.
Endemizmus se na Madagaskaru projevuje také přísně lokálně, a proto
některé
druhy najdeme pouze na několika stech kilometrech čtverečních. Osm
čeledí rostlin je známých pouze z Madagaskaru a např. všechny
původní
druhy palem 
jsou také endemické.
Subaridní oblasti ostrova tvoří výraznou část jihozápadního Madagaskaru. Vymezit přesně jejich polohu je obtížný úkol, ale velmi obecně se lokalizovat dají. Velké část jich leží nad správním městem Toliara. Přibližně stejnou rozlohu zaujímají tyto suché oblasti směrem na jih od Toliary, kde tvoří pás táhnoucí se téměř podél pobřeží až k nejjižnějšímu cípu Cap Sainte Mariensis a odtud směrem na severovýchod k Toalanoro. Šířka tohoto pásu se mění v závislosti například na nadmořské výšce, geologickém podkladu aj. V nejširších místech dosahuje více než 100 km.
Průměrný roční úhrn srážek kolísá od 300 do 450 mm, ale jejich nepravidelnost, zvláště v posledních letech, byla příčinou extrémního sucha doprovázeného hladomorem. V některých místech (Toliara, Betioky) téměř nepršelo 3 roky. Obvykle nejvlhčí jsou první dva letní měsíce - leden a únor.
Rostlinné společenstvo subaridních oblastí se nazývá trnitý buš nebo také trnitá poušť. Domnívám se, že termín spiny desert a jeho správný český překlad - trnitá poušť jsou zavádějící. Proto se přikláním k užívání výstižnějšího pojmu trnitý buš (spiny bush). Rostliny tohoto společenstva mají xerofytní charakter s prvky sukulentní flóry a bezesporu patří k tomu nejzajímavějšímu, co lze na ostrově vidět.
V různých oblastech nabývá trnitý buš odlišných podob. Nesukulentní flóry klasického trnitého buše je představována především drobnolistými akaciemi. Na těchto lokalitách velmi výrazně připomíná formaci matorral micrófilo známou např. z Mexika. Konvergentní neboli sbíhavý vývoj charakteristický v růstu sukulentů čeledi Didiereaceae
,
které svým habitem připomínají cereusy z amerického kontinentu nebo
sukulenty
Idria columnaris 
z Baja California. Klasický trnitý buš roste téměř výhradně na
vápencovém
podloží a velmi často mívá toto území i krasový charakter.
Jinde dominují společenstvu velké travní plochy s občasným výskytem stromů, popř. stromovitých sukulentů (Aloe vaombe, Euphorbia intisy), takže se nápadně podobají typické africké savaně. V tomto případě se jedná o relativně vlhčí části trnitého buše, které jsou využívány jako pastviny pro skot. Na těchto plochách je cihlově červená lateritická zem. I když je tento druh půdy znám hlavně z vlhkých tropů, velké plochy lze najít i na jihozápadě Madagaskaru. Proces lateritizace, který probíhá především za vlhka a tepla na křemičitých horninách, může fungovat, i když méně intenzivně, i v suchých oblastech.
Nejdéle jsme působili na náhorní plošině Plateau Mahafaly, odkud jsme získali nejvíce poznatků o trnitém buši. Plateau Mahafaly zaujímá plochu přibližně 7000 km2 a má různou geologickou skladbu. Naše působení ve střední části plata se soustředilo převážně na lokalitu Hatokaliotsy, která má již zmiňovaný krasový charakter s vápencovým podložím. V roce 1956 byly snahy vyhlásit tuto oblast za přírodní rezervaci, ale s odchodem Francouzů z ostrova upadla myšlenka v zapomění.
Dominantními rostlinami společenstva v Hatokaliotsy jsou především sukulenty a trnité keře. Ze zástupců čeledi Didiereaceae zde rostou Didierea trollii
,
Alluaudia montagnaci 
a Alluaudiopsis fiherensis. Výrazný podíl ve skladbě
společenstva
zaujímají i různé druhy pryšců - Euphorbia intisi v. intisy,
E. oncoclada, E. stenoclada, E. aff. milli
aj. Velmi zajímavým druhem je baobab Adansonia fony .
Centrem výskytu tohoto rodu
je právě Madagaskar, protože zde roste sedm z osmi doposud objevených
druhů.
Adansonia fony je svou výškou okološesti metrů nejmenším
zástupcem
rodu. Dále zderostou asi čtyři druhy kalanchoe a bezlistý popínavý
sukulent
rodu Cynanchum (Asclepiadaceae). Dominanty této oblasti tvoří
až
sedm metrů vysoké kmeny Pachypodium geayi 
.
Bohužel, trnitý buš podléhá stále silnějšímu tlaku domorodců, kteří ze vzrostlých a zdřevnatělých didier a luaudií pálí dřevěné uhlí. Výměnou uhlí za vodu řeší problém jejího celoročního nedostatku. V minulých letech nehrozilo rostlinám a živočichům přímé ohrožení. V závislosti na zvyšujícím se počtu obyvatel i v těchto pro lidi nehostinných oblastech nabývá otázka ochrany území aktuální podoby.
Sukulentní flóra jihozápadního Madagaskaru je opravdovým biologickým unikátem. To ovšem neznamená, že by zajímavé sukulenty nerostly jinde na ostrově. Najdeme je prakticky všude, od nejsevernějšího až po nejjižnejší cíp. S některými zajímavými vás rád seznámím podrobnějí (např. Pachypodium rutenbergianum Vatke).
