj a psanj, powoláni gsau řemeslnjci, aby tady řemesla a umy naše sem přesadili. Slowem, wláda mnoho peněz giž wynaložila a poráde wynakládá ku wzdělánj emerinské kraginy, kdežto národ pořád obgewuge chtiwost i schopnost k oswogenj sobě našich wýhod.C Toto ušlechtilé snaženj nepochybně ponese neypěkněgšj owoce a sláwu, genž nepřestáwá rozšiřowati dobrodinj oswěty u národůw diwokých a způsobem neymjrněgšjm westi ge k poznánj wjry Kristowy, bez které ani gediný národ prawé blaženosti dogjti nemůže.
Emerina skoro u prostřed Madagaskaru ležjc, gest welikosti dosawád newypátrané. Na několikero kragů gest rozdělena. Ze wšech kragin toho welikého ostrowu neyweyše gest položena, a tedy i neyzdrawěgšj a gediná, kdežto Ewropan nenj pořáde w nebezpečenstwj. Wšude má wrchy, nagwjce neaurodné, náramnými skalami přikryté. Protož nenj tady zimnic nebezpečných na pomořj, ani nemocj w čase gistém se wyskytugjcjch. Půda méně aurodná nežli na pomořj, zwláště proti wýchodu; wšude gest rudá, plná kamenj; neauroda zwětšuge se podnebjm a špatným zděláwánjm. Toliko pět měsjců w roce nese aurodu, ostatnj čas gest náramně such, zwláště od konce dubna do zářj. Nicméně ráno gest welmi chladno wětrem přesuchým, panugjcjm až do konce zářj, a teploměr okázuge 7°. Wšecky rostliny tenkrát hynau a prahnau, ani krůpěge nepršj; za to ale wystupugj husté mlhy, které obklopugj wrchole kopců w noci, ráno ale, když wycházj slunce, sražugj se co hogná rosa. Od řjgna až do konce března horko neywyššjho a často nesnesitedlného stupně dosahuge. Každý den odpoledne až do půl noci pršj s takowým násiljm, že trhá půdu, stromy a skály. W tom čase wztěkagj se také bauřky, často ukrutnými orkány, o kterých nelze si udělati gen předstawenj, ani nemožna gim wzdorowati; wšecko bořj co gim w cestě stogj. Někdy, slabě ale, země se chwěge; hrnau se ze wzduchu strašné kraupy, kterých se obywatelé bogj, gelikož potlaukagj reyži, tenkráte sotwa wzešedšj.
Rolnictwj stogj w Emerině gako wšude na Madagaskaru na stupni njzkém. Obywatelé gsauce prjliš lhostegni, wšecko zůstawugj přjrodě. Skrowné skypřenj země reyčem a wyhozenj několika semen gest wšecka práce, aby na celý rok dost potrawy wytjžili; ačkoli Emerinštj powinnowániby byli pro powahu půdy swé wjce péče o role mjti, widěti u nich weliké auhory, ze kterýchby náramně mnoho obilj skliditi se mohlo. Na Madagaskaru gako i ginde zdá se býti zůstaweno promyslu ewropegskému pustiny proměniti w kraginy obywatelné; neboť bedliwostj mohlaby zdegšj země šestkrát tolik nesti, co dneska k obžiwenj obywatelstwa stačj.
Reyže, neyčelněgšj předmět rolnictwj na Madagaskaru, obzwláště se dařj w pudě bahnité, protož k tomu wywolugj nižiny nemagjcj odtoku, anebo njzká pořjčj, která snadno potopiti. Rozděliwše pole na kusy malé čtyřhranné rýčem, fangadi4 zwaným, segj reyži, která brzo wzcházj, a potom přesazena bywši sto zrn dáwá.
Behtanihmenowé,5 obywatelé giné kraginy, nesegjce reyži raděgi gi sázegj, gako my hrách anebo fazole. K tomu konci wywolugj kus země neystinněgšj, anobrž i u prostřed lesu; powysekawše trochu stromy, dělagj koljkem do země djry, a do každé zasadj gedno zrno. Tuto práci dwakrát do roka opakugj. W této kragině neypěkněgšj a neybělegšj reyže se rodj. Půdu často střjdagj; po dwau nebo třech letech zase nawracugj se. Wšude, kde zemjnowé6 segj reyži, ubezpečeni gsau aurody, buď powětrnost gakákoli. Někdy wywolugj bahno na polo wysušené a nechagj ge howady rozšlapati; půda pak gest bláto wlhké, kteréž potom zasegj. Po patnácti dnech, neypozděgi za měsjc půdu bedliwě wyplegj, až reyže začjná kwésti, potom o nj nestaragj se wjce. Behtanihmenštj snjmagj pak laty uzralé, zůstawugjce stébla, a mjsto mlácenj roztjragj laty mezi prsty na rohoži po zemi rozestřené. Stébel potřebugj ke hnogenj, Emerinštj ale k pálenj. Ženy a děti chowánjm reyže se zanášegj; mužowé toliko zemi zděláwagj. Obywatelé Madagaskaru nemohliby tedy obstáti bez bahen obšjrných, které pořáde wyzewugj morowé páry, gimžto práwem nezdrawota této kraginy se připisuge.
Nawraťme se k Emerině. Maniok a bataty gsau po reyži neyhlawněgšj potrawau. Bambuliny manyhotowé7 nabýwagj někdy welikosti zrutné8; widěli gsme, které byly zdélj 15 střewjců9 a střewjc w průměru. Také sázegj kukurici, a tak zwaný giromont10, dýně, pistacie zemské (arachis)11, třtinu cukernj, boloch (chlebownjk) a winnau réwu; pak bawlnjk a konopě. Zemčata12, Hastiem priwezená, ku podiwu dobře se dařj a wýborná gsau. Totéž o luštinatých řjci možná, gmenowitě o fazoljch a hráchu. Podnebj této kraginy obzwláště přjhodné gest rostlinám ewropegským. Škoda ale, že zdegšj obywatelé zisku chtiwj řjdko necháwagj obilj na poli uzráti. Sklizené obilj a owoce buď zralé buď nezralé na trh nesau, aby utržili několik bjdných penjzků.
Auplné wypočjtánj rostlin na Madagaskaru nelze dotud dáti; a snad několik wěkůw pomine nežli se to stane. Dřjwe třeba, aby se tu umělosti národů sewerných rozšjřily, které rozprostjragjce oswětu budau kraginy dělati zdrawěgšj, a zpytowati podnes neznámé. Zplodiny13 na pomořj wýchodnjm, sewerném a gižném, též i u wnitř ostrowa toho se nalezagjcj, docela neznámy gsau. Co Frančané, skoro wšickni giž zahynulj, na pomořj sewerozápadnjm nalezli, wždycky může lákati zwědawost rostlinnjkůw. My byli neyprwněgšj tak šťastni, že gsme wnikli do wnitř toho ostrowa a přjležitost měli poklady rostlinné přjrody studowati; prawda sice, že rostliny zdegšj podobagj se pomorským; okazugj ale osobliwé znaky. Konečně přiswědčiti dlužno, že o bohatosti přjrody nelze ani neyžiwěgšj obrazotwornost i sobě předstawenj udělati.
W Emerině nesměgj se nesmjrné hwozdy hledati, gakowé obrubugj pomořj wýchodnj, gedno widěti malé sady, a stromy u měst nagsau řjdké. Neybližšj lesy od hlawnjho města gsau asi dwa nebo tři dni cesty wzdáleni, a proto i paliwo gest drahé tak, že lid tady pálj suché byliny, anobrž i hnůg suchý.
Emerina bohatá gest na howězj dobytek, znamenitý swau welikostj a tučnostj. Také tu mnoho owcj, mjsto wlny chlupy magjcjch, hlawau širokau a ocasem hrubým, někdy dewět i deset liber těžkým, okázalých. Také tam wepřowý a kozj dobytek, který ale podlé zákazu předešlých králůw do hlawnjho města nesměl přigjti, pročež chowal se pět nebo šest čtwrtj mil odtamtud. Toto sprostácké nařjzenj na domlauwánj Hastieowo gest zrušeno. Kuřata a krocani Hastiem přinešeni nynj gsau welmi hogni; a z diwokého ptactwa zwláště gsau kachny mnohočjselné, přikrýwagjce celé rybnjky. Řeky žiwj málo ryb, tjm wjce ale ostrowidů14. Oplýwá země ta auhořemi a krabami, genž poslednj býwagj zrutné welikosti. Zde lowj se toliko wršj a udicj; o sjti nic se tu newj.
Ačkoli země ta takowau hognost potraw poskytuge, obywatelé půl léta špatně tráwj. Za lahůdku magj smažené konjky15 a hausenky hedwábnjD, 16; obzwláště poslednj prý gsau welmi chutné. Také si oblibugj kusu masa telete sotwa donošeného a z kráwy wyřjznutého, kterému chtjči tedy mnoho kraw se obětuge; tento wšak obyčeg barbarský po našem odchodu wládau zapowězen byl. Obywatelé žiwj přeweliké množstwj psů, kteřj nočnjho času strašně wygj.
Zemjnowé dwakrát anebo třikrát za den gedj, k obědu mjwagj wařenau reyži s několika kořeny a lupenjm, kořenjm a solj černau zadělanými. Soli té nabýwagj z popele orobince (Typha), Wundra, gmenowaného, kterauž bylinu cucáwagj. Způsob geděnj gegich hnusj se Ewropčanu; mjsto widliček a nožů trhagj howězinu nebo drůbež prstami a gimi ge do úst cpau. Woda čistá gest gegich gediným nápogem, welmi rádi wšak pigj mokůw opjgiwých, mohauli se gich dopjditi. Po obědě wyplakugj si ústa což způsob gest welmi chwalitebný, protož neznagj bolenj zubů, Ewropčany trápjcjho.
Emerinštj sami sebe gmenugj Huwa nebo Ambamiandru17; Sakalawy, gegich nepřátelé, přezdjwagj gim Ambra – Lambe (pes a prase), a jm gménem i w sedliskách ewropegských gsau známi. Postawy gsau prostrednjho Ewropčana; pleť welmi proměnliwá: některých gest welmi černá, giných zase gako zakaurená, giných konečně oliwowá ponahnědlá. Wšickni pleti černé magj wlasy kudrnaté gako obywatelé celiny africké, kteřj ale barwau podobagj se mulatům anebo Indům, magj wlasy dlauhé gako Ewropčané. Tahy w obljčegi gsau prawidelné, oči pěkné, zuby řádně postawené. Tito si ge někdy očernugj kořenem rostliny pniwé, lingum gmenowané, aby potom tjm wjce zbělely. Gsau čilj a ochotnj; wšak marnj18, wzdornj, zlostnj a skaupj. Welmi gsau nákloněni potřebowati sjly swé tělesné; na sněmjch welikých, Khabar19 gmenowaných, obgewugj mnoho wtipu a wýmluwnosti přirozené.
Oděw gednoduchý: mužowé silnj a sauměrnj zahalugj se do sukna gako pláště na ramena přehozeného, giným kusem obwazugj pás. Tento oděw nikdy praný a řjdko obnowený poskytuge obydlj welikému množstwj neřesti, gegjžto magitelowé nehambj se, dáwati ge na slunci po ulicech swými otroky wjskati. Wlasy pěkně pletau w prameny; magjce ale obyčeg mazati ge logem howězjm a nepřikrýwati hlawu, wyrážegj hnusný zápach w slunci pálčiwém. Fausy toliko na bradě necháwagj růsti, ostatnj pilně kljštkami wyškubugj. Stráž králowská má nynj střjhané wlasy, kterážto proměna popudila ženy k zaufalosti, widaucj muže neywětšj ozdoby zbawené. Poprawa sedmera žen a několika mužůw tento neřád způsobiwšjch brzo zase pokog způsobila. Oboge pohlawj má obyčeg ozdobowati hořegšek ramen a břicha bradawicemi podlé wskusu rozdjlnými a způsob wypuklé práce předstawugjcjmi. Některj pjchagj uši a djru rozširugj, tak že tři prsty gj prostrčiti mohau. Za neywětšj okrasu pokládagj powěšené na nohy, ruce a na krk řetezy, korále a penjze ceny gednoho franku až i piastru, které dohromady někdy 2 nebo 300 frankůw stogj. Tyto poklady gsau u welké wážnosti, gež ani mrtwolám nesundagj.
Děti obého pohlawj až do šestého nebo sedmého roku nahé zůstáwagj, otroci ale wždycky, z kterých až špjna kape. Oděw žen nedělj se od mužského, toliko že hazuku ginák spořadugj, kusem, akandru nazwaným zahalugjce prsa. Wlasy gegich rozděleny gsau w několik pramenů, kterých sprawenj welmi rozdjlné dle wzkusu20 mnoho času potřebuge.
Ačkoli o ženách nemůže se řjci, že gsau pěkné, magj mnohé dost přjgemné tahy a oči přelesklé, což dobře wědj. Wšecky milugj klewety a pletichy. Bažjce po ozdobách a penězjch gsau Ewropčanům přjstupnými; na stud a zdrženliwost nenj tu ani pomyšlenj. Bodré, howořiwé a ochotné, okazugjce wlasy pěkně spořádané, zuby bělaunké, zaobalené gsauce we swém tuturanuhu, okazugj shopnosti gako Parjžanky a Florentinky, swými půwaby působiti a pozornost mužůw gjmati. Staré zákony w Emerině každau ženu cizoložnau odsuzowaly na smrt, třebas i rukau mužowau; nynj ale tento zákon gest mrtwým pjsmenem.
Emeriňané nemagjce obřadu nábožného wěřj w bytnost neywyššj, ochranitele sprawedliwosti a ctnosti, který trestá neb odplacuge skutky po smrti. Obřjzky (mamurah21) šestého anebo sedmého dne po narozenj konagj se s welikau slawnostj w rodinách. Neyhlawněgšj weselka, t. slawnost kaupelj (bain)22 padá na začátek roku. Rok zakládá se na proměnách luny, které rozdelěnj i tady způsobilo mnoho nepohodlj a nepořádku. Prwnj den nowolunj měsjce čerwna nebo lipna23 gest i prwnj nowého roku, na který nadzmjněná slawnost padá.
Madagaskar obtjžen gest mnohonásobnými powěrami, předsudky hlaupými, kterých půwod těžkoby se wyswětliti dal, ačkoli neywětšj djl pochodj náboženstwjm barbarským, s pomořj afrického a asického bljzkého přinešeným.
Wjra na čáry, gewenj duchůw a působenj časů gest wšeobecná. Zlobj se na newěřjcj. Kočky a ptáky netrpj okolo sebe, domnjwagjce se, že gsau čaroděgnjmi, a pokládagjce čáry bez nich za nemožné.
K wěštbě (Skide24) každodenně dělané potřebugj pěkný drobný pjsek, genž uwrhugj do necek k čištěnj reyže ustanowených, brebencugjce nad njm modlitby; pak geg několikrát wařj, dělagj nad njm neurčená znamenj, a tjm se domnjwagj nabyti wědomosti o minulosti, přjtomnosti a budaucnosti. Gsauce churawj nebo nepokognj, chtěgjce wěděti nowiny o nepřjtomném přjteli, začnauce wálku radj se s tjm orákulem, a wěřj pewně na geho zgewenj. Negedj co zapowězeno: králowská rodina zwláště, a tak nazwaná šlechta, neopowažugj se dotknauti darůw poddanými přinesených až wěštba wyřkla, že mohau gich bezpečně užjwati.
Tangen anebo Tangina gmenugj se semena gistého stromu (Tanghinia)25, k neywětšjmu neštěstj po celém ostrowu známá, gelikož náležegjce k gedům rostlinným neykrutěgšjm, přečasto se potřebugj k wypátránj krádce a k wynucenj wyznánj, nenjli důkazů. Gádro na kameně rozetřené a do wody uwržené dá se obžalowanému wypjti. Když swau newinnost obraňuge, a k geho prospěchu nenj swědkůw, přidagj k dawku tři kausky kůže kuřecj, a obwiněný musj tolik wody reyžowé wypjti, až se dáwj; když pak tyto tři kausky kůže newywrhne nagednau, ze zločinstwj gest přeswědčen. Tangina wšak genom w Emerině gest potřebowána, a pořád se uřeďuge, gsauc zachowána toliko k wypátránj welikých prowiněnj, spiknutj proti králi, čaroděgnictwj (bamusawit26), otráwenj, když nenj giných důkazůw. Huwa sebe méně churawěge nebo domnjwage se býti otráwen, powolá wšecky otroky, které bez wýmjnky musj tanginů pohltiti, aby zločinstwj bylo wygeweno. Co poprawy bez powolenj krále, každodenně ku swému prospěchu se oswěcugjcjho,E nemohau se wykonati, skaumánj tanginau pořáde se úřeďuge. Nynj postawj se dwa psi mjsto obžalowaného a žalobnjka, kterým se ged podá; když pes poslednjho zahynul, odsauzen gest ku placenj náhrady, a naopak, když pes obžalowaného obětj se stál.
Mnohem ale wětšj přjklad diwoké powěry toho národu gewj se w dni, které se magj za dni šťastné králowé (winitanih ni Endrien27). Když žena tyto dni slehne, powinna gest swé zrozeňátko hned utopiti. Snadno powážiti, že každoročně weliké množstwj obětj takowého skotského obyčege padá, ačkoli těchto dnj nenj mnoho, a zákon ten toliko na národ černý se wztahuge. Zdá se, že smeyšlenj lidské, ku kterému nyněgšj král se nachyluge, takowý obyčeg hrozný, gemu samému a lidnatosti zhaubný, brzo wykořenj.
Amulety z něgakého dřjwj w pytljku na krk zawěšené ochraňugj prý před poraněnjm a giným neštěstjm we wogně. Čáry (Tanafudi28) wždycky magj při sobě. Giné ramahawala gmenowané gsau u weliké wážnosti pro swé diwné skutky. Sestáwagj z pytljku, w němž něgaké kořeny w čerweném sukně zaobalené, řetěz střjbrný a skořepky mořských zwjřat wšecky dohromady w konec černé hole přiwěšené. Kdo ge nosj, musj běhati anebo padati, což prý gest aučinek těchto čar. Někdy sem a tam běhagj newidauce, kde se postawiti; tenkráte se domnjwagj, že božstwo uraženo bylo, nebo že čaroděgnjk w cestu wskočil. Zkrátka, přemnoho připisugj aučinků wtomu působenj nadpřirozenému; když se domnjwagj, že se okazuge na gegich sněmjch, wšecken národ se třese, zwláště když se obáwagj wyteykánj29, a když se strachugj, že prozrazeni gsau. Tento amulet wždycky w bogi při sobě mjwagj, za weliké penjze geg kupugjce. Wěřj, že zlý sen se newyplnj, když trochu popele hodj za dům, ani nespj hlawau proti gihu, obáwagjce se králi swému způsobiti zlé sny. Potkagjce se obapolně se pozdrawugj, gako to nowěgšj národy na způsob Židůw a Řjmanůw děláwagj. Při tom řjkagj modlitbu, kteráž asi takto znj: „Nynj minulo zlé a dobré přigde, ono nemůže mi cestu zabrániti, ani mně přistjhnauti od zadu, ani tam přibljžiti se ke mě mezi dwěma zeměma; nemůže mne poraziti, ani z hora na mne sestaupiti; odkrade se pryč a zawrženo bude gako ničemné: weliká skála padne na ně, odkud pak newywázne. Nepotká mne wogna a zwjtězjm; budu gako dyeriri (obraz labutě) na wodě; oheň mne nebude páliti, a progdu pec beze škody. Padesát sazenic Banany30 a sto třtiny cukrowé, třebas mrtwých mau rukau zasazených zase pučeti, a ačkoli zwadlých, kwěsti bude.“31
Pokud učenj swatého pjsma w tomto národu se neugme, nesmjme daufati, že oswěta a štěstj udělagj patrné pokroky a že wšecky památky powěry wyhynau.
Mnohoženstwj w obyčegném smyslu tady w Emerině řjdko se naskytuge; mjsto něho ale gest tu obyčeg našemu smeyšlenj mnohem odporněgšj, n. p. muž může w manželstwj pogmauti několik sester, wdowu a gegj dcery; nenj možná přeswědčiti ge o neslušnosti takowůho způsobu. Manželowé žigj pohromadě něgaký čas, nežli swatbu se wšemi obřady slawj. Swatba takto se koná. Když rodina a přjbuznj gsau pohromadě, otec anebo starec přigjmá sliby. Potom následuge hostina weliká, při které beranina a howězina neyhlawněgšj gsau gjdla, ocas wždycky se chowá pro matku newěstinu. Když muž druhau ženu chce sobě wzjti, obdaruge prwnj; ona geg může opustiti, nikdý ale nesmj se s njm rozlaučiti, ledaby tomu muž připustil. Muž dlužen králi o piastr wjce platiti. Mužowé mohau propustiti swé ženy bez okolku; nazwjce se to stáwá při slawnosti láznj. Náchylnost rodičůw ke swým dětem gest na Madagaskaru znamenitým způsobem uspořádána: řjdko ge trestagj; můžowé a ženy nosj ge w loktuši na zádech třebas dennj práci odbýwagjce. Děti negsau wazbami sewřeny ani zawinuty; po zemi necháwagj se lezti, čjmž wšecky audy gegich swobodně rozwinowati se mohau, protož i přemálo mezi nimi nedostatečných. Přemladj se ženj.
Pohřeb takowým způsobem se odbýwá. Když někdo umřel, položj se na lůžko, nebo se umege. S wlasů se sundagj ozdoby, tělo se zawine do trog nebo čtweronásobného sukna, na ruce, nohy a krk se přiwážj řetězy z korálů a giných kamenů z Arabie přiwezených. Konečně segde se celá rodina rozprostowlasatělá, a w staré šaty pagne gmenowané oblečená, aby plakala a mrtwolu nesla ke hrobu. Mezi tjm střjlj se z ručnic za dweřmi, když to zemřelý nařjdil nebo když gest bohatý. Wšickni domácj otroci nesau neydražšj nábytek, obkljčj s rodinau nebožtjkowu rakew a hořekugj i kwjlj. Přišedše ku hrobu, ze zdi třebas deset i dwanácte střewjců zweyšj wywedenému, položj do něg mrtwolu a wšecek neylepšj oděw nebožtjkůw, též i wšecky penjze, někdy u welikém množstwj. Přjbuznj sebe chudšj tyto penjze neberau; tudyž se wyprawuge, že Madagaskar gest bohatšj nežli Peruwia, proto že wšecko střjbro gest bito.32
Nežli hrob se zawře, slawj se weliká oběť. Bohatj porazj při té přjležitosti 20, 30, 40 anobrž i 50 wolů, gegichž maso rozdělugj přátelům, hostům a přjbuzným. Rohy obětowaného dobytka bjle ozdobené po hrobu na odiw se stawj, aby bohatost zemřelého byla patrna. Rodiny zámožné rozprostjragj nowé rohožky ku slawnosti láznj ustanowené, domnjwagjce se, žeby duch gegich přjtele byl uražen, anby widěl dům nečistý. Nemagjce hřbitowa kladau mrtwoly do hrobů buď na dworjch přjdomnjch, buď na mjsta nebožtjkem wywolená; nenj možná udělati deset krokůw, aby se hrob newyskytnul. Audowé králowské rodiny pochowáwagj se na dwory swých přjbytkůw. Na gegich hroby stawj se malé chyše poswatné, thranu massina33 gmenowané. Gedna gich wždy gest na zbořenj, ačkoli pořád se oprawuge; neboť wyprawugj, že mrtwý hnusj sobě wšeliké stawenj na hrobě a že w noci wšecko baurá, co we dne wystaweno bylo.
Když Huwa w cizině nebo na wogně umřel, přjbuznj geho přebedliwě kosti geho do wlasti nesau a gim poslednj službu konagj. General Brady nám wygewil, že u Sakalawůw často děti maso s kostj rodičůw zemřelých nožem řezagj, aby ge w kuchyni při ohni sušily. Rodina na polo gest potěšena magjc ostatky swého milého pokrewnjka. Když pak ale we wogně nebo ginau náhodau potřeba gest mrtwého w cizjch kraginách pohřbjti, pokladagjce dědicowé to za neywětšj neštěstj zaufalstwj se odáwagj. Welmi bedliwě znamenagj mjsto, kde pochowán gest umrlý, a třebas po mnoha létech i s welkým nebezpečenstwjm ostatků geho si zaopatřugj.
Huwowé málo nemocj znagj; položenj Emeriny wysoké dělá, že zimnice, na pomořj tak zhaubné, tady gsau neznámé; mnoho lidj dosahuge znamenitého stářj. Malomocenstwj (lepra) a neštowice gsau tady welmi obecné, též i wyraženiny kurděgné. Ginda neštowice často panowawše býwaly zhaubné: l. 1817 weliké množstwj lidu tady gimi padlo; co ale očkowánj chráničkami34 zawedeno, skoro zhaubnost zmizela. Malomocenstwj řjdko se pozoruge, a protože nemocnj z obcowánj s ostatnjm obywatelstwem gsau wylaučeni, nemoc pomalu mizj.35 Léky gegich gsau gednoduché byliny, kořeny; flastry a masti neznámé gsau tady, a ku podiwu gest, gak rychle rány se zahogugj. Tjm také pochodj neznámost w hogictwj36; newědj, co gest odkleštěnj audu (amputatio), co zlomenina, co snět (gangraena), gelikož smrt náhle přicházjwá.
Weselky zdegšj gsau tanec a zpěw při dwau nebo třech hudidlech. Hudba gegich, alespoň dle našeho saudu gest sprostá a chudá; naše ewropegské nápěwy welmi rádi slyšj a gednoduchá fletna může ge pohnauti k slzám. Hudidla gegich gsau: 1. wallia37, dlauhá třtina, na gegjmžto powrchu natažena gest struna kusem dýně kapilla nazwané, nástrog ten, podobage se kytaře, dalby se zdokonaliti, 2. Lukanga38, polowina dýně, dáwagjc gednoduchý hlas na gediné struně.
Huwowé zabýwagj se hrau kathrau39; na desku s 32 děrami uwrhugj semena bondukowa (Guilandina Bonduc). Obweselugj se také zápasy býkowými, též k určenému cjli házegjce kameny, aby kuře odměnau dostali. Žweykánj tabáku náležj ke wzácným obyčegům obogjho pohlawj; kauřenj geho ale gest řjdké, gelikož ge geden král zapowěděl. Často kauřj konopnau nať mjsto tabáku.
W Emerině možno rozeznati čtwero stawů nebo lépe kast: 1) rodinu králowskau, 2) šlechtictwo, 3) Huwy, 4) Negry. Tyto kasty zůstáwagj odděleny nesměgjce se mjchati. Žena bjlého pokolenj Huw upadne do otroctwj, prowdalali se za černocha. Měšťanowé gsau odděleni od šlechty, takže nižádná zásluha, nižádná služba proukázaná nemůže ge powýšiti. Mohau dogjti odměny a auřadu, nikdy ale nesměgj se připočjsti ku šlechtě, která prý pochodj od neystaršjch králůw, a proto slowau Andrien-dahi40, t. lidé králowštj. Negrowé králowštj gmenugj se Dziron dahá, t. hlawnj podpora koruny.
Ze wšech národů weliký ostrow Madagaskar obýwagjcjch gsau Huwowé gedinj, kteřj mohau následowati Ewropčanůw umy; škoda ale, že pracugj genom tolik, aby swé potřeby upokogjli. Tkagj pěkně tkaniny z hedwábj a bawlny, gež pěkně barwj korau gakéhosi stromu. Wšecku tu práci odbýwagj ženy, odstraniwše semena s bawlny, předau gi na wřeténku, a přjzi nawinugj na dwa koljky do země nedaleko od sebe zaražené, gelikož genom tak dlauhé kusy tkagj, gakowých na swé šaty potřebugj. Položiwše osnowu po celé délce tkagj způsobem welmi gednoduchým, k čemuž užjwagj člunku. Kusy tkaniny bawlněné gmenugj se Taturanah nebo Kuluse, a tkanina hedwábná neywzácněgšj kachena.
Hedwábj a bawlna negsau ale tady tak hogné, gak by se myslelo, gelikož chowánj zwláště prwnjho gest špatné. Hausenky hedwábnj docela od nám známých se ljšj, žiwjce se na rostlinách Amberiwatri (Cytisus Cajan) a Thapia41 nazwaných, P. Hastie přewezl na maurický ostrow prawé hausenky hedwábnj s morušj, kdežto se může očekáwati, že obywatelé ge zlepšj. Z konopě, za čas dešťůw rostaucj, dělagj způsob hrubých tkanin, pagnes gmenowaných pro otroky. Gakowá prostota u dělánj tkanin, takowé i při hotowenj náčinj. Emerina bohatá gest na železo, neboť gsau kraginy, w nichž ze země se wyhrabugj balwany 4, 5 liber těžké. Železo to gest měkké a kugné; litjm železa se nezanášegj. Dělagj z něho kotle, kladiwa, nákowadla42, rozličné nože, reyče, kleště, sekery, lžjce, málo hřebjků, bodoňů43 a d. Kowáři pracugjce ležj na zemi držjce w gedné ruce kladiwo, w druhé ale kus železa; někdy gest widěti rolnjky, an na rowném kamenu mezi nohama postaweném železo bušj. Měch dosazen gest dwěma kusama dřjwj wydlabanýma, as 3 střewjce dlauhými, genž dole gsau spogeni traubau. W dutině nalezagj se dwa pjchy44, které dělnjk nahoru a dolů tahá, tak asi gako u nás máslo se tluče.
Zbožj hručené45 welmi gest sličné. Mjsy poléwané olowem, gež ze země w některých kraginách dobýwagj, gsau wždycky weliké a o nohu podepřené. Tesaři gsauce otočitj46 umj kládu pěkně otesati. Také tu dělagj náčinj z rohu, u p. lžjce a d. Schopnost ale gegich obzwláště se ukazuge w prácech zlatých a střjbrných, dělagjce náramky a řetězy bez pagky (letowánj), gichž spogenj gest welmi něžné, takžeby Ewropan těžko ge dělal po nich, což náramně lichotj ctižádosti zdegšjho národu. Tato marnost špatně užjwaná nedopauštj uznati, že cizj wýrobek gest předněgšj wlastnjho; dowedše něgaký wýrobek podlé w cizině udělaného diwj se, že se gim odpjrá přednost gegich schopnostj.
Obchod wnitřnj w Emerině gest w reyži, bawlně, hedwábj, dobytku, domácjch tkaninách, otrocjch. Tyto rozličné předměty prodáwagj se na welikých trzjch, genž na rozličných mjstech každý den se držjwagj, takže i podlé těchto mjst dnowé gsau pogmenowáni. Tito trhowé odbýwagj se na welikých placinách, kdežto i wogsko se cwičjwá; tady také nařjzenj králowská se ohlašugj. Neybližšj při hlawnjm městě ležj na gih, a slowe pátečný čili juma.47
Kupugjcj ptatj buď piastrami buď tkaninami modrými a bjlými. Huwowé rozdělugj piastru na malé částky ztjžj gednoho zrna reyžowého; wážj ge na wážkách welmi dobře dělaných. Podlé nařjzenj králowského musj každý drobek částku rázu toho penjzu na sobě mjti,48 bez kterého nemůže přigjti do oběhu: to ale nepřekážj, že weliké množstwj takowých drobků, na kterých rázu částky dobře posobeny gsau, gest we běhu, a šizenj hanebné se tropj. Každý djl piastry má swé gméno.
Ondy neyhlawněgšj trh Huwůw byl w otrocjch, které Frančané kupowali w Tamatawě a Fulpointu49. Pro sedljska na ostrowě maurickém a burbonském ročně 3 nebo 4000 otroků se odbýwalo; regjstřiky králowské od roku 1819 okazugj, že ku prospěchu krále toho roku 1150 otrokůw bylo prodáno.
Huwowé nenasytitelně lakotj po penězjch: k nabytj gich pohrdagj smrtj a wšecko podnikagj, aby gako synowé Israelštj w Egyptě gich se dopjdili. Mohauli něčeho zjskati, nemohau swau radost tagiti a oči swé zpustiti s předmětu swého modlářstwj; neymenšj ztráta wjce ge rmautj nežli smrt wlastnj přjbuzných, takže někdy wěřitel podweden dlužnjkem zlostj umjrá. Na klizenj50 se wypůgčugj, ani nemohau se dočkati uzránj obilj, aby ge prodali djlem k upokogenj swých wěřitelů, djlem k těšenj se z pohledu peněz. Důwěrnost51 gegich gest malá, takže domnjwagj se penjze mjti bezpečné do země zakopané; král i neybjdněgšj žebrák autočiště má w zemi.
Huwowé magj powěsť, že w kupčenj slowo zewrub zplňugj; též známo, že ztracené wěci po několika dnech giž u krále gsau schowány; tento způsob ale zdá se býti nalezen od wlády pauze w ohledu politickém, aby totiž král nabyl powěsti dobré u cizjch, aby i geho moc na gewě byla.
Oswěta welmi skrowná; obywatelé nemagj ducha podnikawého, silnice špatné, welmi nebezpečné, takže obchod mezi Emerinau a pomořjm gest welmi obtjžný.
Tananawiru52, hlawnj město a stolice králowská, gest také sjdlo neywyššjho saudu, policie atd. Skoro u prostřed té země ležj asi 300 anglických mil od pomořj Tamatawe53 na straně sewerowýchodnj ostrow obmezugjcjho. Město to wastaweno gest po obau stranách Kiupy řeky54, genž počjná na straně gižnowýchodnj, teče skrz Emerinu a wyléwá se nedaleko Bometoku do moře.55 Město neprawidelně založené podlé welikého pohořj, a poskytuge z daleka pohled labyrintu, přjkopjm obehnaného; mnoho domů stogj na wyšinách nebo na kragi strmin. Má asi 3000 domů, neywjce ze sjtj spletených a doškami přikrytých. Domy šlechtické gsau pěkně ze dřewa wywedené a prostranné. Střecha mnohem wyššj domu samého pěkně gest ze sjtj upletena, deštěm neproniknutelna a podporowána třemi welikými kládami, na každém konci gedna, u prostřed ale třetj. Na každé straně toho klenutj gsau umjstěny dwě tyčky, genž třeba 60 střewjců dlauhé se křižugj, na tyto přiděláwagj malé ptáky ze dřewa nebo střjbra wyrobené, aby znamenali, že w tom přjbytku štěstj panuge.
Wnitřek rozdělen gest rohožemi. Z náčinj domácjho tady gsau džbány hrnčené na wodu s wjčkami sjťowými, několik mis, moždjř na reyži, koště, několik tabákowek, lůžko a ohniště bez komjnu. Lůžko gest zweyšj dwanácti střewjcůw, anobrž w některých domech osmnácti ba i dwadcjti, takže po řebřjku do něho lezau. Na druhé wywyšenině chowagj zásobu reyže na tři měsjce. Ohniště stogj u prostřed; neyhlawněgšj mjsto na něm gest pro hospodáře, giné dwě postrannj ale pro děti a otroky. Dwéře do těchto přjbytků gsau wysoké, takže do nich po kameně wylezti se musj; gediné okno wysoké nad půdau umjstěné proti západu patřj; ostatně gest tady neywětšj nečistota doma. Ozdoby gsau rohožky, na kterých sedj, ležj, gimiž se také přikrýwagj; po stěnách wisj láhwice, taljře atd. Často i kuřata i berani přebýwagj s člowěkem pod gednau střechau, kdežto i náramné množstwj krys těžkosti působj. U každého domu gest také způsob sklepu w zemi wyhrabaného do něhož se reyže a giné zásoby schowáwagj a kamenjm a zemj přikrýwagj. Wšecka ostatnj města gsau wystawěna gako Tananariwu na wršjch a obehnána gednjm anebo dwognásobným přjkopem, někdy 50 nebo 60 střewjců hlubokým. Tento způsob opewňowánj měst pochodj nepochybně mnohonásobnými wognami a barbarským způsobem nenadále na města padnauti a wšecky obywatele do otroctwj uwrhnauti, do města wede gediná cesta welikými kameny ohrazená. Domy neywjce z čerwené hliny gsau wystawěny.
Hrad králowský u prostřed města na neywyššjm mjstě wystawěný sestáwá ze způsobu wečeřadel a ložnic, a wesměs gako ostatnj domy w Tananariwu gest podlé téhož plánu ze dřjwj wyweden, ačkoli gest šindely přikryt a u wnitř plotnami kamennými wydlažen. U wnitř dosti pěkně ozdoben papjry barewnými, kulemi, sklem, malbami a ginými wěcmi z Ewropy přiwezenými; wšecko ale to nepůsobilo na mne, gako na některé missionáry, kteřjž obdiwowali slušnost wšeobecnau těchto přjbytků, welikost a krásu swětnic.F Wenek rozličnými barwami, žlutau, zelenau, modrau, čerwenau, černau a g. natřen, a poskytuge pohled směšný domu z karet stawěného. Strana sewerná a gižná wšude střjbrem gest malowaná. U prostřed nalezá se weliké sklo, nad njm malé zrcadlo obkljčeno wypuklau pracj střjbrnau, a pozlacenými rámy, w Emerině zhotowenými. Protož palác tento slowe Thranu - Wula56, t. střjbrný palác. Kolem do kola běžj pawlač hrubě ze dřjwj pracowaná, na kterau po řebřjku se wylezti musj. Celý hrad a dwůr obehnán gest parkánem, 14 střewjců wysokým, nahoře wšude welikým množstwjm kopj nastrkaným. Čtwero bran k němu wede; k neyhlawněgšj na straně sewerné wede dwanácte nebo třinácte stupňů; ozdobena gest gako hrad sklem we střjbrných rámech. Giná brána gest na straně wýchodnj a giná na gižné. Poslednj wede k ginému parkánu, méně pěknému, toliko z kůlů bez kopj wystawenému. Tady přebýwá dwanácte prawých žen králowých, synowec geho, syn Ratewa, dědice trůnu. Tyto osoby w obzwláštnjch domech nadzmjněným parkánem obehnaných meškagj. Tady také hlawnj gednatel krále britanského přebýwá se swau panj mage geden z neywětšjch domů.
Král Radama Manaka57, samodržec huwský, který se má nynj za krále Madagaskaru celého, ačkoli gest muž asi třidcetiletý, trochu wjce pěti střewjcůw weliký, pohledu prjgemného. Welmi gest rozumný, náramně chytrý, přjwětiwý, weselý, dowádiwý, často mnoho citu prozrazuge, dychtiwě hledá poučenj a wšemožně láká na dwůr Ewropany, kterých způsoby a společnost miluge, zwláště když o wogně se mluwj. Neywětšj potěšenj má na wyprawowánj o znamenitých hrdinách, které následowati se snažj. Co Ewropané tyto kraginy nawštěwugj, Radama swé obyčege welmi změnil; odjwá se gegich krogem, přigjmá gegich způsoby, rozumj francauzsky a dosti dobře pjše. Welmi miluge hudbu; my oba uměgjce pjskati na flétnu, mjwáme to potěšenj, gjm i geho rodinau až k pláči pohnauti.
Tyto wšak dobré powahy gsau pauze ničjm z ohledu geho soběctwj, peychy, nedůwěry, genž se zmohly, co Angličanowé začali s njm pogednáwati. Uznalost za služby přátelské nezná, mage ge za powinnosti. Někdy býwá welikomyslným, gindy zase geho skaupost hanebná. Nenj schopen uznati a odměniti prawé zásluhy; nic geg nemůže překwapiti, w čemž wšickni geho poddanj gsau mu podobni. Nicméně mohau Ewropané na něg se zpoléhati co do obchodu a ochrany: anobrž pobjzj ge a nikdy nepropauštj bez upokogenj.G
Milowán anebo spjše wážen gest od swých poddaných, genž hledj se gemu zaljbiti, a hotowi gsau obětowati wšecko k dosaženj toho, wědauce dobře, že u swých kraganůw budau rádi widěni. Zaljbenec krále může neywětšj zločiny zpáchati, a nicméně nepřestáwá o geho přjzeň ucházeti se: an zatjm w nemilosti postawený ode wšech opuštěn gest, anobrž i geho rodina nemá pro něg wážnosti. Dwořeninowé wraždj wlastnj swé děti, urazilyli krále, neboli se prowinily proti geho zákonům; anobrž přiházjwá se, že děti stáwagj se katy swých rodičůw, an skutky gegich magj za těžké prowiněnj; u krále pak prosj o milost za horliwost w geho službě.
Král gest samodržec neobmezený; on sám saudj, poraučj, řjdj a zprawuge wšecky wěci we státu: ministrowé magj moc toliko w chatrných důležitostech. Práwa ležj w rukau geho; geho slowo gest zákon. On saudj nad žiwobytjm a smrtj swých poddaných.
Emerinštj nezačjnagj nižádnau rozmluwu, aby dřjwe neprosili o požehnánj krále. Ani we swých žalobách a ani w rozepřech toho způsobu se nezdržugj. Slowa „mocný král Radama ať žige až do neywětšjho stářj bez nemoci a giného zla“ slyšeti gest před každau smlauwau a po nj. Kaupě zawřená bez této průpowědi nemjwá platnosti, gelikož ten nechtěge slowo dané splniti, na zanedbánj průpowědi se odwoláwá, a druhý neopowážj se žalowati.
Král wyšed, má při sobě mnohočjselnau stráž ručnicemi a kopjmi ozbrogenau; též i gdau s njm ženy a tanečnice bez pořádku. Wedlé swých dwanácti žen má geště giných wjce. Tyto panj nosj otrokowé na zádech, takže průwod gest welmi směšný a náramně protiwný.
Král chtěge něgakau wěc wůbec ohlásiti, rozešle rychljky do wšech kragů oznámit, že w den ustanowený bude dáwati nařjzenj a zprawowati důležitosti. Takowé sněmy gmenugj se khabary58, slowem arabským, nowiny nebo rozepře znamenagjcjm. Neywětšj djl mužského pohlawj se segde na rowině daleké, na seweru od hlawnjho města, genž od dáwna k tomu konci gest ustanowena a slowe anduhala. Zprawena gest amfiteatralně, a někdy gest celá pokryta lidem po tráwnjku rozposázeným. Takto hustě při sobě sedjce a wysazeni gsauce pálčiwým paprskům slunečným, třeba celé dni čekagj na krále, nežli geho wůli zwědj. On pak w šatech čerwených, neywjce w anglickém krogi, přigde se swými dwořenjny, ministry, swau strážj negerskau, tanečnicemi a giným lidem hragjcjm na andziwu59, způsob ulity mjsto trauby, kterau delagj strašný powyk. Wšecka družina w neypěkněgšj šaty gest oblečena. Když král přišel, wšecek národ radostj křičj, až se usedne na stolici. Pak následuge ticho wšeobecné, načež wšecko křičj trarantitra (dobrý den!)60. Když pak král odpowěděl, opět následuge ticho, které samodržec zrušj. Když nařizuge wognu, má při sobě kopj, štjt a malau ručnici, kterými několikrát máchnuw prowoláwá prawidla a nařjzenj gak wšecko gjti má. Potom národ opět křičj trarantitra, načež náčelnjci odpowěděwše přednášegj někdy řeči snadnostj a wýmluwnostj až ku podiwu.
Zůstawugi filologům zpytowánj zdegšjho gazyka, který w rozličných kraginách gest rozdjlný a weliké těžkosti cizjmu dělá. Podobá se arabskémuH a malayskému; mnoho slow gest z druhého, gako čjsla, gména dnj, týdnůw a měsjcůw, audů těla atd.61
Obzwláštnost emerinského gazyka gest mnoho slow doswědčugjcjch; n’gosse upotřebuge se k potwrzenj prawdy něčeho řečeného, gako u nás na mau čest, na mau prawdu. Chatrněgšj wěci potřebugj přjdawek ke slowu gosse, n. p. pro mého otce! pro mau matku! Otroci doswědčugj se swých hospodářůw. Gosse maffé, čili přjsaha slawná gest pro čarodegnjka králowského! Kdo takowé slowo wyřknul, býwá těžce trestán, nemluwilli prawdu.
Pozdrawugjce se až přjliš gsau zdwořilj. Když geden řekl dobrý den, a wyptal se na geho zdrawj a dařenj, musj druhý to samé se tázati. Prwnj pak se ptá na zdrawj rodiny, geho přátel, ženy, dětj, bratřj, sester, což druhý opakowati powinen gest; pak, buďte dlauho žiw, zkončj tento wchod mnoho času tráwjcj.62 W ulicech w Tananariwu rozlehágj se takowé obtjžné poklonky.
Kdo se dopustil malé krádeže nebo podobného prowiněnj, trestán býwá i s geho ženau, dětmi, otroctwjm. Totéž se stáwá i falešným miničnjkům63 a těm, kteřj nepřjtele bili železnau holj. Třetina gmenj odsauzeného padá do pokladnice králowské, ostatek ale rozděluge se saudcům a žalobnjkowi. Z počátku nyněgšj wlády byli krádcowé smrtj trestáni; král ale wida při tom ztrátu, uwedl starý způsob.
Zráda, podaw64 ženy šlechtické a upotřebenj čar proti králi smrtj se trestagj. Odsauzenj býwagj hrubým kamenjm utlučeni, kopjmi probodáni, anebo do přjkopů městských uwrženi, kdežto ge sežjragj psi nebo drawcowé. Za rok celý, co gsme tady byli, dwanácte osob obogjho pohlawj bylo tak na hrdle potrestáno. Otroci, genž utekli a zase polapeni byli, býwagj krutě biti, swázáni a zůstaweni na mjstech pjskem a slámau reyžowau přikrytých, nebo lépe tabák se gim do očj hodj.
R. 1820. Sir. R. T. Farquhar, wladaž ostrowu maurického a giných wedlegšjch poslal wyslanectwjm p. Hastie, aby konečně na králi Radamowi po přátelsku wymohl zrušenj smlauwy, podlé njž strašně si počjnal, a obnowenj smlauwy r. 1817. Přiwolil, a odtud přestal hanebný obchod, který důstognost lidského pokolenj zničowal. Od té doby anglická wláda neobmeškáwá nižádného prostředku, gjmžby Huwům dobrodinj našeho občanstwj obljbeným učinila. Byloby tuze mnoho co psáti, z čeho Madagaskarané p. Hastiu gsau powinni; upokogjm se tjm, že on neywětšj djl našich užitečných domácjch rostlin a zwjřat přiwezl, z nichž nynj kůň na obšjrných zdegšjch rowinách gest přeobecný.
Missionáři a mnoho umělců přišlo z Londýna s njm, též přišli z ostrowu Francie a burbonského65 mladj lidé w rozličných prácech wycwičenj, genž w Tananariwu se usedli a pod ochranau králowskau swé žiwnosti prowáděgj. Král každodenně se oswěcuge, mnoho našich obyčegůw přeštěpuge na swůg lid, a zdá se, že geho moc po celém ostrowu se rozšjřj. Neyhlawněgšj zřetel má na zřjzenj dobrého wogska, gak to widěti možno při pokořenj Sakalawůw. R. 1822 bylo na wognu wzato 13,000 mužů, genž byli dáni do wedenj dobrým důstognjkům od Angličanůw wycwičeným. Tito wogáci mohau dnes wšecky obraty wywáděti a naháněti strachu, kdyby se přjliš oddali wogně a wražděnj. Stráž králowská dobře gest přioděna, po anglicku přistrogena a dobře wycwičena; ostatnj wogáci gsau skoro nazi, magjce okolo těla toliko kus tkaniny. Náčelnjci, setnjkowé atd. magj oděw a náramky podlé důstognosti. Wycwičenj a obraty gsau po anglicku. Neuměgjce dělati patrony, naplňugj rány66 do malých trubek bambosowých, gež wysypugj do děl. Ačkoli to wogsko gest nepatrné, wždycky gest lepšj předešlého. Když celý národ gest w rušenj67, widěti 100 až 200,000 mužů ozbrogených kopjm a štjtem na nepřjtele gjti. Nicméně takowé wogsko wysiluge prostředky této země; wzniká nauze, následugj zimnice, které pokrýwagj silnice mrtwolami a umjragjcjmi.
Mohlby nám někdo hrubý omyl wytykati, že gsme pozorowali, gakoby Emerinštj Ewropanům newěřili a po penězjch tak lakotnj byli. Protož nemůžeme zamlčeti tuto skwrnu, kterau za čas našeho tady zdržowánjse gsme patrně znamenali. Obě tyto necnosti byly owšem samými Ewropany rozwinuty, genž po wynalezenj toho ostrowu ukrutně s obywateli geho nakládali, a tjm dali gim hanebný přjklad lakomstwj. Cestowatelé mluwjce o tom předmětu, museli mjti přjčinu prawdu utagowati, anebo neměli přjležitost wšecko tak poznati gako my. Chtěgjli Ewropané, aby tady wáženi byli, aby gimi dobře nakládáno bylo, gest třeba býti bohatými; neboť cestowatelé bez mnoha peněz mohau giž napřed býti gisti, že budau potupeni, a že se gim zle powede. Wšecky služby prokazugj se plnému měšci, nikoli osobě. Potřeba welmi pozor si dáti; kdyby Ewropan někomu zdegšincůw swěřil swé penjze w důležitosti kupecké, dostane aučet pěkný, a gsme přeswědčeni, že tak polowička těchto peněz zůstane na ochrance.
Když běloch do gednoho města přišel, nowina ta brzo se rozšjřj, a bude množstwjm wšetečných obkljčen. Když přigde do domu, přemnožj geg poklonami, postaupnau mu neylepšj mjsto a rozšjřj před njm neypěkněgšj rohožky. Každý pospjchá darowat mu wagec, drůbeže, ryb čerstwých, reyže co snjh bjlé. Gsautě schytralci prawdiwost přjslowj potwrzugjcj: uwrhni hřjžka68, abys dostal welrybu. Pak žádagj dwakrát, třikrát wjce, nežli tyto dary stogj, a wesměs aučet swůg dělagj podlé horliwosti, kterauž slaužili.
O wšeobecné oškliwosti proti Ewropanům toliko to řekneme, že žena s dětmi swými, které měla s Ewropanem, zle nakládá, když muž umřel, a že mnohem raděgi za swého kragana se prowdá.
Takowý gest mnohočjselný národ w Emerině dnes přebýwagjcj. Domnjwáme se, že gsme nepřekročili meze prawdy w tom obrazu, a když pak gsme odhalili zlé, opatřili gsme se prawidlem La - Bruyerowým, „pokud lidé magj wady, nesmj se přestati, pořáde gim ge wytýkati“. Nenj snad daleko onen čas, w kterém snaženj Angličanů pěknými následky bude wěnčeno. Wzdělánj národu gest práce času; aby slunce ráno swjtilo, musj zornj záře69 předcházeti toto swjtánj.

Původní poznámky v Hilsenbergrově a bojerově cestopise:
A  Wyňatý z Bibliotheque universelle 1833 Nov. et Decemb. a ten wyňatý z Botanical Miscellanies. By Hooker, Prof. at Glasgow.
B  W originalu a w překladu francauzském stogj, že z Prahy gest.
C  Škoda že náš kragan Bojer nám nenapsal, zdali tam také zawedeny gsau normálnj školy.
D  Njžegi prawj spisowatelé, že hausenky tyto negsau pauze hedwábnj.
E  Spisowatel mluwj tady o králi Radamě, který ženau otráwen byw zahynul.
F  Copland, historie de Medagascar. p. 81.
G  Radama giž umřel.
H  Arabowé přišli witězně až na Madagaskar, z čehož snadno wyswětliti pomjchanost gazyka, rozdjlnost kast, barwy a wzdělanosti těchto ostrowanůw. W celé Africe potomkowé Arabůw zůstali panownjci, třebas dle čjsla byli mnohem skrowněgšj.
 

Poznámky, komentáře a vysvětlivky (Pavel Hošek, 2002):
1  Jméno prvého z autorů je uvedeno dvojím způsobem. U nadpisu Hilsenbergr, v prvním odstavci Hilsenberg; křestní jméno chybí docela. Hilsenbergrova postava je dosti záhadná. Jedinou podrobnější zmínku o něm nalezl Jiří Martínek (jemuž za informaci velice děkuji) v knize Constanta von Wurzbach Biografisches Lexikon des Kaisethums Österreich, Bd. 34 (Wien 1877), s. 230 u hesla Sieber Franz Wilhelm. Tam je Hilsenbergr uveden jako Theodor. Celým jménem se jmenoval Carl Theodor Hilsenbergr, narodil se v Erfurtu r. 1802.
2  přjspora – přispění, podpora.
3  Emerinou je míněna Imerina, země Merinů v centrální části ostrova. Přepis Emerrina v nadpise cestopisu je zřejmě pouhý překlep.
4  Dnes se tomuto nářadí říká angady nebo řidčeji fangady. Připomíná úzký a dlouhý rýč, na který se však při práci nešlape nohou. Pouze se zprudka zasekne do země a rukama se vyklá s násadou.
5  Betanimenové (be – velký, tany – země, půda, mena – červený, rudý) tvořili dříve svébytný národ. Již v minulosti byli však zcela či téměř zcela pohlceni merinským prostředím.
6  Zemjnové – páni nad částkou země, zemani.
7  bambuliny manyhotowé – maniokové hlízy
8  zrutný – zrůdný (zde ve smyslu obrovský)
9  Střevíc je dálková míra známější dnes spíš jako stopa. Délka jednoho střevíce velmi kolísala podle kraje a doby. V českých zemích měřil střevíc obvykle něco mezi 0,2832 a 0,2982 m, tj. zhruba půl lokte.
10  Giromont – dýně.
11  Podzemnice olejná neboli burské oříšky (Arachis hypogea). Na Madagaskaru se však častěji pěstuje rostliny druhu Voandzeia subterranea. Její „burské oříšky“ však laik od pravých pozná snad jedině proto, že jsou chutnější než skutečné buráky.
12  Zemčata – brambory.
13  Zplodiny – plodiny.
14  Ostrowid – krokodýl.
15  Velké druhy sarančat.
16  Míněn bourec morušový, ale jako potrava sloužilo zřejmě více druhů motýlích housenek – ostatně, stejně tak je tomu i dnes.
17  Slovo hova bylo dříve na Madagaskaru vyhrazeno kastě svobodných občanů, kteří nebyli ani otroky (andevo) ani šlechtici (andriana). Dále v textu ostatně autoři jeho význam vykládají správně. Evropané si jej ovšem kdysi dávno mylně vyložili jako pojmenování národa – jako takové se pak vžilo a používalo zhruba až do konce koloniální éry v 60. letech 20. století. Občas bývá v tomto významu mylně užíváno dodnes. Kasta hovů se dále ještě dělila na několik skupin – např. hova mainty či hova fotsy čili černí a bílí hovové. Barva měla v tomto případě podobný symbolický význam jako v euroamarické kultuře. Černí hovové byli ti podřadnější. Nutno však uvést, že černí a bílí hovové se od sebe většinou lišili (a liší) i fyziognomicky.
Slovo Ambaniandro („m“ v původním textu je zřejmě omyl) je skutečné jméno Merinů, avšak používají jej hlavně ostatní národy Madagaskaru.
18  Marnj – marniví
19  Viz dále v textu.
20  Pravopis je místy nejednotný – zde wzkusu, v předchozím odstavci wskusu (tj. vkusu). Na jiných místech použity třeba výrazy Ewropané – Ewropčané apod.
21  Slovo mamora znamená „obřezat“. Obřízka se malgašsky řekne fora, famorana či fiforana.
22  Autoři mají na mysli obřad královské koupele zvaný fandroana, který se dnes již nekoná, neboť ho zakázali Francouzi v koloniálních dobách. Navíc již ani neexistuje instituce krále, která byla jednou z jeho podmínek.
23  Lipen je starší české jméno pro červen. Obratem „čerwna nebo lipna“ je míněno „v červnu neboli lipnu“.
24  Míněno zřejmě věštění sikidy, které provozuje věštec (mpisikidy) pomocí zrnek rostliny fano (Piptadenia chrysostachys). Rozhodí je před sebou a věští podle obrazce, který vytvoří. Popis obřadu však sikidy neodpovídá. Možná jde o záměnu jména u jiné věštecké techniky.
25  Jde o druh Cerbera manghans, který se dříve jmenoval Tanghinia venenifera (čeleď Apocynaceae). Rod Tanghinia a druh T. venenifera jsou dnes neplatná synonyma. Semen tohoto stromu se užívalo při ordáliích (božím soudu).
26  Tento výraz je zřejmě zkomoleninou slova mpamosavy, které znamená kouzelník, čaroděj a označuje konkrétně zlé čaroděje provozující černou magii.
27  Dnes by Malgaši napsali vintana ny andriana, což znamená doslova „sudba králova“ nebo obecněji „sudba pánova“. Poněkud krkolomněji stavěná věta chce říci, že pověry se významněji uplatňují tehdy, má-li král šťastné dny.
28  Míněno slovo fanafody, které neznamená ani tak vlastní čáry, jako léčení nebo lék. Lékem jsou ovšem na Madagaskaru nejen medikamanty v našem slova smyslu, ale i různé čáry, zaříkávání, amulety, oběti ap.
29  wyteykánj – vložení, ale i vyjmutí, vymknutí, vystrčení ven; zde možná zatýkání
30  Banany je pro malgaštinu nepatřičné slovo a do citovaného textu proniklo zřejmě z některého evropského jazyka. Banán či banánovník se malgašsky řekne akondro.
31  Citovaný text je dosti podobný jedné známé hainteny.
32  Touto větou má být řečeno, že všechno (dostupné) stříbro jest použito pro ražbu mincí.
33  Trano masina, dosl. „posvátný dům“
34  Očkowání chráničkami je očkování neštovicemi (proti neštovicím).
35  Ale nezmizela. Lepra je do dnešních dnů na Madagaskaru vážným problémem. Viz rovněž článek o Leprosariu Marana   .
36  hogictwj – hojičství, hojení, léčení
37  Míněna valiha, strunný nástroj vyráběný se stonku bambusu. Struny jsou opravdu napnuty malým kolíčkem z dýně nebo ze dřeva.
38  Slovem lokanga se označuje jakýkoli strunný nástroj, na nějž se hraje smyčcem. V užším slova smyslu je to však strunný instrument, jehož rezonančním tělesem je dutá dýně. Valiha i lokanga jsou dodnes na Madagaskaru běžně rozšířené. Nejsou to však jediné místní hudební nástroje. Malgaši jich vyrábějí ještě mnoho dalších.
39  Mohla by být míněna hra katra. Hraje se vskutku semeny a odpovídá tomu i uvedený výraz, ale počet děr na hrací desce je dnes jiný.
40  Dnes bývá zapisováno jako andrian-dahy (andriana – urozený, královský ap.; lahy – muž).
41  Thapia čili tapia je strom druhu Uapaca bojeri. Jak nasvědčuje jeho druhové jméno, byl pojmenován právě po Václavu Bojerovi. Na Madagaskaru roste celkem 12 druhů rodu Uapaca. Plody některých z nich – včetně U. bojeri – jsou jedlé. U. bojeri je charakteristickým druhem nejsušších sklerofylních porostů v centrální vrchovině. Skutečně se na něm vyvíjejí housenky motýlů poskytující hedvábí.
42  Nákowadlo – kovadlina.
43  Bodoň – bodák, bodlo, bajonet.
44  Pjch – pěch, tlukadlo.
45  Zbožj hručené – hrnčířské výrobky.
46  Otočitj – obratní.
47  Velké trhy jménem zoma se opravdu ještě v 90. letech 20. století konaly každý pátek v centru Antananariva. Byly zrušeny, respektive rozptýleny na více lokalit a do více dnů v týdnu, neboť každý pátek úplně zablokovaly dopravu ve městě. Jména týdnů však nebyla odvozena od trhů, jak praví spisovatelé, ale právě naopak; trh dostal své jméno podle dne v týdnu (zoma je malgašsky pátek). Jména dnů v týdnu – podobně jako některá další slova v malgaštině – jsou arabského původu.
48  Předchozí věta říká, že každý úlomek mince musí nést část původní ražby.
49  města Tamatave (Toamasina) a Foulpointe (Mahavelona) 
50  Klizenj – sklizeň
51  Důwěrnost – zde „důvěřivost“
52  Dnešnímu hlavnímu městu Antananarivu se v minulosti v některých dobách říkalo Tananarive nebo Tananarivo. Tvar Tananawiru je očividná chyba (prohození slabik), která se cizincům neuvyklým na mnohoslabičná malgašská slova přihází dosti často. Dále v textu je jméno psáno již správně.
53  Přístav Toamasina, zvaný dříve Francouzi Tamatave.
54  Míněna řeka Ikopa.
55  Ve skutečnosti se Ikopa vlévá do řeky Betsiboka. Teprve ta ústí do moře v zátoce Bombetoka. Na březích zátoky je velký přístav Mahajanga (Majunga).
56  Trano-vola (trano – dům, vola – stříbro)
57  Míněn Radama I., který vládl v letech 1810–1828. Přídomek Manaka ke jménu vlastně nepatří; je to zkomolenina slova manjaka nebo spíš mpanjaka. Manjaka je sloveso a znamená „vládnout“ či „panovat“, podstatné jméno mpanjaka označuje „vládce“, „panovníka“.
58  O kabary viz přílohu Nového Orientu 4/2001.
59  Velké mušle antsiva se na Madagaskaru užívalo jako hudebního nástroje a u vojska místo trubky.
60  Trarantitra znamená spíš „nechť dlouho žiješ“. V každém případě je to výraz velikého respektu.
61  Zde jde zřejmě o nějakou překladatelskou nebo tiskařskou chybu. Jmenované názvy dní, čísel atd. pochází z arabštiny a nikoli z malajštiny, jak ostatně do jisté míry přivádí na pravou míru původní poznámka po čarou (H).
62  O podobných situacích, které se na Madagaskaru odehrávají denodenně i dnes viz přílohu Nového Orientu 4/2001. 
63  Miničnjk – ten kdo razí mince
64  Podaw – násilí smilné, znásilnění
65  Ile de France (dnes Mauricius) a Ile de Bourbon (dnes Reunion).
66  Střelný prach
67  w rušenj – v pohotovosti
68  Hřjžek – pstroužek; od hřiz – pstruh
69  Zornj záře – úsvit (od řecké bohyně Zory)
 
Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Expedice LEMURIA