Marc Ravalomanana (*1949) (homepage )

V době svého nástupu k politické moci M. Ravalomanana představoval naději - jako by se vněm soustředilo vše, co přichází nebo může přijít s časy nastávajícími. Byl mladý, bohatý, příjemného vzhledu a vystupování; v Antananarivo měl mnoho obdivovatelů a jeho image byla něco jako obchodní známka Madagaskaru. Avšak o jeho politických názorech bylo známo jen velmi málo. Nikdo netušil, jaké má se svou zemí záměry.
Ravalomananův život by byl jako vystřižený z pohádky o americkém snu, nebýt toho, že se odehrál na druhém konci světa. Ravalomanana pochází z velmi chudé rodiny. Jako chlapce jej vychovávali misionáři v rodné vesničce Imerinkasinina, asi 20 km od hlavního města. Středoškolské vzdělání dokončil na protestantské škole ve Švédsku. Krátce po dvacátých narozeninách opustil akademickou půdu a vydal se na dráhu obchodníka. Začal tím, že objížděl na kole ulicemi Antananariva a prodával domácí jogurt, který vyráběla jeho žena Lalao. Již necelé dva roky na to – za asistence Protestantské církve, jíž se stal později víceprezidentem, – získal půjčku od Světové banky na nákup své první továrny. Dnes spravuje své vlastní impérium TIKO, největší ryze madagaskarskou obchodní společnost na Madagaskaru, která má po celém ostrově monopol na mlékárenské a olejové produkty. Zaměstnává asi 5000 lidí.
Jako starosta Antananariva (v letech 1998-2001) sám o sobě prohlásil, že má schopnost uvést věci na jejich správnou cestu. Během jeho tříletého vedení vskutku prodělala metropole nejednu dramatickou přeměnu. Antananarivané říkají, že je jejich město dnes čistší a mnohem lépe organizované. Některé Ravalomananovi zákroky však hraničily s fanatickými útoky a starosta si proto získal i četné nepřátele. Vlnu odporu vyvolalo například jeho nařízení zbourat přes 100 obydlených domů. Považoval je za příliš špinavé a kázal je proto srovnat se zemí buldozerem. Z těchto i další důvodů je dnes vnímán jako neúprosný reformátor. Netají se ani tím, že získá-li moc, přiměje lidi k práci třeba i násilím. Podle jeho vlastních slov: „Vše, co Madagaskar nyní potřebuje, je disciplína.“
V prosinci 2002 se zúčastnil prezidentských voleb a získal nejvíce hlasů. Ačkoli Ravalomanana inspiroval své příznivce v madagaskarské městské populaci, jeho popularita na tradičním venkově byla nejistá. Předně není příliš dobrým řečníkem. I když během volebního období nabýval na sebedůvěře, stále zůstával spíš neprůbojným rétorem s hlasem jen málo výrazným. Během předvolební kampaně navštěvoval města a vesnice s efektní letkou několika vrtulníků. Vždy však jen vystoupil, pronesl několik slov a zase zmizel. Venkované ale očekávali, že se o jejich hlasy bude kandidát ucházet tradičním dlouhým a obřadným proslovem (o významu řečnictví na Madagaskaru). Politická krize, kterou prezidentské volby v roce 2001 rozpoutaly, byla zatím největší v novodobých madagaskarských dějinách. První sčítání hlasů ukázalo, že žádný z kandidátů nezískal nadpoloviční většinu, která je k vítězství nutná. Ravalomanana obvinil svého protivníka Didiera Ratsiraku z manipulace s hlasy voličů. O několik týdnů později se prohlásil prezidentem a jmenoval svou vlastní vládu. Ratsiraka se se svými příznivci stáhl do Toamasiny, řekl, že nového prezidenta neuznává, obsadil většinu přímořských provincií a měst a přístav Toamasina prohlásil za nové hlavní město Madagaskaru. Pokusil se ve Francii a Africe najmout žoldáky. K válce však naštěstí nedošlo. Armáda M. Ravalomanany postupně obsadila všechna Ratsirakova území - buď úplně bez boje nebo jen při drobných opřestřelkách. Mezitím proběhlo nové sčítání hlasů a za absolutního vítěze voleb byl označen M. Ravalomanana. Většina zemí světa - včetně USA, Německa, Japonska a nakonec i Francie - uznala Ravalomananu novým prezidentem Madagaskaru.
Těžko dnes předvídat, jakým bude Ravalomanana prezidentem. To ukáže jen čas. Pro většinu obyvatel Antananariva i pro mnohé lidi z dalších míst Madagaskaru, kteří žili více než 20 let pod Ratsirakovou vládou, je však i pouhá naděje na změnu dostatečným důvodem.

Pavel Hošek
 


Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA