Proč je želva fady1)

Jednoho dne nedaleko moře poskakoval pták Tivoka2)  a lovil hmyz. Uviděl z vody vylézat velikou mořskou želvu Fano3) s černým, šupinatým krunýřem. Obě zvířata se dala do hovoru.
„Život jsem prožila v moři,“ povídá Fano. „Ještě nikdy jsem nebyla na břehu. Ráda bych však věděla něco o zemi a jejích obyvatelích.“
„To je snadné,“ odpověděl pták. „Jestli chceš, budu ti dělat průvodce.“
A odešli do vnitrozemí.
Želva jen obtížně postupovala po rozpáleném písku a za nějaký čas začala naříkat. Tivoka naopak teplem netrpěla. Vždy, když jí byla země horká, odpočinula si na stromě. Želva jí připadala při chůzi směšná a začala se jí vysmívat. Nakonec se ale nad ní slitovala. „Jsem čarodejnice,“ povídá jí. „Učiním, že budeš mít nožky lépe uzpůsobené k chůzi.“
Tak se i stalo. Tivoka dala mořské želvě opravdové nohy a želva mohla zlehka pokračovat v cestě. V tom okamžiku ale Tivoka také nedopatřením pokálela želvě hlavu. Želva jí zuřivě vyčetla její hanebnost. Pták se urazil a začal nadávat své společnici. „Když je tomu tak, opustím tě. Ty sama k moři nikdy nedojdeš. Nechám tě tu i s tvýma pozemskýma nohama a budeš plavat, jakoby jsi zahnívala.“
Nadarmo želva prosila, ať jí vrátí její původní nohy. Tivoka nechtěla ani slyšet a zmizela.
Od té doby je nešťastná Fano pozemskou želvou. Se všemi svými potomky bloudí krajem a hledá moře bez možnosti jej někdy najít. Je to tak, že pozemská želva pochází z želvy mořské.
To je také důvod, proč je želva pro člověka fady. Vzešla totiž ze slané vody a tu Bůh, když tvořil svět, vyhradil sám sobě a jejím obyvatelům. Lidem ponechal pouze věci pozemské.
 

1) fady - malg. tabu
2) tivoka - kukačkovití ptáci Coua cristata nebo Coua verreauxi
3) Pojmenování želvy Fano je vysoce symbolické, neboť fano je také rostlina (Piptadenia chrysostachys) jejíž semena slouží věštcům (mpisikidy) k předvídání osudu.
 

Přeložil Pavel Hošek
 


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA