published in: MF Dnes, 14. 8. 1998: 322–323

Expedice LEMURIA

aneb Překvapení pod rovníkem

Libor Kunte

Cílem čtyřčlenné expedice LEMURIA 1993 byl biologický průzkum lokality Hatokaliotsy na jihozápadě afrického ostrova Madagaskar. Toto území přitahovalo biology již dříve. V roce 1956 bylo navrženo na chráněné území, ale po odchodu Francouzů z ostrova roku 1960 se už nikdo výzkumem nezabýval. Projekt nesoucí jméno typického madagaskarského zvířete, lemura     , jsme vypracovali ve spolupráci s World Wildlife Fund, Světovým fondem na ochranu přírody.

Toliarská čeština

Jediné větší město na jihozápadě ostrova je Toliara, od našeho cíle, Hatokaliotsy, vzdálené přes 400 kilometrů. Věnovali jsme se tam pronájmu terénního vozu a nákupu zásob. Zabralo nám to plné tři dny, a to jsme při tom těžili z pomoci paní Rivertové. Paní Rivertová je báječná žena výborně hovořící česky s libým moravským dialektem, kterému vévodí znělé francouzské „rrr“: „Tož hoši, večerrr prrro vás budou vařit maso a rrryži. Přijďte v šest, ale v šest po vašem, ne pozdě jako Malgaši.“ Její tatínek byl zástupcem firmy Baťa pro Afriku, a tak není divu, že v Čechách mnoho nepobývala. Po únoru 1948 odjela natrvalo do Afriky a s manželem se pak usadili na Madagaskaru. V Toliaře vlastní dva krásné hotely.

Hole na hrobech

Půjčený landrover už měl svůj zenit dávno za sebou. Překonání čtyř set kilometrů nám trvalo pět dní. Kromě jiného to znamenalo přežít nálety mračen krvelačných komárů. Přejeli jsme rozvodněnou řeku Onilahy, jejíž koryto se zaplnilo poprvé po třech letech, a vstoupili na území kmene Mahafalů.
Tito lidé jsou znímí nejen bojovností, ale také zvláštními hroby. Samo místo posledního odpočinku má čtvercovou základnu asi 10 × 10 metrů a jeho výška je přibližně 1,5 metru. Povrch je pokryt kameny a na nich leží rohy zebu. Z hrobů ční k nebi posvátné, vyřezávané hole aloalo. Ty charakterizují nebožtíka, symbolizují některý důležitý úsek jeho života, nebo naopak zobrazují exotické motivy, jako je letadlo, vlak či razítkující ouřada. Velmi často nese aloalo erotické motivy.

Sukulenty v ohni

Projížděli jsme unikátní krajinou, anglicky nazývanou „spiny desert“, což se dá přeložit jako trnitá poušť. Rostliny tu nabývají natolik bizarních tvarů, že nám připadají jako z jiného světa. Nejzajímavější z nich jsou sukulenty, perfektně přizpůsobené životu v přesušeném prostředí. Majestátním dojmem působí tlusté kmeny baobabů a exotivkou kulisu dotvářejí krunýře velkých želv paprsčitých.
To, co roste a žije v Hatokaliotsy, nelze nelézt nikde jinde na ostrově, natož na světě. Ale lidí tady na jihozápadě přibývá a jejich neblahá činnost se začíná projevovat. Například ze zmíněných sukulentů pílí domorodci dřevěné uhlí. Tyto rostliny rostou do „použitelné“ velikosti stovky let; tempo těžby je samozřejmě mnohem rychlejší. Nenapravitelně se mění i skladba vegetace na vytěžených místech.

Ostrovy u ostrova

Když už jsme byli na Madagaskaru, chtěli jsme ho vidět celý. Zdejším turisticky nejnavštěvovanějším místem je ostrůvek Nosy Be při severozápadním pobřeží. Jeho hlavní město Hell Ville muselo být za doby francouzské nadvlády oázou klidu a pohody. Dnes zbyly pouze splesnivělé zdi rozvalin, zarostlé promenády, nefunkční pouliční osvětlení. Opakovaně jsme tu přemítaly, nakolik bylo rozumné totální vyhnání francouzů, zákaz učení francouzštiny a následná prosovětská orientace. Jediné, co zde doposud funguje, jsou fabruky na destilaci tzv. madagaskarské silice z kanangy vonné (domorodci nazývané „ylang-ylang), která se kompletně exportuje do francouzských voňavkáren.
Nejsevernější místo, kam jsme dojeli, byl velký přístav Antsiranana. Pozoruhodné je velkým množstvím muslimů – a mešit, a socou soudruha Stalina shlížejícího z vrcholku na přístavem.
Ostrůvek Nosy Mangabe v zálivu Antongil u severovýchodního pobřeží se honosí statutem přírodní rezervace a vstup na něj je možný pouze na základě zvláštního povolení. To se nám podařilo získat a spatřili jsme další mimořádné přírodní prostředí. Jestliže jižní Hatokaliotsy je s 350 milimetry ročních srážek nejsušším místem Madagaskaru, pak Nosy Mangabe představuje s 9000 mm deště pravý opak.

...a ještě metropole

V Antananarivu, hlavním městě Malgašské demokratické republiky, jak zní oficiální název madagaskarského státu, žije asi milion obyvatel. Odchylka od uvedené hodnoty se pohybuje řádově ve statisících.
Jelikož silnice jsou v dezolátním stavu a spíše připomínají autokrosovou dráhu, jezdili jsme krokem a měli čas na sledování okolí. Domy, je-li tak možné označit příbytky chudých nejen na periférii, jsou poskládány z rozmanitých, většinou nestavebních materiálů. Každou chvíli jsme míjeli lidi postižené různými chorobami a invalidy se sdeformovanými částmi těla. V samém centru nás obklopily houfy dětí s nataženými dlaněmi. Všude hory odpadků, převážně páchnoucích organických zbytků... A na druhé straně krásné, výstavné domy ve francouzském stylu.
O sociálních kontrastech v Africe jsme věděli, ale obludnost jejich rozměrů jsme si nedokázali představit. Naděje na změnu k lepšímu je – alespoň z našeho pohledu – v nedohlednu. A šance madagaskarské přírody nevypadají o mnoho lépe.
 

Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Expedice LEMURIA