published in: Vesmír 73, 1994: 578-580

Svět madagaskarského trnitého buše II.

O práci biologické expedice LEMURIA v Hatokaliotsy

Pavel Hošek, Jiří Bálek

/dokončení předchozí části, věnované převážně rostlinám trnitého buše/

Jestliže o rostlinách madagaskarského trnitého buše bylo napsáno jen velmi málo, o živočiších, kteří tuto krajinu na jihozápadě Madagaskaru obývají, existuje literatury ještě mnohem méně. Omezuje se vlastně jen na popisy nových druhů a faunistické seznamy z míst, která navštívil ten či onen badatel. Soustavnější práce o živočiších, jako je např. Rauhova monografie o sukulentních rostlinách, chybějí docela.

Fauna Madagaskaru

Zvířena Madagaskaru je neobyčejně svérázná a značně odlišná nejen od fauny jiných ostrovů, ale i od fauny kteréhokoliv kontinentu. Je možné vysledovat několik charakteristických rysů v druhové skladbě živočišstva, které jsou zčásti charakteristikami obecného rázu (z hlediska ostrovní biogeografie) a zčásti specifickými jevy omezenými právě na Madagaskar.
• Mezi ty obecnější patří např. nepřítomnost „velkých zvířat“ . Nápadná je zejména absence větších savců, tolik typická pro nedalekou Afriku. (Zvířecí obyvatelé Madagaskaru mají všeobecně těsnější příbuzenské vztahy s Asií či Amerikou než s africkým kontinentem, zatímco u rostlin je tomu spíše naopak.) Pomineme-li zcela osamocený výskyt jediného druhu kopytníka (Potamochoerus larvatus) a jediného, dnes kosmopolitního vyššího primáta (Homo sapiens sapiens), jsou nyní madagaskarští savci zastoupeni poloopicemi (Lemuroidea  ), tenreky čili bodlíny (několika nejstaršími čeleděmi řádu hmyzožravců), hlodavci (Rodentia), letouny (Chiroptera a cibetkovitými šelmami (Viverridae).
Ještě v poměrně nedávné době se však řada větších forem živočichů na Madagaskaru vyskytovala; a nešlo vždy jen o savce (hrocha druhu Hippopotamus lamerlei, velké rody lemurů, jejichž představitelé předčili svými rozměry gorilu     ) ale žili zde i velcí ptáci (přes tři metry vysocí zástupci rodu Aepyornis  a jen o něco menší z rodu Mullerornis) nebo plazi (některé nalezené kostry druhu Crocodilus robustus měří i přes 10 metrů; fosilní krunýř želvy Testudo grandidieri je dlouhý přes metr a váží několik set kilogramů). Byly to však ve všech případech reliktní, osamoceně stojící druhy, dříve nebo později „odsouzené“ k vyhynutí.
• Druhou charakteristikou, společnou Madagaskaru i mnoha jiným ostrovům, je vysoký výskyt endemitů. Madagaskar však v tomto směru vysoce vyniká nad všechny ostatní a druhový endemizmus (geograficky omezený výskyt druhů) zde dosahuje v mnoha konkrétních příkladech těch nejvyšších hodnot (viz tabulku).
 

počet druhů druhový endemizmus
savci  
ptáci   
plazi  
obojživelníci  
bezobratlí 
130  
250  
260  
150  
100 000
96 %  
50 – 60 %  
95 – 96 %  
100 %  
80 – 90 %
 
Endemickými se druhy v průběhu evoluce stávaly dvěma způsoby. Jednak zánikem početnější, diverzifikované a široce rozšířené skupiny živočichů, z níž přežil na Madagaskaru jen ojedinělý, většinou reliktní druh nebo druhy. Takovýto endemický prvek lze většinou velmi dobře rozpoznat, neboť stojí osamoceně a nemá žádné blízké příbuzenstvo.. Druhá možnost vzniku endemického druhu je do jisté míry opačná. Populace určitého druhu (nebo i druhů), která osídlila ostrov, prodělá díky izolaci a nalezeným výhodným podmínkám bouřlivou radiaci a speciaci, při níž vznikne najednou velké množství druhů, které si jsou většinou morfologicky velmi podobné. Dodejme, že pro Madagaskar je mnohem častější druhý případ (lemuři, felzumy, cibetky a mnoho dalších).
Zcela zvláštním jevem pro madagaskarskou faunu je neobvykle vysoký podíl obojživelníků   a zejména plazů  na druhové skladbě obratlovců. Představují 58 % všech suchozemských obratlovců ostrova (ve světovém měřítku je to zhruba 39 %).
Specifická druhová skladba živočichů ostrova, kdy některé velké skupiny zcela chybějí a jiné, které mohou hrát v jiných částech Země podružnou roli, přejímají ve společenstvech „významnější“ úlohu, může mít za následek rozvoj neobvyklých vazeb ve společenstvu. Příklad: Jedním z mála predátorů podkorního hmyzu jsou šplhavci (datel, žluna, strakapoud ap.). Mají za tímto účelem upravené nohy ocas a ocasní pera i zobák a kosti lebky. Dohromady jim tato drobná vylepšení umožňují „dobývat“ ze dřeva a kůry larvy nejrůznějšího hmyzu. Na Madagaskaru šplhavci nežijí a „volné místo“, uprázdněnou niku, zaujal jeden z lemurů – Daubentonia madagascariensis. Tato poloopice pochopitelně neměla k dispozici zobák, a proto evoluce přizpůsobila k vybírání chutných „červů“ její prstíky. Třetí z prstů přední končetiny je nezvykle tenký a dlouhý a je zakončen zahnutým drápem – „napichovátkem“ potravy.

Trnitý buš a Hatokaliotsy

Všechny výše uvedené charakteristiky platí v hrubých rysech i pro zvířecí obyvatele trnitého buše. Extrémně suché klima je však přeci jen pro některé živočichy významnou bariérou. Z obratlovců omezuje zejména obojživelníky. Z asi 150 druhů madagaskarských žab (ocasatí a červoři na Madagaskaru chybějí) se podmínkám trnitého buše dokázalo přizpůsobit pouze několik málo druhů, ale jen jediný (Tomopterna labrosa) se dokáže celoročně obejít bez vodní nádrže a i vývoj jeho pulců probíhá ve vodě nezávisle. Proto také tento druh jako jediný obývá i ty nejsušší části Madagaskaru. Ostatní „suchomilné“ druhy žab na západ a jihozápad spíše jen zasahují. Dalšími výjimkami mohou být druhy nedávno popsané o jejichž bionomii nic nevíme.
Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že suché oblasti jihozápadu jsou doménou zejména plazů a bezobratlých. Ze sporadicky se vyskytujících savců se velmi dobře adaptoval sifaka (Propithecus verreauxi), který bravurně skáče i ve větvích didier po silných a pevných trnech.
 
 
Madagaskar je centrem výskytu chameleonů (Chamaeleonidae). Z celého ostrova je prozatím známo přes 50 druhů v několika rodech a jejich počet stále stoupá. Jednotlivé formy jsou značně heterogenní. Jsou známy druhy velké jako nehet u palce a naopak zase druhy dosahující půlmetrových rozměrů. Liší se navzájem i morfologicky, barvou a způsobem života. Některé druhy jsou vysloveně stromové, jiné žijí v opadance lesů. Většina druhů dává přednost vlhčím částem ostrova a jen několik málo jich žije i na jihozápadě v trnitém buši. Furcifer lateralis (na snímku) je jedním z nich.
 
V předchozí části týkající se rostlin trnitého buše jsme se zmiňovali o výrazné konvergenci tohoto společenstva a v něm rostoucích druhů s některými formacemi a druhy ve Střední a Jiřní Americe. Stejné klimatické a stanovištní podmínky zde byly příčinou obdobných adaptací u jednotlivých druhů. Skutečné fylogenetické vazby však mezi těmito rostlinami neexistují. Také u živočichů lze vysledovat jistou sbíhavost ve vývoji. Pozoruhodnější jsou však v tomto případě skutečné vztahy příbuzenské. Typický je příklad leguánů (Iguanidae), kteří jsou na jihozápadě Madagaskaru zastoupeni rody Chalarodon a Oplurus. Všichni ostatní zástupci čeledi žijí v Novém světě. V Africe chybějí a „nahrazují“ je tu (v ekologickém slova smyslu) agamy (Agamidae), které mají podobné ekologické nároky a vyplňují obdobné niky.
Podobně nespojité rozšíření omezené na americkou pevninu a na Madagaskar má i řada dalších skupin živočichů, např. tzv. praví hroznýši (Boinae) či z bezobratlých třeba pestrokrovečníci (broci čeledi Cleridae).
O fauně vlasního území Hatokaliotsy      nebylo dosud známo vůbec nic. Jediný soupis druhů obývajících tuto oblast je součástí již zmiňovaného záznamu v knize M. E. Nicola a O. Langranda. Je až zarážejícím způsobem neúplný. Kromě 36 druhů ptáků obsahuje jediný plazí a 4 savčí druhy. Expedici LEMURIA ’93 se podařilo získat mnohem podrobnější údaje. Potvrdila výskyt mnoha druhů, které jsou široce rozšířeny na sušších lokalitách Madagaskaru a bylo je proto možné v Hatokaliotsy očekávat. Významnější jsou ovšem nálezy druhů velmi vzácných, jakým je např. i denní gekon Phelsuma breviceps   , který byl dosud v přírodě spatřen pouze v několika málo exemplářích, vždy jižně od městečka Toliary u jezera Tsimanampetsotsa1). Výskyt v Hatokaliotsy je neočekávaný a může naznačovat mnohem širší areál rozšíření druhu, než se dosud předpokládalo.
Členové expedice nalezli i druhy úplně nové, dosud nepopsané. Jedním z nich je gekon , který s největší pravděpodobností patří do rodu Paroedura. O životě těchto drobných nočních a stínomilných druhů je známo jen velmi málo. Výjimku tvoří jen druh Paroedura picta , poslední dobou často chovaný v Evropě.
Řada nových druhů bude jistě i v bohatém materiálu bezobratlých, který je v současné době zpracováván. Prozatím byly rozpoznány některé nové formy např. mezi drabčíky (brouci čeledi Staphylinidae), potemníky (brouci čeledi Tenebrionidae), štítonoši (brouci podčeledi Cassidinae) a některými dalšími.
V současnosti stále ještě probíhá zpracování materiálu získaného v Hatokaliotsy. Zároveň však připravujeme další cestu na jihozápad madagaskaru, která by tentokrát měla být zaměřena nejen na inventarizaci fauny a flóry Hatokaliotsy, ale hlavně na vliv člověka a jeho činnosti na toto budoucí chráněné území. Budou zjišťovány některé základní ekologické charakteristiky biotopů a vybraných skupin fauny a flóry. Získané výsledky by měly být podkladem pro malgašské Ministerstvo zemědělství, lesů a vod a měly by posloužit jako pomocné vodítko při rozhodování o statutu nového chráněného území.

LITERATURA  (viz také stránku s literaturou o Madagaskaru a věcech souvisejících [cca 500 kB])
Battistini R., Richard-Vindard G.: Biogeography and Ecology of Madagascar, W. Junk, Tha Hague
Eisenberg J. F., Gould E., 1970: The tenrecs: a study in mammalian behavior and evolution. Smithsonian Contributions to Zoology 27: 1-138
Glaw F., Vences M., 1994: A Fieldguide to the Amphibians and Reptiles of Madagascar, 480 pp
Jenkins M. D. (ed.), 1987: Madagascar: An Environmental profile, 374 pp
Jolly A., Oberlé P., Albignac R., 1984: Key Environments: Madagascar, 239 pp



1) G. Hallmann nalezl jeden exemplář druhu Ph. breviceps na opačné straně ostrova v přístavu Toamasina (Tamatave). S největší pravděpodobností sem však byl zavlečen lodní dopravou.

Zpět na domovskou stránku Pavla Hoška Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA
Domovská stránka Pavla Hoška Domovská stránka Expedice LEMURIA