První den na Madagaskaru je něco, co nelze popsat. Znají to všichni, kdo na ostrov zavítali. Jejich zážitky jsou nápadně shodné. Ta první jízda městem, první kroky rušným tržištěm, první bědné domky a první ubožáci kolem silnic. Všichni známe nuzotu – z novin, televize, filmů. Přesto je skutečnost nečekaná. Kdo projel poprvé onu cestu z letiště do středu Antananariva, nikdy nezapomene. Hliněné očazené ruiny domků a umolousaní otrhanci se mu navždy budou míhat před očima a bude vzpomínat na den, kdy měl pocit, že spatřil všechnu bídu světa. A hned vzápětí se mu vetře i myšlenka, že stačilo pár dní, pár mizerných dní spočítaných na prstech jedné ruky, aby si zvykl. 
Ten den se už nikdy nebude opakovat ve skutečnosti. Jakýsi psychologický „imunitní systém“ v rychlosti vybudoval bariéry, přivřel oči a zatemnil mysl. Příští cesta z letiště už byla všední. A bude taková i kdykoli v budoucnu. Ten jeden jediný den se bude navždy opakovat jen v mysli každého, kdo jej prožil. V reálném světě se dá prožít znovu jen tehdy, dostane-li se člověk ještě hlouběji, k ještě větší bědnosti lidí.  
Stalo se. Ten den se opakoval v leprosariu Marana nedaleko Fianarantsoy (na snímku je nemocniční kuchyně)   . Ono je to ale opravdu nesdělitelné…
 

Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA Zpět na úvodní stránku výstavy MADAGASKAR - svět sám pro sebe (Ústí nad Labem, 1999–2000)
Domovská stránka Expedice LEMURIA úvodní stránka výstavy