Pevné sítě některých madagaskarských pavouků  (na snímku Argiope coquereli) inspirovaly v minulosti technicky zaměřené podnikavce a málem se staly předmětem průmyslového využití. Známý je pokus otce reverenda Cambouého, který pavouky zavíral do těsných klícek na jejichž zadním konci byla cívka navíjející pavučinové vlákno. Přes četné obtíže se mu tímto způsobem podařilo získat jisté množství kvalitního žlutavého tkaniva. Otec Camboué z něj dokonce nechal utkat tři lamby (tradiční malgašský oděv) pro královnu. Jedině neúměrně vysoké náklady znemožnily další využití pavučin. A tak velcí madagaskarští pavouci rodů Nephila, Argiope a další tkají své mistrovské pasti dál jen v přírodě a docela neorganizovaně a svobodně. Člověk se s nimi setká jen náhodně, když prolézá křoviska a lesy Madagaskaru a náhle jej jakási neviditelná ruka zbrzdí v dalším postupu. Není to ruka některého z duchů předků, jak by se na takovém místě, jakým je Madagaskar, dalo očekávat, ale pavučina. Ta opravdu může být natolik pevná, že zadrží i obludu velikosti člověka.
 

Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA Zpět na úvodní stránku výstavy MADAGASKAR - svět sám pro sebe (Ústí nad Labem, 1999–2000)
Domovská stránka Expedice LEMURIA úvodní stránka výstavy