published in: Nový Orient 8, 2001: XXV–XXVIII

Z dějin merinské literatury

aneb O zemi, kde lidé rádi povídají

VII. Mudrosloví národa Merinského

Pavel Hošek

/předchozí část/
Žánrem kdesi na pomozí prózy a poezie jsou ohabolana. Ačkoliv se o nich obvykle mluví jako o přísloví a slovo ohabolana bývá zhusta překládáno jako přísloví, chápat je pouze v tomto jediném významu by bylo hrubým zploštěním jejich obsahu. Jistě, mnohé z nich jsou jen pouhými říkačkami. Ale jiné již nelze vymezit tak jednoduše.
Samotné slovo ohabolana je složeno ze dvou výrazů: ohatra – vzor, model, příklad, podobenství, obraz, míra, srovnání a volona – řeč, jazyk. Celek je však nepřeložitelným výrazem, který je třeba chápat v kontextu malgašské kultury, jíž je součástí. Ohabolana jsou moudrou literaturou, která vyjadřuje malgašskou životní filozofii. Vynikají nad ostatní merinskou literaturou nadčasovostí i snadností překladu a mezikulturního přenosu. Je to dáno do značné míry obecně lidskou tematikou, které se nejčastěji věnují.
Důkaz, že tento pohled sdílejí i samotní Madagaskařané přinesla v docela jiném kontextu B. Domenichini-Ramiaramananová. V pojednání o historii ohabolana se odvolává na rukopis nalezený v rodinném archivu jednoho malgašského studenta. Byl datován rokem 1846 (23 let po přijetí latinky na Madagaskaru) a obsahoval velké množství ohabolana včetně úvodní poznámky samotného pisatele: „Ny volabe sy ny omby be mora levona avokoa izany, fa ny fahendrena tsimbalevona mandrakizay, ary tsirava ny marina, mandrakizay.“ čili „Mnoho peněz i dobytka může být utraceno neobyčejně rychle, ale moudrost je majetkem věčnosti; pravda je nezničitelná, je věčná.“
Je těžké určit kolik ohabolana vlastně existuje. Největší publikovaná sbírka jich obsahuje 6538. Vztahují se vskutku ke všem možným i nemožným aspektům života. Jako celek detailně popisují univerzální filozofii, která přesahuje Madagaskar a madagaskarský pohled na svět. Zasluhuje si obdiv jako jeden ze vznešených a ušlechtilých lidských pokusů o vytvoření právoplatné morálky, morálních zásad a filozofického rámce pro lidské pobývání na Zemi a vztahování se k okolnímu světu.
V pokusu o vymezení ohabolana určil Gabriele Navone dva okruhy kriterií, která tento typ literatury charakterizují. Pro kriteria, která nazval vnější, je charakteristická popularita a nadčasovost; závislost na mínění předků i nezávislost na prostoru a čase. Ohabolana nejsou záležitostí nějaké třídy nebo vyvolené skupiny v merinské společnosti. Patří všem, každému, kdo v nich pro sebe najde vhodný význam, každému, komu se hodí pro nějakou životní situaci, problém, událost, prožitek, ap. Na druhou stranu vysoké stáří ohabolana, chápané jako odkaz předků, naplňuje člověka pocitem silné autority či neměnnosti osudu. Ohabolana jsou vždy opakována v totožné formě, stále stejně po desítky a stovky let navzdory stylu a syntaxi jazyka, jež může být archaický a zastaralý nebo alespoň již ne tak běžně užívaný. Byli to přeci předkové, kdo se tak vyjádřil, a jejich slova jsou posvátná.
Vnitřní kriteria a vnitřní úroveň ohabolana mají univerzální platnost nezávislou na specifickém obsahu. Vždy se odkazují k člověku, k jeho spiritualitě, k duševním schopnostem i k jeho praktickému životu.
Forma ohabolana je vždy stručná, plná paralelizmů a metafor. Nejlépe to snad lze dokumentovat na konkrétních příkladech.

Fatra-pitady ny tany tsy misy fasana, ka sendra izay homana olona
Toužit po zemi, kde nejsou hrobky, to znamená chtít do země kanibalů

Halako ny ela fa mahatonta ny soa
Nenávidím cestu časem, protože při ní pomíjí krása

Indraindray izy dia toy ny voahangy raraka ary indraindray dia voantay miboridana
Žena je někdy jako tvrdý korál a někdy jako hejno vylekaných brouků

Tondro tokana tsy mahazo hao
Veš nemůžeš chytit jedním prstem

Aza mandrava trano mafy, ka mitady izay romoromony hataina
Nenič dobrý dům jen proto, abys’ měl čím přiložit na oheň

Aza manao toy ny tandindona: miaraka ihany, fa tsy azo ho namana
Nechovej se jako stín: sice nás všude doprovází, ale není naším společníkem

Aza manao masoandro avy atsinanana, ka ny avo ihany no taingenana; fa manaova masoandro avy andrefana, ka izay mivoha tsidihina avokoa.
Nebuď jako vycházející slunce, které na všechno svítí svrchu, ale jako slunce zapadající, které vstupuje do všech otevřených dvěří.
(Staré malgašské domy mají jediné dveře na západní straně)

Ny rariny toy ny nofy: tsy azo tsy anaty fandriana ary toy ny hazo mahitsy ka tsy hita tsy anatin’ala
Spravedlnost se podobá snu: nemůže jí být dosaženo jinde než v posteli. A je jako rovný strom, neroste jinde než v lese.

Amboa nohaza jorery, ka ny feo no re
Když chce pes ulovit cikádu, musí snést její křik

Amoron’ ala tsy manam-trano be
Ti, kdo žijí blízko lesa, nebydlí ve velkých domech

Ny olombelona voatr’ ampangoro, ka mifandimby ambony sy ambany
Lidé jsou jako zrnka rýže, která se vaří v hrnci; hned jsou dole, hned nahoře

Ketsa vaventy, kasarotra atao lahirodona
Když jsou mladé rostlinky rýže velké, je obtížné zasadit dvě nebo tři do stejného místa.

Raha tany misy hotsaka, dia misy sahona; ary raha tany misy loha, dia misy lela; ary raha tany misy lela (olona), dia misy hevitra.
Jestliže má země louže, jsou tam žáby; jestliže má země hlavy, jsou tam jazyky; a jestliže má země jazyky (lidi), lze tam najít myšlenky.

(další příklady ohabolana)

Vztah ohabolana a hainteny je velice těsný. Dnes panuje na Madagaskaru nejasnost a nejednotnost v chápání obou literárních útvarů. L. Fox, který v nedávné době sbíral textový materiál v krajích Imeriny se zmiňuje o případu člověka, který tvrdil, že hainteny často recitují hráči při hře fanorona. Když byl ale požádán, zda by mohl některé převyprávět, vychrlil ze sebe velké množství ohabolana.
Tento zmatek není jen záležitostí současnosti. Např. reverend J. Richardson ve svém jinak výtečném Malgašsko-anglickém slovníku z 19. století definuje hainteny jako „přísloví, obrazná řeč; odseknutí, pořekadlo. Viz ohabolana“ Pánové A. Abinal a V. Malzac, autoři standartního Malgašsko-francouzského slovníku z konce 19. století překládají hainteny jednoduše jako „přísloví“. Rovněž pro L. Kornějeva toto slovo znamená „poslovica, pogovorka“ (Malagasijsko-ruskij slovar, 1987).
Pouze R. Rajemisa-Raolison ve svém slovníku Rakibolana malagasy (1985) podává skutečně exaktní definici hainteny: „Mudroslovná řeč, často vyzdobená ohabolana, předvádějící moudrost a dovednost; používaná při poradách nebo mladými lidmi jako odpověď při milostné konverzaci.“
Sice stručné slovníkové heslo, přesto se v něm autor dotkl hned tří velmi významných aspektů hainteny: skutečnosti, že bývají ozvláštněny ohabolana, jejich používání při radách starších, při výtkách a napomenutích a konečně jejich využití v milostných rozhovorech.
Ohabolana jsou vskutku nedílnou součástí hainteny, jak demonstruje i následující ukázka:
 
Tanalahy ambonin-kazo ny vintana 
miova volo matoa misy zaza misioka 
sy satrim-parihy hitera-potaka 
ao ihany raha manakobana 
maro ny hazo fa ny fary no mamy 
maro ny valala fa ny ambolo no tsara soratra 
maro ny olona fa hianao no andrian’ny saiko
Osud je jako chameleon*) na vrcholku stromu, 
dítě jen zahvízdne a on změní barvu. 
Jezero netouží vytvářet bahno. 
Stačí však zvířit vodu a bahno vznikne samo. 
Je mnoho stromů, ale sladká je jen cukrová třtina. 
Je mnoho lučních koníků, ale pestrý je jen ambolo. **) 
Je mnoho lidí, ale mé tajemství je jen v tobě.
*) Chameleoni jsou na Madagaskaru opředeni řadou pověr a váže se k nim hluboká symbolika .
**) Ambolo je druh kobylky se zelenými a hnědými skvrnami.

V uvedené krátké hainteny jsou použity hned tři ohabolana – na řádku 1–2, 3–4 a 5. Šestý a sedmý verš jsou pak jen variacemi či imitacemi přísloví z řádku pátého. Všechny shodně poukazují na myšlenku jedinečnosti každého předmětu mezi mnoha podobnými.
Ohabolana dodávají hainteny obvykle intenzivní emocionální rámec. Často bývají na konci celé skladby jako závěrečné shrnutí. Někdy dokonce posluchačům umožňují lépe porozumět předchozím veršům; jsou klíčem k myšlenkám ukrytým v předchozích slovech. V hainteny se také objevují techniky zvané sarin’ohabolana (odraz ohabolana, zrcadlení ohabolana). Jsou to určité narážky na skutečná ohabolana, parafráze přísloví.

 
    

Na Madagaskaru lidé říkají: „ataovy toy ny dian-tana: jereo ny aloha, todiho ny aoriana“. To ve volném překladu znamená: „dělej to jako chameleon při chůzi: dívej se kupředu a zároveň se ohlížej zpátky“. Podobně jako kterékoli přísloví i toto lze chápat doslova. Chameleon se opravdu umí dívat každým okem nezávisle úplně jiným směrem. Doslovný výklad je však většinou vnímán spíše jako důkaz tuposti posluchače nebo čtenáře.
Madagaskar se dnes, podobně jako mnoho jiných zemí po celém světě, nachází v okamžiku velkých změn. Svět je stále menší a mocné národy mají dostatek prostředků na „export“ své kultury do zahraničí. Mnoho malých a lokálních kultur jen těžko odolává tomuto mocnému tlaku.
Přál bych si, aby právě Madagaskar byl jednou z těch zemí, která se bude umět chovat jako chameleon. Ne v tom našem obvyklém slova smyslu, v němž je barvoměna pestrých ještěrů symbolem bezpáteřnosti a proradnosti. Přál bych si, aby byl chameleonem v madagaskarském významu; aby celý ostrov i lidé, jež na něm žijí, uměli nejen vstřícně hledět do budoucnosti, ale aby také občas – druhým okem – pohlédli zpět do minulosti, na dílo svých předků.

/pokračování/

 

Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA