Stravování

 
kdy vyrazit
víza
doprava z Evropy na Madagaskar
doprava
na Madagaskaru


ubytování

stravování
bezpečnost
očkování
národní parky
a rezervace

jazyk

vývoz přírodnin

zážitky a zkušenosti ostatních cestovatelů

Lemuria Travel

 Zpět na obsah
Také jídlo je kapitola, o níž by se dalo psát velmi dlouho. Na Madagaskaru se můžete stravovat několikerým způsobem. Lze si také přivézt veškeré jídlo s sebou, ale to se připravíte o možnost vyzkoušet některé místní speciality.

Restaurace | hotely gasy | pouliční prodavači | vaříme si sami | nápoje

Restaurace

To jsou zařízení určená spíše pro cizince, takže se v nich setkáte s běžnými evropskými jídly (hovězí, vepřové a kuřecí maso, rýže, těstoviny, brambory). Většinou tu mají i jídelní lístek. Ceny se pohybují v hodnotách 1–2 eura za hlavní jídlo. Ve městech jsou i specializovanější a luxusnější podniky (třeba pizzerie), kde se najíte za 2–4 eura. Dnes už narazíte občas i na úplně „evropskou“ cukrárnu, která dokonce úzkostlivě dodržuje hygienické normy, takže si klidně můžete dát třeba i zmrzlinu.

hotely gasy (viz také ubytování)

Hotely gasy jsou mnohem zajímavější a nutno říci, že i levnější. Pozor, „hotely“ tu neznamená hotel, ale restauraci, i když některé „hotely“ nabízejí i ubytovací kapacity (slůvko „gasy“ je zdrobňující zkratka od „malagasy“). Tady se najíte typicky po malgašsku. Vždy dostanete obrovskou hromadu rýže (kterou k velkému údivu obsluhujícího personálu téměř jistě nesníte) a malou mističku s masem (přesněji s kostmi s troškou masa) a nějakou omáčkou nebo zeleninou na ochucení rýže. To vše za cenu okolo 0,5–1 eura a ještě máte zdarma horkou (rozuměj převařenou) vodu na pití (tzv. ranon’ ampango) – tedy, pokud dokážete pít teplou vodu, v níž plavou zbytky rozvařené rýže. Při výběru vhodné hotely gasy je dobré dbát jednoho pravidla. Je lépe zvolit takovou tavernu, kde je hodně lidí. Signalizují, že to tam mají dobré (a proto tam lidé chodí) a stálý přísun hostů navíc zajistí, že hotové jídlo na plotně (či spíš na ohni) dlouho nečeká. Naopak v hospůdkách, kde je o hosty nouze, nejspíš narazíte na méně kvalitní krmi a ještě navíc bude pěkně uleželá.
Hotely gasy jsou na každém kroku. Cestujete-li taxi-brousse rozhodně se jim nevyhnete, neboť malgašští cestující jinam jít nechtějí a řidič přeci nebude kvůli vám stát hodinu s dvaceti lidma v autě u nějaké drahé hospody. Konec konců bylo by i škoda se jim vyhnout. Jsou podobným fenoménem jako v Čechách klasické hospody a chcete-li trochu poznat život obyčejných Malgašů, musíte navštěvovat hotely gasy.
V dopravních uzlech, tedy na místech, kde zastavují taxi-brousse, kde se přesedá, u trajektů přes řeku ap. se hotely gasy koncentrují a nabývají poněkud speciální podoby vývařoven pro projíždějící. Někdy jsou to spíš stánky než restaurace. Ráno vám tu dají kafíčko s nějakou buchtou nebo rýžovým koláčkem (belaro), v poledne a večer pak rýži a přílohu (příloha se tu říká masu, neboť to je ta složka, která se obměňuje a stabilním základem zůstává rýže).

pouliční prodavači

Lze se s nimi setkat opět na místech, kde je víc rušno – u trajektů, na nádražích ap. Často postávají u těch úseků cesty, které je nutno překonávat jen velmi pomalou jízdou nebo je dokonce nutno zastavit a chvíli čekat (jednosměrné mosty, brody, rozbité úseky silnice, policejní a vojenské kontroly ap.). Tady totiž mají naději, že něco prodají do okénka projíždějících aut. Obvykle nabízejí buráky, kešu oříšky, vejce (vařená natvrdo), pečené čtvrtky kuřat, pečené banány, pečenou kukuřici a podobné drobnosti – je to dost krajové a sezonní. Taxi-brousse, který projede pár takových prodejních stanovišť se změní v popelářský vůz, ovšem s pasažéry v „nákladením“ prostoru.

vlastní vaření

V přírodě se vaření nevyhnete, ať už vaříte z dovezených polotovarů nebo z místních surovin. Obšírněji si dovolím okomentovat jen druhou s uvedených možností. Představu, že potraviny se nakupují v obchodě, je třeba na Madagaskaru rychle opustit. V malých vesnických krámečcích dostanete tak akorát pivo, sardinky a mimořádně nedobré sušenky (ty sem vozí Francouzi, protože ve Francii nikdo nechce něco takého jíst). Na Madagaskaru se potraviny nakupují na tržnicích nebo od lidí, kteří si postaví u cesty pultík a na něj umístí své zemědělské přebytky (třeba dvě rajčata). Rýži dostanete všude, s masem je to horší, ale na malgašském venkově se jako příloha k rýži často jedí třeba brambory, fazole, hrách ap. – a to všechno dostanete. Zejména ve vlhčích krajích je dobré, když se člověk trochu vyzná v tropických okopaninách (jam, maniok, batáty, taro ap.). Všechny tyhle věci jsou tu skoro zadarmo. Za 0,2 eura nakoupíte takovou hromadu jamu, že se dosyta nají desetičlenná expedice, rýže za 0,1 eura vystačí pro 3 lidi.
Jen pro úplnost – v některých rezervacích a národních parcích si lze najmout kuchaře a svůj čas tak plně věnovat obdivování přírody (kuchař je levnější než průvodce).

nápoje

Kromě jídla potřebuje člověk samozřejmě i tekutiny. Je na nich dokonce mnohem závislejší, než na potravinách. Na Madagaskaru ve městech, větších vesnicích a navštěvovanějších chráněných územích lze koupit balenou pitnou vodu. Z dalších nápojů jsou téměř všude k mání Coca cola a pivo (mimochodem malgašské pivo nese označení „pilsner“, neboť je to opravdu pivo tohoto typu). Kupovaná voda může být buď malgašské nebo francouzské provenience, ale vždy si drží jednu univerzální vlastnost – je neskutečně nedobrá (jedna vymačkaná limetka vám ji však zpříjemní). Ceny nápojů se velmi liší podle oblasti – v Antananarivu stojí 1,5 litru vody 0,3–0,4 eura, průměrná cena je asi 0,4–0,5 eura a ve velmi odlehlých oblastech můžete zaplatit i extrémní 1 euro. V takových místech lze někdy drahé kupované nápoje nahradit levnou (také kupovanou) variantou. Třeba kokosové ořechy – za stejnou cenu jako litr Coca-coly pořídíte deset nebo i víc litrů tzv. kokosového mléka, které je krom toho ještě i chutnější. Jak jste asi pochopili, obecně platí, že čím jste dále od civilizaci, tím více za civilizaci (nezávadnou vodu) platíte. Mnozí cestovatelé při propočtech nákladů na pobyt zapomínají, že za pití často zaplatí více než za jídlo.
Existuje ovšem i druhá, podstatně levnější možnost – upravovat si vodu převařováním, filtrováním, pomocí tablet na bázi aktivního chlóru nebo kombinací uvedených metod. Zejména dvě poslední možnosti jsou natolik spolehlivé, že si můžete dovolit pít vodu i z nádrží, které slouží místnímu dobytku jako koupaliště (ověřeno četnými terénními pokusy). Hodláte-li cestovat do odlehlých a turisticky málo navštěvovaných míst, počítejte s tím, že nic k pití nekoupíte. Místní obyvatelé jsou zvyklí pít převařenou (ještě horkou) vodu. V suchých oblastech západu a hlavně jihozápadu dbejte na to, abyste vždy měli po ruce nějakou zásobu tekutin. Není nic neobvyklého, že v krajině nenarazíte na vodu třeba několik dní.

Pavel Hošek

 


zpět na
domovskou stránku
expedice LEMURIA