V zajetí trnů

text: Libor Kunte
kamera a režie: Jiří Bálek

Téměř každý kout naší planety je čímsi zajímavý a jedinečný, ovšem svět trnitého buše je vskutku nenapodobitelný. Jeho krása a také biologická hodnota z něj dělají opravdovou perlu Madagaskaru. Trnitý buš - jak lze přeložit původní francouzské označení tohoto ekosystému, pokrývá značné území jihozápadu ostrova. Většinu srážek přinášejí monzuny vanoucí z oblasti Indického oceánu, které však zadrží hory na východě. Proto je jihozápad velmi suchý. Dlouhodobé průměry udávají, že zde naprší kolem tří set milimetrů srážek, ty však spadnou během několika vydatných lijáků a po zbytek roku panuje naprosté sucho. Mahafalové jsou hlavní etnickou skupinou této oblasti. Živí se převážně chovem dobytka a také pěstováním nenáročných plodin - manioku či kukuřice. Pokud domorodci zůstanou nějaký den bez jídla, vcelku nic se neděje a jejich organismus je na podobné výpadky zvyklý, ovšem vodu potřebují. Snad proto se naučili využívat obrovských baobabů.
Synchron o studnách v baobabech
Do měkkého kmene udělají čtvercový otvor a vnitřek vydlabou. Vznikne hluboká válcovitá dutina, ale baobab může růst bez větších problémů dál. Studně naplní Mahafalové vodou v době, kdy je jí dostatek, a získají tak zásobu vody na celé období sucha. O přítomnosti Mahafalů v krajině svědčí také jejich typické hroby.
Synchron o hrobech
Tělo zemřelého je uloženo do hrobu, který pozůstalí následně ozdobí vyřezávanými sloupy aloalo a rohy zebu. Aloalo , které má chránit tělo zemřelého před vším špatným, co by ho mohlo po smrti potkat, vyřezávají vesničtí řezbáři. Jejich umění představuje typické výjevy ze života Mahafalů nebo naopak - ukazuje prostředí, předměty a situace pro místní obyvatele velmi exotické, až tajemné. Rohy zebu jsou symbolem majetnosti nebožtíka. Při pohřbu totiž padne asi polovina jeho stáda a masem se zaplatí řezbář, stavitelé hrobu a zbytek se sní při dlouhotrvající pohřební hostině. Smrt je pro Mahafaly vlastně začátkem nové existence ve věčnosti, a proto představuje událost mnohem oslavovanější než zrození nového života. Pokud rohy zebu směřují vzhůru znamená to, že zemřelý byl oblíben a jeho duše může vystupovat mezi vesničany a rozmlouvat s nimi. V opačném případě mu otočené rohy směrem dolů zabrání opustit místo posledního odpočinku. Spalující slunce a neúnavní termiti za čas zbaví hrob nádherných ozdob a v krajině zbude jen mohyla, ve které vládne duch zemřelého.
Bohužel, na přítomnost lidí v krajině ukazuje také obrovské množství ploch, kde původní trnitý buš musel ustoupit sice pomalému, ale vytrvalému tlaku člověka. Největším problémem je stále rostoucí počet obyvatel. Každoročně dochází k vymýcení mnoha tisíc hektarů původních porostů. Svůj díl viny mají i Evropané, kteří z Ameriky přivezli na ostrov opuncie a agáve. Ty na Madagaskaru zplaněly a mnohde vytlačují porosty původních druhů. I přesto existuje na jihozápadě Madagaskaru řada oblastí, kde je doposud vliv člověka minimální. Jsou to některé přírodní rezervace anebo zcela odlehlá, nepřístupná území, vzdálená od nejbližší civilizace desítky a stovky kilometrů. Tady se trnitému buši daří nejlépe. Asi nejbizarnějším prvkem tohoto rostlinného společenstva jsou zástupci čeledi Didiereaceae. Všechny její druhy patří mezi endemity jihozápadního Madagaskaru. Alluaudia montagnaci rostoucí na velmi omezeném území připomíná spíše větrem ohnutý telegrafní sloup a Didierea troli dostala své anglické jméno octopus tree - chobotnicový strom - zcela právem.
Také zvířata obývající trnitý buš směle odolávají suchu. Jejich aktivita se přesouvá do brzkých ranních a podvečerních hodin, kdy jsou teploty přeci jen přijatelnější. Tehdy se na pastvu vydávají želvy paprsčité. Po poledni, v žáru spalujícího slunce trnitý buš jakoby usíná, snad jen někteří leguánci rodů Chalarodon a Oplurus jsou k vidění během celého dne. Trnitý buš působí tajemným dojmem nejen na nás přecivilizované Evropany. Fantaskní rostliny, záhadné mahafalské hroby se stále živými duchy zemřelých a baobaby, před kterými mají všichni mystickou úctu. To vše jsou nezaměnitelné kulisy dokreslující osobitou atmosféru jedinečného společenstva s pichlavým jménem - trnitý buš.


Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Expedice LEMURIA