 |
Dnes si už nikdo nedokáže představit
jak asi
vypadal na Madagaskaru nezničený tropický deštný les. I tady
podléhá
tento druhově nejbohatší suchozemský ekosystém, obvykle zvaný prales či
džungle, tvrdé a nekompromisní činnosti člověka. Kdysi se lesy
rozprostíraly
prakticky po celém východním pobřeží ostrova a mnohde zasahovaly
až
k horám tvořícím východní úpatí náhorní vrchoviny. Současná
realita
je velmi tvrdá. Stromy, které nejsou za hranicí národního parku,
rezervace,
či jinak chráněného území, nemají takřka šanci přežít.
Tolik pohled nás, cizinců na
Madagaskaru.
Otázka však zní: Má vůbec Evropan v otázkách vztahu lidí
k přírodě
morální právo kritizovat, přikazovat, kontrolovat, nebo nařizovat?
Vždyť on doma v Evropě páše stejná ba druhdy mnohem horší
zvěrstva.
A páše je již mnohem déle a systematičtěji. A je to on,
kdo přinesl a stále hojněji přináší na ostrov automobily, stroje,
továrny, honbu za penězi, zbraně, cizí ideologie. Dokud bude
v povědomí
lidí na Madagaskaru – podobně jako všech lidí kdekoli na světě –, že
peníze
se nejsnadněji vydělají pokácením stromu a jeho spálením na
dřevěné
uhlí, či chycením chameleona a jeho prodejem turistům; dokud bude
ničení a rabování nejjednodušším způsobem obživy, do té doby se
bude
ničit a rabovat. Je totiž v přirozenosti lidské konat věci
snadně
a pohodlně. |