/předchozí část/
Žánrem kdesi na pomozí prózy a poezie jsou ohabolana.
Ačkoliv
se o nich obvykle mluví jako o přísloví a slovo ohabolana bývá
zhusta
překládáno jako přísloví, chápat je pouze v tomto jediném významu by
bylo
hrubým zploštěním jejich obsahu. Jistě, mnohé z nich jsou jen pouhými
říkačkami.
Ale jiné již nelze vymezit tak jednoduše.
Samotné slovo ohabolana je složeno ze dvou výrazů: ohatra
– vzor, model, příklad, podobenství, obraz, míra, srovnání a volona
– řeč, jazyk. Celek je však nepřeložitelným výrazem, který je třeba
chápat
v kontextu malgašské kultury, jíž je součástí. Ohabolana jsou moudrou
literaturou,
která vyjadřuje malgašskou životní filozofii. Vynikají nad ostatní
merinskou
literaturou nadčasovostí i snadností překladu a mezikulturního přenosu.
Je to dáno do značné míry obecně lidskou tematikou, které se nejčastěji
věnují.
Důkaz, že tento pohled sdílejí i samotní Madagaskařané přinesla
v docela jiném kontextu B. Domenichini-Ramiaramananová. V pojednání o
historii
ohabolana se odvolává na rukopis nalezený v rodinném archivu jednoho
malgašského
studenta. Byl datován rokem 1846 (23 let po přijetí latinky na
Madagaskaru)
a obsahoval velké množství ohabolana včetně úvodní poznámky samotného
pisatele:
„Ny volabe sy ny omby be mora levona avokoa izany, fa ny fahendrena
tsimbalevona mandrakizay, ary tsirava ny marina, mandrakizay.“ čili
„Mnoho peněz i dobytka může být utraceno neobyčejně rychle, ale
moudrost
je majetkem věčnosti; pravda je nezničitelná, je věčná.“
Je těžké určit kolik ohabolana vlastně existuje. Největší
publikovaná
sbírka jich obsahuje 6538. Vztahují se vskutku ke všem možným i
nemožným
aspektům života. Jako celek detailně popisují univerzální filozofii,
která
přesahuje Madagaskar a madagaskarský pohled na svět. Zasluhuje si obdiv
jako jeden ze vznešených a ušlechtilých lidských pokusů o vytvoření
právoplatné
morálky, morálních zásad a filozofického rámce pro lidské pobývání na
Zemi
a vztahování se k okolnímu světu.
V pokusu o vymezení ohabolana určil Gabriele Navone dva okruhy
kriterií,
která tento typ literatury charakterizují. Pro kriteria, která nazval
vnější,
je charakteristická popularita a nadčasovost; závislost na mínění
předků
i nezávislost na prostoru a čase. Ohabolana nejsou záležitostí nějaké
třídy
nebo vyvolené skupiny v merinské společnosti. Patří všem, každému, kdo
v nich pro sebe najde vhodný význam, každému, komu se hodí pro nějakou
životní situaci, problém, událost, prožitek, ap. Na druhou stranu
vysoké
stáří ohabolana, chápané jako odkaz předků, naplňuje člověka pocitem
silné
autority či neměnnosti osudu. Ohabolana jsou vždy opakována v totožné
formě,
stále stejně po desítky a stovky let navzdory stylu a syntaxi jazyka,
jež
může být archaický a zastaralý nebo alespoň již ne tak běžně užívaný.
Byli
to přeci předkové, kdo se tak vyjádřil, a jejich slova jsou posvátná.
Vnitřní kriteria a vnitřní úroveň ohabolana mají univerzální
platnost
nezávislou na specifickém obsahu. Vždy se odkazují k člověku, k jeho
spiritualitě,
k duševním schopnostem i k jeho praktickému životu.
Forma ohabolana je vždy stručná, plná paralelizmů a metafor. Nejlépe
to snad lze dokumentovat na konkrétních příkladech.
Fatra-pitady ny tany tsy misy fasana, ka sendra izay homana
olona
Toužit po zemi, kde nejsou hrobky, to znamená chtít do země kanibalů
Halako ny ela fa mahatonta ny soa
Nenávidím cestu časem, protože při ní pomíjí krása
Indraindray izy dia toy ny voahangy raraka ary indraindray dia
voantay miboridana
Žena je někdy jako tvrdý korál a někdy jako hejno vylekaných brouků
Tondro tokana tsy mahazo hao
Veš nemůžeš chytit jedním prstem
Aza mandrava trano mafy, ka mitady izay romoromony hataina
Nenič dobrý dům jen proto, abys’ měl čím přiložit na oheň
Aza manao toy ny tandindona: miaraka ihany, fa tsy azo ho
namana
Nechovej se jako stín: sice nás všude doprovází, ale není naším
společníkem
Aza manao masoandro avy atsinanana, ka ny avo ihany no
taingenana;
fa manaova masoandro avy andrefana, ka izay mivoha tsidihina avokoa.
Nebuď jako vycházející slunce, které na všechno svítí svrchu, ale
jako slunce zapadající, které vstupuje do všech otevřených dvěří.
(Staré malgašské domy mají jediné dveře na západní straně)
Ny rariny toy ny nofy: tsy azo tsy anaty fandriana ary toy ny
hazo mahitsy ka tsy hita tsy anatin’ala
Spravedlnost se podobá snu: nemůže jí být dosaženo jinde než v
posteli.
A je jako rovný strom, neroste jinde než v lese.
Amboa nohaza jorery, ka ny feo no re
Když chce pes ulovit cikádu, musí snést její křik
Amoron’ ala tsy manam-trano be
Ti, kdo žijí blízko lesa, nebydlí ve velkých domech
Ny olombelona voatr’ ampangoro, ka mifandimby ambony sy ambany
Lidé jsou jako zrnka rýže, která se vaří v hrnci; hned jsou dole,
hned nahoře
Ketsa vaventy, kasarotra atao lahirodona
Když jsou mladé rostlinky rýže velké, je obtížné zasadit dvě nebo
tři do stejného místa.
Raha tany misy hotsaka, dia misy sahona; ary raha tany misy
loha,
dia misy lela; ary raha tany misy lela (olona), dia misy hevitra.
Jestliže má země louže, jsou tam žáby; jestliže má země hlavy, jsou
tam jazyky; a jestliže má země jazyky (lidi), lze tam najít myšlenky.
Vztah ohabolana a hainteny je velice těsný. Dnes panuje na
Madagaskaru
nejasnost a nejednotnost v chápání obou literárních útvarů. L. Fox,
který
v nedávné době sbíral textový materiál v krajích Imeriny se zmiňuje o
případu
člověka, který tvrdil, že hainteny často recitují hráči při hře
fanorona.
Když byl ale požádán, zda by mohl některé převyprávět, vychrlil ze sebe
velké množství ohabolana.
Tento zmatek není jen záležitostí současnosti. Např. reverend J.
Richardson ve svém jinak výtečném Malgašsko-anglickém slovníku
z
19. století definuje hainteny jako „přísloví, obrazná řeč;
odseknutí,
pořekadlo. Viz ohabolana“ Pánové A. Abinal a V. Malzac, autoři
standartního
Malgašsko-francouzského slovníku z konce 19. století překládají
hainteny jednoduše jako „přísloví“. Rovněž pro L. Kornějeva
toto
slovo znamená „poslovica, pogovorka“ (Malagasijsko-ruskij slovar,
1987).
Pouze R. Rajemisa-Raolison ve svém slovníku Rakibolana malagasy
(1985) podává skutečně exaktní definici hainteny: „Mudroslovná řeč,
často
vyzdobená ohabolana, předvádějící moudrost a dovednost; používaná při
poradách
nebo mladými lidmi jako odpověď při milostné konverzaci.“
Sice stručné slovníkové heslo, přesto se v něm autor dotkl hned
tří velmi významných aspektů hainteny: skutečnosti, že bývají
ozvláštněny
ohabolana, jejich používání při radách starších, při výtkách a
napomenutích
a konečně jejich využití v milostných rozhovorech.
Ohabolana jsou vskutku nedílnou součástí hainteny, jak demonstruje
i následující ukázka:
| Tanalahy ambonin-kazo ny vintana miova volo matoa misy zaza misioka sy satrim-parihy hitera-potaka ao ihany raha manakobana maro ny hazo fa ny fary no mamy maro ny valala fa ny ambolo no tsara soratra maro ny olona fa hianao no andrian’ny saiko |
Osud je jako chameleon*)
na
vrcholku stromu, dítě jen zahvízdne a on změní barvu. Jezero netouží vytvářet bahno. Stačí však zvířit vodu a bahno vznikne samo. Je mnoho stromů, ale sladká je jen cukrová třtina. Je mnoho lučních koníků, ale pestrý je jen ambolo. **) Je mnoho lidí, ale mé tajemství je jen v tobě. |
.
V uvedené krátké hainteny jsou použity hned tři ohabolana – na
řádku
1–2, 3–4 a 5. Šestý a sedmý verš jsou pak jen variacemi či imitacemi
přísloví
z řádku pátého. Všechny shodně poukazují na myšlenku jedinečnosti
každého
předmětu mezi mnoha podobnými.
Ohabolana dodávají hainteny obvykle intenzivní emocionální rámec.
Často bývají na konci celé skladby jako závěrečné shrnutí. Někdy
dokonce
posluchačům umožňují lépe porozumět předchozím veršům; jsou klíčem k
myšlenkám
ukrytým v předchozích slovech. V hainteny se také objevují techniky
zvané
sarin’ohabolana (odraz ohabolana, zrcadlení ohabolana). Jsou to
určité narážky na skutečná ohabolana, parafráze přísloví.
Na Madagaskaru lidé říkají: „ataovy toy ny dian-tana: jereo ny
aloha,
todiho ny aoriana“. To ve volném překladu znamená: „dělej to jako
chameleon
při chůzi: dívej se kupředu a zároveň se ohlížej zpátky“. Podobně jako
kterékoli přísloví i toto lze chápat doslova. Chameleon se opravdu umí
dívat každým okem nezávisle úplně jiným směrem. Doslovný výklad je však
většinou vnímán spíše jako důkaz tuposti posluchače nebo čtenáře.
Madagaskar se dnes, podobně jako mnoho jiných zemí po celém světě,
nachází v okamžiku velkých změn. Svět je stále menší a mocné národy
mají
dostatek prostředků na „export“ své kultury do zahraničí. Mnoho malých
a lokálních kultur jen těžko odolává tomuto mocnému tlaku.
Přál bych si, aby právě Madagaskar byl jednou z těch zemí, která
se bude umět chovat jako chameleon. Ne v tom našem obvyklém slova
smyslu,
v němž je barvoměna pestrých ještěrů symbolem bezpáteřnosti a
proradnosti.
Přál bych si, aby byl chameleonem v madagaskarském významu; aby celý
ostrov
i lidé, jež na něm žijí, uměli nejen vstřícně hledět do budoucnosti,
ale
aby také občas – druhým okem – pohlédli zpět do minulosti, na dílo
svých
předků.
 |
 |
| Domovská stránka Pavla Hoška | Domovská stránka Expedice LEMURIA |