ekosystémy
chráněná území

ceník vstupného do rezervací
zákony a předpisy
články: 
opuncie
Propithecus tattersalli

eroze (lavaka)

co v budoucnu ještě chránit na Madagaskaru?
 
 
Buď jako chameleon!  
Jedním okem se dívej do minulosti, druhým do budoucnosti. 
Malgašské přísloví
   
Unikátnost přírody ostrova a způsoby, jakými lidé s těmito unikáty zacházejí činí z Madagaskaru skutečnou laboratoř ekologie a přímo vybízí k zamyšlení nad mnoha nejzákladnějšími otázkami vztahu člověka ke svému prostředí. Madagaskar byl lidmi kolonizován jako jedno z posledních míst Země. Dnes lidé obývají celý jeho povrch a v různých oblastech se jejich vliv na původní ekosystémy odráží různě. Jedno je však zřejmé. Příroda je pod velkým tlakem člověka, který se stále stupňuje. Změny životního stylu, který doprovází lidské dějiny posledních několika desetiletí, vedou i k mnoha novým a nečekaným souvislostem.  
Je potřeba studovat, jak ovlivňuje společenstva rostlin a živočichů člověk žijící „postaru“, tradičním způsobem života, který tu existuje po staletí a zvláštní pozornost je třeba věnovat změnám tohoto životního stylu. Na ostrov prudce proniká euroamerická civilizace ze vším dobrým i špatným. Mnozí lidé se přizpůsobují a mění svůj způsob života. Opouštějí staré tradice, zvyky a názory a snaží se přijmout nové. Ty však nevznikly na Madagaskaru a dokonce ani v končinách Madagaskaru podobných. V mnoha směrech jsou cizí i myšlení místních lidí. Přesto existuje mnoho důvodů, proč jej madagaskařané chtějí přijmout. Takové změny si obvykle vyžadují čas několika generací během nichž nové myšlenky zakoření v myslích lidí a přizpůsobí se místním poměrům. 
Přírodě Madagaskaru však tolik času nezbývá. Podle odhadů, které zveřejnili např. G. M. Green a R. W. Sussman (1990), budou všechny deštné lesy madagaskaru zničeny během 20 – 30 let. Dvacet let už skoro uběhlo. Mezinárodní ochranářské organizace, různé univerzity a nadace se snaží ze všech sil pomoci malgašské vládě při zakládání chráněných území. Usilují o maximální možné urychlení procesu. Zároveň jsou si však dobře vědomy, že skutečného úspěchu lze dosáhnout pouze změnou myšlení. Přinutit lidi k založení národního parku je jistě možné, ale sami jistě tušíte, co se děje s věcmi a činy, které byly udělány z donucení. 
Teprve změna celkového přístupu v myslích lidí, kteří na Madagaskaru žijí, může pohnout věci kupředu. Domníváme se proto, že nejvýznamnější ze všech ochranářských projektů jsou právě ty, které se vlastní ochraně přírody příliš nevěnují, totiž projekty výchovné. 
V současné době je potřeba zvýšeného úsilí ve dvou oblastech. Co nejvíce původních neponičených porostů ochránit před devastací a mezitím změnit lidi tak, aby v devastaci viděli věc veskrze špatnou, která škodí jim samým. To je úkol doslova a dopísmene nadlidský a kromě toho, že má silný ekonomický aspekt, je pozoruhodný ještě něčím dalším. Odvolává se totiž přímo k nám, k lidem z bohatého severu. Jedině my totiž můžeme jít příkladem. Jedině my máme tu možnost ukázat cestu. Jestliže totiž lidé z Madagaskaru chtějí žít, jako my Evropané a Američané (a to oni vskutku chtějí, i když si přitom představují většinou něco docela jiného), pak právě od nás mají šanci se něčemu naučit. 
Obávám se však, že za současného stavu nemá euroamerická civilizace příliš velkou naději stát se dobrým učitelem.  
 

Pojmy ekologie a ochrana přírody bývají často zaměňovány. Jsme si toho vědomi, ale přesto uvádíme obě společné oblasti bádání a názorů pohromadě. Je to spíše z technických důvodů.

 




zpět na
domovskou stránku
expedice LEMURIA