Podobně jako celý Madagaskar je i leprosárium Marana místem pozoruhodných kontrastů. Vedle operačního sálu s moderními přístroji (horní snímek) vypadá nemocniční kuchyně (dolní snímek) jako výjev z nejtemnějšího středověku. Vaří se na ohni ve velkých očazených hrncích v uzavřené místnosti bez komínu. Pro vodu na vaření se chodí kamsi mimo budovu. Odpad zůstává kdesi v koutě.
Mycobacterium leprae napadá Schwannovy buňky, které obalují a vyživují nervová vlákna. Jedním z důsledků je necitlivost postižených tkání. Např. se běžně stává, že vyléčený pacient, který má postižené dolní končetiny, přejde přes střepy rozbitých lahví nebo projde po žhavých uhlících v ohništi, aniž si čehokoli všimne. Nezpůsobí si sice bolest, ale dál poškozuje svůj organizmus a ohrožuje své zdraví. Součástí rekonvalescence je proto výuka nezbytným novým životním návykům.  
Matka představená pomocí názorných obrázků učí, čeho je zapotřebí se v běžném životě vyvarovat a na co má být rekonvalescent nejvíce opatrný.
Matka představená v mužské části rehabilitačního oddělení.
Lepra se občas vyskytne i ve většině států Evropy nebo Severní Ameriky, ale bývá vyléčena již v zárodku. S pokročilými stadii nemoci se lze setkat jen v chudých zemích třetího světa, kde na odpovídající léčbu chybějí prostředky.
Součástí leprosária Marana je i malá misijní škola. Vzdělávají se v ní sice i vyléčení pacienti, ale výraznou převahu mají docela zdravé děti, kteří mají někoho nemocného v rodině.
Pohled od nemocnice Marana na jeden z pahorků, na nichž se rozprostírá centrum města Fianarantsoa. Většina měst v centrální vrchovině Madagaskaru má podobný kopcovitý charakter.
Téměř všichni pacienti jsou v leprosáriu Marana vyléčeni, většina z nich však odsud odchází s vážným a trvalým postižením.  
Všechny snímky © Pavel Hošek


 
Zpět na článek o leprosáriu Marana
Jiný článek o leprosáriu Marana
 
Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA