Příroda Madagaskaru   je jednou z nejbohatších a nejunikátnějších na celém světě. Proto se k ní také upírají zraky (a snahy) biologů a ochránců přírody i prostě jen vnímavých lidí z celého světa. Přesto tu devastace přírody postupuje tempem nijak neztenčeným. Hlavní příčiny ničení jsou: kácení a vypalování lesů, chov nadměrného množství dobytka, pálení dřevěného uhlí, řada dalších drobnějších příčin, které mají dopad spíše lokální anebo krátkodobý. Vlivem těchto aktivit člověka dochází: k úbytku lesů, následné erozi a celkové devastaci krajiny, ke snižování biodiverzity čili k vymírání vzácných druhů rostlin a živočichů nebo k takovému omezení jejich početnosti, která v budoucnu k vymření zákonitě povede. Hlavní příčiny procesu jsou stejné jako téměř všude po celé zeměkouli: příliš vysoký počet lidí, příliš rychlý rozvoj neboli snaha mít neustále více bez ohledu na okolí, víceméně genetické naprogramování člověka jakožto druhu (podobně jako kteréhokoliv jiného biologického druhu) chovat se podle předchozích dvou bodů. V pojednáních o ničení a ochraně přírody bývá zvykem přičinit optimistický závěr. Něco v tom duchu, že ,je to sice hrozné, ale mi to přece určitě zvládnem‘. Zde nic takového nebude. Máme pocit, že bychom lhali sami sobě. Dosavadní vývoj lidské civilizace žádný optimistický závěr nenabízí. Jediné co by snad mohlo mít v dlouhodobé, ale opravdu velmi dlouhodobé perspektivě smysl, je výchova. Výchova k úctě k životu, k živým tvorům i přírodním společenstvům; výchova k citu pro krajinu; výchova k ohleduplnosti, rozumné spotřebě a rozumným požadavkům; výchova k toleranci a umírněnosti… I v tomto směru jsme ale skeptičtí. Přesto by možná neškodilo připomenout moudrost lidí z Madagaskaru. Říkají: „Aza mandrava trano mafy, ka mitady izay romoromony hataina,“ což znamená, „Nenič dobrý dům jen proto, aby jsi měl čím přiložit na oheň.“

 

---

Domovská stránka Expedice LEMURIA	úvodní stránka výstavy