|
Zlí jazykové tvrdí, že rozhněvaný
bůh zasadil
baobaby schválně větvovím pod zem a kořeny vzhůru. Dokonce ani
SaintExupéryho
Malý princ se o baobabech nevyjadřuje obzvlášť lichotivě. Lidé z
Madagaskaru
však mají své reniala – „matky lesa“, jak jim říkají – v lásce.
Ctí je nadevšechny ostatní stromy. Mnohde jsou pro ně fady,
čili
tabu, jinde jim dokonce přinášejí dary, jako by to byly posvátné
bytosti.
Možná si úctu Mahafalů, Sakalavů a dalších národů získaly kvůli mnoha
nenahraditelným
službám, jež lidem poskytují. V nízkém porostu trnitého buše jsou často
jediným stromem poskytujícím milosrdný stín před spalujícím sluncem,
jejich
kmenů lze využít jako rezervoárů vody, plody mohou posloužit k přípravě
osvěžujícího nápoje, měkké dřevo je krmivem pro dobytek, kůra je
výbornou
střešní krytinou atd., atd.
Nejmenším madagaskarským druhem baobabů
je Adansonia rubrostipa s velkými trubkovitě protaženými
květy (dva
horní snímky), jež opylují noční motýli lišajové. Naopak, obrem mezi
baobaby
je Adansonia grandidieri (tři dolní snímky), který roste na
západním
pobřeží. Dříve zde byly rozsáhlé opadavé lesy. Baobaby jsou dnes jejich
poslední připomínkou (např. snímek zcela dole).
podrobněji
o baobabech
|
