jsou evolučně velmi staré poloopice, které dnes žijí výhradně na
Madagaskaru.
Nebývalo tomu tak vždy. Podle paleontologických nálezů můžeme přibližně
rekonstruovat dramatickou lemuří historii. Ze Severní Ameriky je známo
více jak 10 rodů fosilních primátů, z nichž 3–4 stojí v přímé vývojové
linii k dnešním lemurům. Všechny poměrně rychle vyhynuly, avšak některé
formy se mezitím přesunuly po tehdy existujícím pevninském mostě do
Evropy,
kde prodělaly bouřlivý rozvoj. Koncem eocénu (zhruba před 35 miliony
lety),
kdy definitivně vymírají americké formy, evropské se dále šíří do Asie
a Afriky a odtud také na již osamostatnělý ostrov Madagaskar. Poslední
krok byl pro lemury tím nejšťastnějším – do dnešních dnů přežili jen na
Madagaskaru.
V současné době známe 42 druhů lemurů. To však nemusí být počet zdaleka konečný, neboť madagaskarské lesy skrývají ještě mnohá překvapení. Vždyť jen v posledních 15 letech bylo objeveno a popsáno 12 nových druhů. Lemuři jsou velmi rozmanití svým chováním, stavbou těla i velikostí – rekordmanem je maki (Microcebus myoxinus
),
který váží jen 30 gramů a patří k nejmenším savcům vůbec. Za největšího
žijícího lemura je považován indri (Indri indri), který dosahuje
hmotnosti 7–10 kg. Ještě před několika sty lety však žili na
Madagaskaru
i druhy nepoměrně větší. Robustní Megaladapis
se vahou blížil dnešní gorile.
Od příchodu člověka na Madagaskar uplynulo zhruba 2000 let. Za tu dobu zmizelo ze světa již nejméně 15 druhů lemurů
.
V současné době počet lidí přibývá rychleji než kdy dříve, a přes četné
snahy ochránců přírody stále rychlejší měrou ubývá i původních lesů,
životního
prostředí lemurů. Několik druhů má již na kahánku a v lesích zbývá
posledních
pár desítek nebo set jedinců. Trosečníkům, kteří přežili v izolaci na
Madagaskaru
své příbuzné o mnoho milionů let, hrozí zánik. Zatím je ještě čas. Ale
ne mnoho…
