Dnes si už nikdo nedokáže představit jak asi vypadal na Madagaskaru nezničený tropický deštný les. I tady podléhá tento druhově nejbohatší suchozemský ekosystém, obvykle zvaný prales či džungle, tvrdé a nekompromisní činnosti člověka. Kdysi se lesy rozprostíraly prakticky po celém východním pobřeží ostrova a mnohde zasahovaly až k horám tvořícím východní úpatí náhorní vrchoviny. Současná realita je velmi tvrdá. Stromy, které nejsou za hranicí národního parku, rezervace, či jinak chráněného území, nemají takřka šanci přežít. 
Tolik pohled nás, cizinců na Madagaskaru. Otázka však zní: Má vůbec Evropan v otázkách vztahu lidí k přírodě morální právo kritizovat, přikazovat, kontrolovat, nebo nařizovat? Vždyť on doma v Evropě páše stejná ba druhdy mnohem horší zvěrstva. A páše je již mnohem déle a systematičtěji. A je to on, kdo přinesl a stále hojněji přináší na ostrov automobily, stroje, továrny, honbu za penězi, zbraně, cizí ideologie. Dokud bude v povědomí lidí na Madagaskaru – podobně jako všech lidí kdekoli na světě –, že peníze se nejsnadněji vydělají pokácením stromu a jeho spálením na dřevěné uhlí, či chycením chameleona a jeho prodejem turistům; dokud bude ničení a rabování nejjednodušším způsobem obživy, do té doby se bude ničit a rabovat. Je totiž v přirozenosti lidské konat věci snadně a pohodlně.


Zpět na domovskou stránku Expedice LEMURIA Zpět na úvodní stránku výstavy MADAGASKAR - svět sám pro sebe (Ústí nad Labem, 1999–2000)
Domovská stránka Expedice LEMURIA úvodní stránka výstavy