Tolik pohled nás, cizinců na Madagaskaru. Otázka však zní: Má vůbec Evropan v otázkách vztahu lidí k přírodě morální právo kritizovat, přikazovat, kontrolovat, nebo nařizovat? Vždyť on doma v Evropě páše stejná ba druhdy mnohem horší zvěrstva. A páše je již mnohem déle a systematičtěji. A je to on, kdo přinesl a stále hojněji přináší na ostrov automobily, stroje, továrny, honbu za penězi, zbraně, cizí ideologie. Dokud bude v povědomí lidí na Madagaskaru – podobně jako všech lidí kdekoli na světě –, že peníze se nejsnadněji vydělají pokácením stromu a jeho spálením na dřevěné uhlí, či chycením chameleona a jeho prodejem turistům; dokud bude ničení a rabování nejjednodušším způsobem obživy, do té doby se bude ničit a rabovat. Je totiž v přirozenosti lidské konat věci snadně a pohodlně.
