published in: Vesmír 80, 2001, 647
Henri Perrier de la Bâthie (1873–1958)
byl rozporuplnou postavou. Botanici a ochranáři se jistě ihned
ohradí, ale znají jen tu lepší část jeho díla a vnímají jej jako
význačného
přírodozpytce, botanika a průkopníka ochrany přírody.
Tím vším bezesporu byl. Po celou dobu svého pětatřicetiletého pobytu
na Madagaskaru sbíral rostliny pro Národní přírodovědné muzeum
v Paříži.
Publikoval na 300 botanických popisů, ale světovou proslulost si
vydobyl
především dvěma zásadními monografiemi, které se do jisté míry
využívají
dodnes – La végétation malgache (1921) a Biogéographie
des
plantes de Madagascar (1936). Bez jeho botanických sběrů by také
nejspíš
nikdy nespatřila světlo světa monumentální série Flore de
Madagascar
et des Comores, jež je rozplánována na více než 100 dílů,
z nichž
asi polovina již vyšla.
Počátkem 20. století Perrier de la Bâthie dlouhodobě propagoval
myšlenky ochrany přírody. Jedině jeho zásluhou bylo r. 1927 na
Madagaskaru
ustaveno prvních deset přírodních rezervací.
Ti, kteří Perriera de la Bâthie oslavují jako přírodovědce
a ochranáře,
však zapomínají, že jeho oficiální statut na Madagaskaru zněl
„průzkumník
a kolonizátor“. Přicestoval na ostrov r. 1896, pár měsíců po jeho
anexi Francouzi, „aby prověřil, zda jsou tam nějaká místa, kde by se
dalo
těžit zlato“. Hned si také vyhlédl a jako své pozemky zabral
slibné
místo nedaleko Marovoaye, kde měla začít těžba minerálů. Pro koloniální
režim vedl mnoho různých výzkumných projektů – vyvíjel transportní
systémy
k průniku armády na jih ostrova, zabýval se zavlažovacími
projekty,
vyhledával ložiska minerálů vhodná k těžbě, studoval kvalitu půd
a určoval
tím další směr a způsob kolonizace, hodnotil schopnosti domorodých
populací pracovat jako námezdní dělníci v jiných koloniích
impéria,
vyhledával nové, ekonomicky využitelné plodiny apod.
Velká část jeho práce zřetelně směřovala k rozvoji kolonie,
často i proti „zájmům přírody“. Pokud to hospodářství země
vyžadovalo,
šly ochranářské ideje stranou. Když byl v jednom případě
kritizován
za povolení drastického odlesňování, hájil se slovy: „Úrodná půda musí
být bez průtahů vyčištěna.“
Neobvyklost postojů Perriera de la Bâthie dobře charakterizoval
A. Lacroix ve svém přehledu vývoje koloniální vědy. Napsal, že „Perrier
de la Bâthie představuje nový rod vědeckých pracovníků, který zahrnuje
toliko jediný druh s jediným známým exemplářem“.
Literatura
Humbert H.: Henri Perrier de la Bâthie (1873–1958), Notulae
Systematicae
16, 1–2, 1960
(Pavel Hošek)
