Pískovce po malgašsku

text: Libor Kunte
kamera a režie: Jiří Bálek

Projet Madagaskar křížem krážem a nezastavit se v pohoří Isalo, to je jako navštívit Barcelonu a nevidět Gaudího stavby. Toto přirovnání je zcela záměrné, protože při toulkách Isalem se vám do hlavy jistě vkrade myšlenka, že toto pohoří je bezesporu výtvor avantgardního umělce. Isalo se nachází přibližně na půl cesty mezi hlavním městem a správním centrem jihozápadu Toliarou. Jedete-li tímto směrem, nemůžete ho minout, jelikož oblastí prochází pouze jediná silnice. Z fádních rovin porostlých travnatou stepí se Isalo zvedá, jako by ho někdo vyčaroval jen pro zlepšení vzhledu zdejší krajiny.

Synchron

Vesnička Ranohira byla kdysi zcela bezvýznamnou osadou s několika domky, za to dnes zaznamenává nebývalý rozvoj. Rozprostírá se totiž u silnice, která vede národním parkem Isalo. Je proto střediskem všech odvážnějších turistů, kteří se chtějí vypravit do nitra pískovcových skal. Zatím jich sem nejezdí příliš mnoho, ale i tak je vidět, že vesničané jsou z turistů docela slušně živi. Po zaplacení vstupu do parku je dokonce možné najmout si místního průvodce, který docela obstojně ovládá základní druhy rostlin i zvířat, se kterými je možné se v Isalu potkat. Ba co víc! Narozdíl od nás je  dokáže i bez problémů nalézt.
Pohoří Isalo je vlastně soustava skalních měst. Jednotlivé pískovcové masivy jsou často pospájeny a tvoří velmi zajímavá údolí se specifickou flórou a faunou.
Větší část Isala, především však vrcholové partie jsou sušší, ale dna kaňonů často porůstá hustá tropická vegetace s dostatkem vody.
Na suchých místech nacházíme specifickou flóru, které vévodí nezaměnitelné baculaté stonky jednoho druhu pachypodia. Roste na mnoha místech a je jakýmsi patronem Isala, protože roste právě a jen zde. Jeho stonek je schopen nashromáždit velké množství vody, kterou využívá v těch obdobích roku, kdy je jí nedostatek. Také palmy mají v Isalu své přísně endemické zástupce. Mezi druhy, které najdeme jen v tomto pohoří například patří elegantní Bismarkia nobilis. Krásná palma bismarkia se dokonale přizpůsobila životu v travnatých savanách, které jsou prakticky každoročně zachváceny rozsáhlými požáry.
O mnoho pestřejší je však život v částečně zastíněných údolích, která jsou sevřena jednotlivými bloky pískovcových skal. Od nejmenších živočichů, přes bujnou vegetaci až po jedny z největších madagaskarských zvířat - po lemury. To vše je možné vidět třeba při návštěvě asi nejznámějšího údolí, kterému se tady říká kaňon de maki. Lemuři katy tu žijí v početných tlupách a vesničané si dokonce stěžují, že jsou schopni jim zlikvidovat úrodu manga na nedalekých plantážích. Lemuři totiž migrují v korunách stromů a živí se převážně rostlinnou potravou, která je tvořena listy, mladými výhony, ale také plody. Siesta po obědě ve větvích stromů vypadá ze země poněkud nebezpečně, ale zároveň  trochu komicky. Izolovanost jednotlivých údolí v rámci celého pohoří Isalo vedla k tomu, že se zde vytvořila řada endemických druhů, z nichž některé žijí pouze a jen v jednom kaňonu.
Výpravy do pískovcových skal s sebou nesou nepříjemné riziko, kterým je velmi málo přístupových cest na horní plato a relativně špatná orientace díky podobnosti jednotlivých pískovcových bloků. Tak se nám stalo, že po celodenním putování, již zcela bez vody, jsme nemohli opustit vrcholové partie a velmi dlouho jsme bloudili, než jsme našli sestupovou cestu.
Isalo, formované miliony let větrem a vodou vypadá, opravdu bizarně a při odpoledních západech slunce, které jsou úžasné snad každý den, máte jedinečnou možnost vychutnat si atmosféru divoké krajiny prostoupenou medovými paprsky slunce a vůní tropů.


Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Expedice LEMURIA