 |
Lze-li některou potravinu prohlásit
jako národní
jídlo Malgašů – pak je to bezesporu rýže. Jí se ke snídani,
k obědu
i k večeři a to všech sedm dní v týdnu a 365
dní
v roce. Jí se ve velkém množství, jí se po celých mísách, ba
celých
horách. Pro našince zcela nepředstavitelná záležitost. Statistiky
dokazují,
že na Madagaskaru se sní nejvíce rýže na obyvatele za rok. Nikde jinde
na světě toho prý nespořádají tolik. Znalci také tvrdí, že
nejkvalitnější
rýže se produkuje právě zde.
Obilnicí, či v tomto případě
rýžovnicí
ostrova je náhorní plošina, kde jsou mnohá údolí přeměněna na rýžoviště
(horní snímek), o která se Malgaši starají s neobyčejnou
trpělivostí
a fortelem. Veškerou práci od výsadby a ošetřování až po
sklizeň
konají ručně, jen za pomoci velmi jednoduchých nástrojů (dolní snímek).
Pro náhodného pozorovatele z Evropy je návštěva rýžovišť zároveň
exkurzí
do minulosti, do časů našich prababiček, kdy se vázaly snopy
a stavěli
panáci, kdy se ručně mlátilo a sušilo; zkrátka do dob, kdy téměř
každé
zrnko prošlo lidskou rukou ještě předtím než se proměnilo
v poživatinu.
Na rýžovištích je zneklidňující jediná
věc.
Jejich totalita. Zdárný růst rýže předpokládá úplnou destrukci původní
krajiny. I když terasy rýžových polí působí velmi elegantním
dojmem,
znamenají zároveň dokonalý zánik všeho, co tu bylo před nimi. |