O kultovním významu předmětů aneb

Opravdu tak nutně potřebujete zebu (rolls royce)?

Madagaskar byl kdysi z 80 % pokryt lesy. Dnes rostou člověkem netknuté lesní porosty pouze asi na 20 % rozlohy ostrova. Rychlost odlesňování byla v nedávné době (1990) dosti přesně odhadnuta díky satelitnímu snímkování. Je alarmující. „Budou-li lesy mýceny stále stejným tempem, bude poslední strom poražen někdy za 20 – 30 let,“ praví se poněkud pateticky ve zmíněné práci. Prvních deset let z oné neskutečně krátké doby již uplynulo. A stromy stále padají a lesy stále hoří. Nic nenasvědčuje tomu, že by devastace pokračovala mírnějším tempem, o jejím úplném zastavení ani nemluvě.
Řekne-li se to takto naplno a pěkně jednostranně, mnoha citlivějším duším se zpění krev. Upřímně a spravedlivě se rozhořčí na ty „nezodpovědné domorodce“, kterým není nic svaté s usilovně devastují a devastují, často z velmi nanicovatých důvodů. Je to názor velmi nesouměrný a nelze ho zazlívat těm, kteří si přečtou pár řádků v novinách (třeba takových jaké jsou v předchozím odstavci) a dále už nad věcí moc nedumají. Lze se však setkávati i s lidmi, kteří na Madagaskaru osobně byli – někteří i několikrát – a měli možnost nejen poznat, ale i na vlastní kůži zakusit skutečný stav věcí. I přesto zůstává jejich myšlení na úrovni oněch nedumajících čtenářů.
Hlavních příčin ničení původní přírody na Madagaskaru je několik. Lesy jsou káceny, vypalovány a mýceny proto, aby bylo kde zasadit rýži a aby mohlo být vyrobeno dřevěné uhlí – hlavní palivo madagaskarských domácností. A lesy i savany jsou ničeny také proto, aby se měl kde pást dobytek. A právě skot, reprezentovaný na Madagaskaru poddruhem zvaným zebu (Bos taurus indicus), nám budiž příkladem. Na něm lze trošičku poodhalit složité předivo vztahů člověka a přírody a díky němu lze získat drobátko fundovanější pohled na věc, než mají oni nedumající rychločtenáři a úplně nemyslící návštěvníci Madagaskaru.
Pro člověka, který přicestuje na Madagaskar z ciziny, či lépe řečeno z daleké ciziny, je kráva ztělesněním ryzí hrůzy. Pokojné a stále něco žmoulající stvoření se tu volně potuluje v nebývalém množství. Obrovitá stáda putují náhorními planinami a stále žerou a žerou a žerou. Devastační schopnosti místního skotu jsou zřejmé na první pohled: obrovité spasené plochy náhorních rovin, kde člověk projede stovky a stovky kilometrů, aniž by viděl co jiného než travní monokulturu a hrozivé rýhy eroze na místech, kde již zbytky travního porostu neudrží pohromadě to, co dříve držely kořeny stromů. Celé kopce sjíždějí nezadržitelně do údolí. Krajina získává „měsíční“ vzhled spolehlivěji než pod lžícemi výkonných rypadel v severních Čechách.
Nejpozoruhodnější z celého Madagaskaru je příroda. Většina cizinců, kteří na ostrov zavítají, tam jede právě kvůli přírodě. Nelze se tedy divit, že návštěvníci Madagaskaru představují lidský vzorek obzvláště citlivý k ničení přírody. Ignoranti z řad těchto cizinců o domorodcích prohlašují, že jsou ignoranti; vždyť na co jim je tolik dobytka! Mají ho přeci víc, než kolik by stačili sníst lidé třeba ze čtyř Madagaskarů. Proč se ho tedy nezbaví, ti ignoranti.
Přemýšlivějšímu návštěvníkovi dojde, že pro chov tak velkého množství zebu musí být nějaký důvod. Brzy vytuší, že batoh, který nese na zádech, je podstatně větším jměním, než jaké představuje domorodcův dům i s celou jeho domácností včetně žen (podotýkám, že takový člověk klidně může mít fotoaparát, kameru či cokoliv dalšího cenného v úplně jiném zavazadle). Jedinou „cenností“, která může dosáhnout srovnatelné hodnoty, je dobytek.
Praktická využitelnost není pro Malgaše rozhodující. Zebu jim sice slouží jako potrava, zhusta je stále ještě využíván jako dopravní prostředek a občas se z něj ušije nějaký ten doplněk k oděvu, ale hlavní příčinou, proč se kravám vede na Madagaskaru tak dobře, je prestiž. Dobytek je nepostradatelný ze sociálních příčin. Je využíván při nejrůznějších rituálech jako jsou iniciační obřady, rituál obřízky, svadby, pohřební ceremoniály, při vymítání zlých duchů nebo – což je obzvláště pozoruhodný kontext – při vymítání posedlosti majetkem. Zebu jsou hlavní částí nevěstina majetku. Početnost stáda je přímo úměrná společenskému postavení jeho majitele. Kdo má více dobytka, může se přiženit do vlivné rodiny, může si získat vážnost obětováním, může ovládat a řídit setkání klanového tribunálu, může si dovolit okázalý pohřeb a výstavnou hrobku atd. atd.
Sebrat lidem na Madagaskaru zebu by bylo asi totéž jako zrušit v Evropě peníze. Zebu je základním pilířem, o který se opírá celá struktura sociálněekonomických vztahů tradiční společnosti. Peníze, které plní obdobnou úlohu v našich zeměpisných šířkách, pronikly na ostrov teprve nedávno a významnější úlohu hrají prozatím jen ve velkých městech. Spílat lidem na Madagaskaru za jejich početná stáda je tedy asi stejné jako rozhořčovat se uprostřed Evropy nad tím, že lidé používají elektrický proud nebo jezdí autem. Vždyť oboje přeci tak jednoznačně ničí přírodu jejich země, tak proč to – prokristapána – pořád dělají. A dá se bez toho docela dobře obejít – rozhodně lépe než bez hovězího.

Tento článek vznikl úpravou textu původně určeného pro Vesmír
Tento text je původní autorizovanou verzí rukopisu. V LN vyšla zkrácená a upravená verze.

Domovská stránka Pavla Hoška	Domovská stránka Expedice LEMURIA