Lze-li některou potravinu prohlásit jako národní jídlo Malgašů – pak je to bezesporu rýže. Jí se ke snídani, k obědu i k večeři a to všech sedm dní v týdnu a 365 dní v roce. Jí se ve velkém množství, jí se po celých mísách, ba celých horách. Pro našince zcela nepředstavitelná záležitost. Statistiky dokazují, že na Madagaskaru se sní nejvíce rýže na obyvatele za rok. Nikde jinde na světě toho prý nespořádají tolik. Znalci také tvrdí, že nejkvalitnější rýže se produkuje právě zde. 
Obilnicí, či v tomto případě rýžovnicí ostrova je náhorní plošina, kde jsou mnohá údolí přeměněna na rýžoviště (horní snímek), o která se Malgaši starají s neobyčejnou trpělivostí a fortelem. Veškerou práci od výsadby a ošetřování až po sklizeň konají ručně, jen za pomoci velmi jednoduchých nástrojů (dolní snímek). Pro náhodného pozorovatele z Evropy je návštěva rýžovišť zároveň exkurzí do minulosti, do časů našich prababiček, kdy se vázaly snopy a stavěli panáci, kdy se ručně mlátilo a sušilo; zkrátka do dob, kdy téměř každé zrnko prošlo lidskou rukou ještě předtím než se proměnilo v poživatinu.
Na rýžovištích je zneklidňující jediná věc. Jejich totalita. Zdárný růst rýže předpokládá úplnou destrukci původní krajiny. I když terasy rýžových polí působí velmi elegantním dojmem, znamenají zároveň dokonalý zánik všeho, co tu bylo před nimi.
 
Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA Zpět na úvodní stránku výstavy MADAGASKAR - svět sám pro sebe (Ústí nad Labem, 1999–2000)
Domovská stránka Expedice LEMURIA úvodní stránka výstavy