Svět obézních rostlin

text: Libor Kunte
kamera a režie: Jiří Bálek

Pískovcové skály hýřící rozmanitými barvami lišejníků, větrem vymodelované útvary nejroztodivnějších podob a také baculaté stonky prazvláštních rostlin - tak by se dala ve zkratce přiblížit nezaměnitelná tvář kouzelného pohoří Isalo. Kdysi souvislá pískovcová tabule je formována již miliony let působením větru a vody. Současná podoba pohoří je v okolní rovinaté krajině natolik úchvatná, že větší část Isala byla před pár lety vyhlášena za národní park. K zařazení do systému chráněných území došlo nejen díky originální podobě. Mnoho zvláštních a vzácných druhů rostlin i živočichů obývá pouze Isalo a v žádné jiné části Madagaskaru je nenajdeme. Isalo je také zářným příkladem rozvíjejícího se turistického ruchu pro dobrodružnější povahy. Zatímco před pěti lety byli takřka všichni návštěvníci Madagaskaru přírodovědci, dnes už ostrov chtějí vidět i turisté dychtící po poznávání málo známých světů. Ve správním centru celého pohoří, ve vesničce Ranohira, je možné si najmout průvodce, který zná vcelku obstojně místní přírodu a je schopen vás o mnohém poučit.
V Isalu roste i u nás často pěstovaná trnová koruna - odborně nazývaná Euforbia mili. Osobitý ráz krajiny dotvářejí pachypodia. Zde rostoucí Pachypodium rosulatum varieta gracilius nemá ve světě obdobu a jeho stonky zasazené do puklin skal jakoby připomínaly bodré, přemýšlivé bůžky střežící rozbrázděná údolí i skalní hradby. Úplně odlišný charakter mají kaňony sevřené kolmými stěnami pískovcových bloků. Pro člověka představují špatně přístupný terén. Na první pohled je zde mnohem vlhčí mikroklima, na dně kaňonu teče i v nejsušším období potok s průzračnou vodou, z listů rostlin se v podvečer ozývá skřehotání žab a v místech se souvislejším porostem stromů nechybí ani lemuři. Lemur kata - nejznámější druh, nesčetněkrát ztvárňovaný symbol ostrova, je typický svým pruhovaným ocasem a ladností přesných skoků. V Isalu žije na několika místech společně s lemurem hnědým. Katy putují v tlupách korunami stromů, přičemž se živí jejich plody a listy. Odpolední siesta ve větvích lesních velikánů působí možná komicky a vzhledem k výšce i trošku nebezpečně.
Angličtina, francouzština i němčina mají pro isalské pachypodium lidové jméno malý nebo trpasličí baobab. Pachypodium a baobab mají však společné pouze jedno - jakýsi obézní stonek. Proporce, které se v lidském světě obvykle zatracují, vyzdvihují v říši rostlin patřičný druh do jakési vyšší obdivované skupiny. Touha uzřít nejvyšší a nejslovutnější exempláře , jakousi honoraci mezi baobaby, nás zavedla na západní pobřeží ostrova až do daleké Morondavy. Už z letadla je možné objevit šedohnědé talíře kolosálních korun.  Čnějí vysoko nad okolní porost.
Obrovské vrásčité kmeny se větví vysoko nad zemí a korunu tvoří několik mohutných základních větví. Na hladině mělkých lagun svítí překrásné květy leknínů a medová barva paprsků zapadajícího slunce dodává krajině zvláštní podvečerní atmosféru naplněnou meditačním klidem.

Synchron
„Madagaskar je ostrovem baobabů, z devíti druhů jich roste sedm právě zde a tento obr je největším z nich.“

Nachází se na jihu ostrova u městečka Ampanihy a je o něm zmínka i ve slavné Grandidierově publikaci z roku 1896. Dodnes je osaměle stojící baobab nepřehlédnutelnou dominantou okolí. Žijí na něm plodožraví kaloni a domorodci tvrdí, že dutinu u báze kmenu obývají hadi. Baobaby jsou jakýmsi symbolem Madagaskaru. Jejich nezastupitelné místo je však v přírodě a všechny druhy dotvářejí svérázný charakter madagaskarské přírody.


Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Expedice LEMURIA